Vybraná pro draka... ✔️

33.kapitola

Konečně jsme se dostali do dolního poschodí. Jenže tam na nás čekali další muži, ale nezajímali se o Moniku, Sandru nebo Thomase šli přímo po mě. I když jsem se bránila chytli mě, myslela jsem, že mě zabíjí, ale místo toho jen řekli. ,,Myslím, že tě čeká důležité setkání." ,, Nechte ji být!" křikl Thomas, ale to neměl dělat jeden z těch smradlavých vyhnanců ho praštil po hlavě nějakým kusem dřeva a on se pomalu skácel k zemi.

Sandra k němu hned přiběhla a podepřela ho. Monika tam jen stála a na to celé se koukala. Zvláštně se usmívala. ,,Nechte je být chcete mě, tak je nechte na pokoji. Sandro jděte se schovat Moniko ty jí pomoc s Thomasem." pak už mě strkali nahoru po schodech, v chodbách už byl, docela klid, ale také spousta zraněných a nebo padlých vojáků. Myslela jsem, že míříme do sálu, ale zamířili jsme do zahrady. A mě došlo proč je vevnitř takový klid, celá bitva se přesunula ven. Čekala bych, že tu budou lítat draci, ale nebyli tam a po chvíli mi došlo proč. Dračí vojáky ochromili jako první možná ještě dřív než jsme vůbec zjistili, že se infiltrovali do paláce. A pak mi i došlo s kým mám mít setkání úplně jsem zapomněla na Sebastiena.

Vzpomněla jsem si na něj až ve chvíli kdy přeletěl nad našimi hlavami. Mezi tím co jsem koukala na Sebastiena mi stihli jen tak ledabyle svázat ruce.,, Pojď hezky doprostřed ať tě dobře vidí umírat." řekl mi ten nechutný vyhnanec do ucha. Zatahal za provaz a dotáhl mě doprostřed zahrady. ,,Klekni si. Dělej?!" zařval, ale já mu jen znechuceně plivla do tváře.

Střel si z tváře slinu a zmáčkl mi rameno tak, aby mě donutil si kleknout. Pak vytáhl dýku přiblížil jí k mým dlaním. ,,Tak ty to chceš po zlém, dobrá zemřeš bolestivěji, mohlo to být rychlé." vzal dýku a přejel mi přes dlaně vykřikla jsem, protože se v tom neuvěřitelně vyžíval.,, Copak, už nejsi tak silná a statečná? Uvidíme co udělá tvůj princ pro tvoji záchranu." řekl a dal mi dýku pod krk ledové ostří jsem tak měla nebezpečně blízko krku a smradlavého vyhnance za zády.

,, Hej! Princi! Podívej koho tady mám. Vzdej se nebo zemře stejně jako tvůj otec!" Sebastien se zastavil v letu, chtěl zrovna zaútočit na skupinu vyhnanců, když se podíval naším směrem. Mávl křídly a postavil se před nás na zem. ,,Proměn se." rozkázal. ,,Ne Sebastiene, nedělej to! Na mě nezáleží musíš tu být pro svou zem!" zařvala jsem, ale pozdě, Sebastien se začal promněňovat.

Během chvíle tu stál Sebastien bez jakékoli zbraně či brnění, jen v kalhotách od uniformy s nahou hrudí. ,,Chytrý princ." řekl ten zamnou. ,,Teď chceme, aby jsi podepsal tuhle smlouvu o tom, že rušíš dohodu o předávání dívek a o míru, který nastolila." Sebastien se smutně podíval na mě a přijal pero a kus papíru. ,,Nedělej to prosím nejsem důležitá země tě potřebuje, jednej hlavou ne srdcem, prosím Sebastiene....." Vyhnamec mi dal před pusu ruku, ale já ho kousla.,, Sebastiene nech mě odejít, země potřebuje krále a mír."

Bylo ticho a Sebastien zastavil pero pár centimetrů nad papírem. Slyšela jsem jak ten vyhnanec zamnou šeptá. ,,Dělej podepiš, už ji chci zabít..." Sebrala jsem poslední síly bouchla jsem ho do břicha loktem.,, Sebastiene stejně by mě zabil." On odhodil pero a vzal jednomu z vyhnanců stojících vedle něj meč. Skočil ke mě  a pomohl mi z provazů. ,,Bez boje se nikam nedostaneme." řekl před přeříznutím poslední části provazu. ,,Je mi to jasné jen mi sežeň luk." mrkla jsem na něj a praštila jsem chlápka běžícího přímo na mě. ,,Rozkaz." kývl a vydal se vstříc nové skupině vyhnanců. Mezi tím jsem se prala se zavalitým chlapíkem. ,,Thali!" křikl Sebastien a už mi házel luk a šípy.

