Vybraná pro draka... ✔️

7.kapitola

Zastavili jsme se u jedné lavičky a já se posadila Sebastien zůstal stát. To mě zarazilo.,, Proč si nesedneš?" Sebastien se ušklíbl a řekl.,, Já nevěděl jestli smím." Podívala jsem se na něj s výrazem, který říkal. Nedělej si ze mě srandu.,, Prosím tě sedni si." Sebastien poslechl a posadil se. Až teď jsem si prohlédla co má na sobě. Má světle hnědé jezdecké kalhoty černé vysoké boty a béžovou košili a kabát, který měl předtím, si  teď sundal. A u pasu má meč. S krásnou zdobenou rukojetí. Tvořil ji drak, který se obtáčel dokola kolem celé rukojeti. A oči draka byli rubíny.

,, Nechceš mi o sobě něco říct?" zeptal se najednou a otočil se čelem ke mě.,, Já nevím co by jsi chtěl slyšet. Žila jsem v domku v lese nedaleko té vesnice. Moc ráda čtu a....." nedořekla jsem to, protože jsem si všimla, jak si mě Sebastien prohlíží. Rentgenoval mě pohledem od hlavy až k mým bosým nohám. Boty jsem opět odhodila někde u vchodu na zahradu.
,, Co mě tak zkoumáš?" Sebastien sebou trhl, protože nečekal, že ho prokouknu.,, Eeee.... nic jen jsem koukal jaké máš hezké šaty." usmál se a doufal, že to nechám být.

Po chvíli ticha vyběhla na zahradu Ágnes a volala.,, Princezno Thálie! Princezno...  Už se musíte vrátit do zámku." doběhla celá udýchaná a pohledem se na chvíli zastavila na Sebastienovi, ale nějak to neřešila a koukla na mě. V rukou držela moje střevíčky a lapala po dechu.,, Uklidni se Ágnes už jdu." Ágnes se ještě jednou nadechla a řekla.,, Chce s vámi mluvit král."

Po vycházce v zahradě jsem se obula a v doprovodu Ágnes a Sebastiena jsem šla za králem do jeho pracovny. Ágnes nás opustila a Sebastien zaklepal na velké dveře do královy pracovny. Zevnitř se ozval hluboký králův hlas.,, Vstupte." Sebastien mi elegantně otevřel dveře. Vešla jsem a uklonila se. Sebastien se též uklonil.,, Prosím posaď se a pokud by ti to nevadilo, rád bych s tebou mluvil o samotě." Kývl hlavou k Sebastienovi.

Podívala jsem se na Sebastiena. Hezky se usmál a čekal na mé rozhodnutí. S úsměvem jsem na něj kývla ať počká venku. On se uklonil a odešel. Chvílemi mi jeho chování připomínalo chování spíš princovské než nějakého chudého vojáka. Tím jsem se, ale teď nechtěla zabírat. Když Sebastien odešel král se na mě podíval a spustil.

,, Chci se jen zeptat na nějaké základní informace. Tak začneme, máte rodiče nebo sourozence?" polkla jsem při vzpomínce na rodiče.,, Tatínek zemřel, když jsem byla malá a maminka zemřela před pár lety. A sourozence nemám.",, Ach to mě mrzí." král posmutněl. Mezi tím jsem se rozhlédla po pokoji. Byli zde skříňky s různými figurkami ze skla. Pak tu byl hrací stolek na šachy a dvě křesílka na, kterých jsme seděli my. ,,Tak a teď jedna otázka, která mi vrtá hlavou už od chvíle co jsem vás vybral. Proč nosíte ten černý plášť?" usmála jsem se a uvědomila jsem si, že je to dlouhá doba co ho nemám na sobě. ,,To je tak, Vaše Veličenstvo já jsem zvláštní, čeho jste si jistě všiml.  Když jsem byla malá  nechtěla jsem nosit šátky, a tak mi maminka ušila ten černý plášť od té doby ho nosím."

