Vybraná pro draka... ✔️

42.kapitola

Už to byl měsíc od mého napadení a já byla zcela zdravá Sebastien se plně ujal vlády, ale vždycky si na mě našel čas. Taky nechal strhnout přehradu na řece vedoucí do vesnice když jsem ho na to upozornila. Lidé ve vesnici za to byli opravdu vděční. Po Monice stále nebylo ani stopy. Sebastienův vztek vůči Monice rostl, už byl naštvaný na, každého kdo mu řekl, že jí nenašli. Jediné co ho uklidňovalo bylo noční létání. A já jsem vždy byla s ním. Byli jsme v oblacích každou noc. Vždy to bylo stejné, v noci jsme šli do zahrady a pak jsme zaletěli k jezeru. Když se vrátíme zajdeme na mléko a sušenky a nakonec jdeme spát.

Dnes je den, kdy se mám vdávat jsem vzhůru už od brzkého rána jenže se nepřevlékám do šatů a nestrojím se jak bych měla, stojím v kuchyni a pomáhám péct koláče a jiné sladké pečivo. A hlavně jsem pomáhala s dortem. Bylo tam opravdu hodně práce, ale já byla docela klidná, jenže mě celou dobu pozorovali Erik a ten druhý strážný. Dost mě znervózňovali, ale kvůli Sebastienovo i mému klidu jsem je tu nechala. Trisa i Amanda byli za mou pomoct moc vděčné jen Miranda byla dnes nějaká divná. Byli jsme už hotové s dortem a pekl se poslední plech koláčků, když se  v kuchyni ukázal i Sebastien zrovna jsme vášnivě debatovali o různých chutích polevy na dort, když si někdo odkašlal.

Všechny tři jsme se podívali ke dveřím, kde se nenuceně opíral o rám dveří Sebastien. Holky se uklonili a já si založila ruce na prsou.,, Hele holky nenosí náhodou smůlu vidět nevěstu před svatbou?" zeptala jsem se s pohledem upřeným na Sebastiena.,, Jenže já nečekal, že svou budoucí královnu najdu v kuchyni a tři hodiny před svatbou celou od mouky." Zasmál se a došel až ke mě. Dal mi ruce na ramena a podíval se mi do očí.

,, Už by ses měla jít připravit vím, že máš ráda všechno pod kontrolou, ale myslím, že už to všichni zvládnou." chtěl mě políbit, ale já uhnula a postavila jsem se vedle něj.,, Počkejte si na svatbu králi." Zasmála jsem se a vyběhla z kuchyně. Ještě jsem se rozloučila s kuchařkami. Pak jsem zamířila do své...naší komnaty. Ano teď bydlím se Sebastienem.

Vešla jsem do komnaty a čekali tam na mě svatební šaty a moje služebné. Sam a Agnes už netrpělivě přecházeli po komnatě, když mě viděli ve dveřích málem dostali infarkt.,, To si děláš srandu ne? Jak tě máme dát dohromady, když si v tomhle stavu? Víš, že na to máme jen tři hodiny?" Agnes vypadala zoufale a Sam jen kroutila hlavou.

,, No tak jdeme na to." Agnes i Sam mě vtáhli do pokoje zavřeli za mnou a dostrkali mě do horké vody. Když jsem vylezla z vody prohlédla jsem si své jizvy, jedna se táhla po jednom boku od břicha dozadu a druhá byla na břiše. A v hlavě se mi promítli oba incidenty. Jen jsem doufala, že Sebastienovi nebudou mé jizvy vadit. Když jsem se umyla navlékly mě do svatebních šatů. Byli krásné vzadu měli prodlouženou vlečku a byli bez ramínek. Krásně mi sedli a mě napadla jedna otázka.,, Šili jste je vy?" Sam nepatrně přikývla a Agnes se usmála.,, Ano a jsme moc rády, že ti sedí." přejela jsem rukou látku. A usmála jsem se.,, Nejen, že mi sedí, ale strašně moc se mi líbí. Děkuji vám. " Otočila jsem se na ně a objala je. ,,Není za co, zasloužíš si být šťastná."

Pak mi navlnili vlasy a dali do nich věneček z čerstvých lučních květin. Chtěla jsem aspoň z části vypadat zase jako já.,, Moc ti to sluší. Škoda, že tu není tvá matka byla by na tebe pyšná."
Podívala jsem se ke dveřím a uviděla jsem tetu Merry. ,,Ahoj." překvapeně jsem se na ní usmála.,, Ahoj promiň nebudu rušit dlouho, jen jsem se chtěla podívat na budoucí královnu draků, která toho zažila víc, než kde jaký vysloužilý voják." Zasmála jsem se při vzpomínce na všechno co se mi stalo během cesty k Sebastienovi.,, To máš asi pravdu, děkuji, že jsi přišla moc si toho vážím."

,,Není za co ráda jsem přišla. Dneska budeš jistě nejkrásnější." zasmála se a odešla. ,,To nevím." řekla jsem do ticha. ,,Jsi hotová, je čas vyrazit na svou poslední cestu." Ještě jednou jsem se podívala do zrcadla a pak jsem se rozhodla vyrazit. ,,Přijďte v čas prosím." řekla jsem jim, když jsem zavírala dveře.

Stála jsem před dveřmi do kaple a měla jsem hrozný strach, že se něco pokazí. ,,Eriku?" otočila jsem se na něj. ,,Ano Výsosti? " udělal krok ke mě a usmál se.,, Chci, aby jsi mi přivedl krále Fredericka prosím." Překvapeně se na mě podíval, ale nic nenamítal. Za chvilku se vrátil i se strýcem.,, Děje se něco?" zeptal se a upřel pohled na mě.,, Mohl by jsi mě doprovodit k oltáři?" smutně jsem se na něj podívala.,, Bude mi ctí." usmál se a nabídl mi rámě.

,,Je čas." Řekl Erik a já mu kývla, aby otevřel dveře. A teď přišla chvíle, kdy pro mě snad už vše zlé skončí.

Už zbývají dvě poslední kapitoly tak si je užijte. Moc mě bavilo psát tuhle knihu a doufám že i vás jí bavilo číst.

Vaše Elizabeth.