Nečekala jsem na nic hned, jak jsem držela luk s nataženým šípem trefila jsem toho chlapíka do hlavy přesněji do oka a tak se šíp krásně zabodl. Následujících několik minut jsem jen střílela takže si nepamatuji co se dělo. Nezabila jsem je vždy jsem je jen zranila nebo znehybněla, dlouho jsem nestřílela, ale se Sebastienovou spoluprácí to šlo samo. Já někoho zranila a on ho dorazil. Sama jsem si musela krýt záda spousta jich na mě útočila. Také jsem osvobodila Vojáky, které svázali a tak jsme měli i vzdušnou podporu a myslím, že právě to byl důvod proč jsme měli na vrch. Vím, že jsem pomohla Sebastienovi s velkou skupinou vyhnanců a pak...

O několik minut později leží Sebastien na zemi a nad ním je muž s mečem v ruce, Sebastien je odzbrojený a snaží se co to jde držet meč od své hlavy. Nezaváhala jsem ani na chvíli a zamířila jsem. Klepali se mi ruce, ale musela jsem jednat, šíp vystřelil a já doufala, že jsem se trefila. Naštěstí ano muž se po chvíli skácel k zemi a Sebastien si vzal jeho meč a vrazil mu ho do hrudi aby si byl jistý, že už nevstane. Podíval se na mě a poděkoval.

Jenže pak zařval. ,,Thálie. Pozor!!" ztratila jsem pozornost a nevšimla jsem si, že na mě letí dýka než jsem se nadála výhled mi zakrylo tělo draka, který se následně skácel k zemi a změnil se zpět v Sebastiena. Naštvaně jsem střelila po muži, který hodil tu dýku. Rychle jsem doběhla k Sebastienovi, který se nehýbal položila jsem luk na zem vedle něj a vzala jsem si jeho hlavu na klín.

,, Sebastiene..." vydechla jsem se slzami v očích. Bylo po boji, ale Sebastien svůj boj o život právě začal. ,,Thálie?" řekl hodně tiše.,, Ano? " přiblížila jsem se, abych slyšela co říká.,, Nikdy bych si nemohl vzít Moniku, miluji tebe a tak to zůstane ať se stane cokoliv, děkuji ti za všechny krásné chvíle, které jsem s tebou mohl strávit. Viděla jsem, že moc krvácí a tak jsem ránu stačila kusem látky ze svých šatů. Stále tam byla dýka, ale nemohla jsem jí vytáhnout vykrvácel by rychleji.

,, Co to říkáš, ještě jich semnou zažiješ spoustu. Neopouštěj mě prosím, Sebastiene.....miluju tě." chytil mě za ruku.,, Nebreč, ty to zvládneš, jsi nejstatečnější princezna jakou jsem kdy znal."          ,, Nemluv, tak..... Zavolejte doktora, princ je zraněný rychle!! Dělejte!!" během chvíle tu byli dva vojáci s nosítky a nesli Sebastiena dovnitř. Rychle jsem je následovala, ale když jsem chtěla jít za nimi do jeho komnaty zabouchly mi dveře před nosem. Sedla jsem si na zem vedle dveří a přitáhla jsem si kolena k tělu, z očí mi stále tekly slzy. Za chvíli se objevil doktor a když mě viděl zavolal na nějakou ženu ať se o mě postará.

,, Pojďte princezno ošetříme vám ty rány a umyjete se." řekla ta milá žena. ,,Ne musím tu být s ním. Nemůžu ho tu nechat samotného." ,,Uklidněte se princezno teď stejně nic  nezmůžete." Zmohla jsem se jen na kývnutí a nechala jsem jí, aby mě odvedla do mé komnaty. Na chodbách byl strašný nepořádek byli tu střepy kusy dřeva a někde i mrtvý muži. Pohled na ně mi nijak nevadil. Doprovodila mě do komnaty, kde k mému překvapení byla Agnes i Sam. Komnata byla k mému překvapení nedotčená. Ágnes vypadala v pohodě, ale Sam se celá třásla.

Vykoupala jsem se a pak mě ta žena zkontrolovala a zavázala mi zranění na ruce, bocích i rameni vyčistila mi malé ranky a pak se podívala na mé nohy dala si je na klín a vytáhla mi z každé nohy několik střepů, pak mi je zavázala a Sam mi přinesla mé krátké šaty od Sebastiena. Byla jsem umytá a oblečená mohla jsem jít. Jen jsem si vzpomněla na černou šupinu a vrhla jsem se k šuplíku. Vyhrabala jsem jí a zavázala jsem si jí na krk. Chtěla jsem ho mít aspoň částečně u sebe. Teď už jsem si nedokázala představit, život bez něj. V ten moment, kdy jsem ho viděla zraněného jsem pochopila co všechno pro mě znamená a co k němu cítím.

Tak už zbývá jen pár kapitol myslím že budete překvapeni jak se ještě všechno změní. A pokud se vám líbil tenhle boj tak se ještě jednoho dočkáte. Doufám že se vám kniha líbí. Pokud máte nějaké dotazy budu ráda za komentáře.

Vaše Elizabeth❤️