Král se usmál a promnul si bradu.,, Všiml jsem si, že jste jiná a to se mi líbí jen nevím jak se to bude líbit princi. Neříkám, že je to špatné to jak se chováte, a jaká jste jen na to princ asi nebude úplně zvyklý. Nevím jaký je, ale podle toho co mi psal jeho otec si myslím, že budete pro prince překvapením."

Překvapeně jsem se na krále podívala. Jednal semnou narovinu, jako bych byla členem jeho rodiny. Jako bych měla na výběr a mohla se ještě vrátit domů. Nesmírně mě to potěšilo, ale také překvapilo.
,, Pokud se nebudu princi líbit tak s tím nic neudělám." řekla jsem do ticha, které nastalo.
,, To asi opravdu neuděláte, hlavně zůstaňte sama s sebou. A mám poslední otázku." udělal pomlku a pak řekl.,, Pokud chcete můžete si ještě něco přát nebylo by to vůči Vám fér Monika si přála šperky a Sandra si přála skleněné střevíčky a vy jste jen chtěla svolení k tomu, aby Vám mohl být na blízku ten voják."

Usmála jsem se na něj a pronesla jsem.,, Vaše veličenstvo myslím, že to je fér opravdu nic nepotřebuji nejvíc si vážím toho, že jste mi dovolil mít na blízku toho vojáka. Nechci žádné šperky mám náhrdelník od maminky a to mi stačí. Moc děkuji za vaši nabídku."
,, Dobře jste hodná a moudrá dívka byla by čest kdyby jste byla královnou dračího království." řekl král a zamyslel se.,, Toho si vážím. Pokud mě teď omluvíte ráda bych si šla lehnout." usmála jsem se a postavila se.,, Ale jistě nechtěl jsem vás tady držet tak dlouho, jenže s vámi se opravdu dobře hovoří. Běžte si lehnout zítra vás čeká velký den."

Uklonila jsem se a poděkovala.
Pak mi stráže otevřeli dveře. Za dveřmi pochodoval Sebastien sem a tam. Když mě uviděl zastavil se a zvláštně se na mě podíval, podívala jsem se na něj stejným způsobem. Pak jsme se oba rozesmáli dveře zamnou se zabouchly a já se vydala za Sebastienem.

,, Tak co u krále jak to šlo?" zeptal se, když jsem s ním srovnala krok.,, Dobře mluvil semnou dost otevřeně a důvěrně moc si toho vážím je to opravdu moudrý a hodný muž."
,, Tak to je skvělé. Jsem rád, že si s tebou král rozumí." Když to dořekl, tak se nad tím zamyslel. Já jsem jeho větu sice pochopila, ale podal to dost zvláštním způsobem.

,,Taky semnou mluvil o princi." Když jsem se zmínila o princi Sebastien zbystřil.,, A co ses o něm dozvěděla? Samým-li se zeptat." zamyslela jsem se nad tím co o princi vím.,, No vlastně nic. Ani nevím, jak se jmenuje. Jen vím, že je prý vybíravý co se týče dívek, a že pro něj budu docela zajímavý exemplář, není zvyklý na dívku, jako jsem já."

Sebastien se na mě podíval s nadzvednutým obočím.,, Jak to myslíš na dívku jako jsi ty? Jsi úplně normální až na to chození na boso."
,, No pro tebe jsem normální, protože jsi jen voják, ale on je princ co ty víš jaký je. Bojím se, že to bude namyšlené princátko co si neváží dívky." sdělila jsem Sebastienovi své obavy. Ten se usmál a řekl. ,,No to je dost možné, ale třeba zjistíš, že je úplně pravý opak. Třeba se převléká za prostého vojáka nebo vesničana, aby poznal život obyčejných lidí, protože ho nebaví být stále v paláci jako v kleci."

Udiveně jsem se na něj dívala. Mluvil jako by přesně věděl jaký je dračí princ. Chtěla jsem se ho zeptat jak to ví nebo proč si to myslí. Už už jsem otevírala pusu, když jsem si to na poslední chvíli rozmyslela. A jen jsem špitla.,, Třeba."