Vybraná pro draka... ✔️

31.kapitola

Ráno jsem se probudila vedle Sebastiena na travnaté zemi. Už byli na obloze červánky a já se rychle zvedla. Sebastien ležel s rukama za hlavou a s úšklebkem mě sledoval. Otočila jsem se na něj s otázkou v očích.,, Chtěl jsem vědět jaké by bylo každý den se vedle tebe probouzet." lehla jsem si zpět k němu a hlavu jsem položila na jeho hruď.,, A jaké to je?"

Cítila jsem, každý jeho nádech a slyšela jsem jak se mu zrychlil tlukot srdce.,, Úžasné. Vidět tě jak krásně spíš a pak pomalu pocitáš je k nezaplacení." slyšela jsem jeho povzdech a bylo mi jasné, že je něco špatně.,, Co se děje?",, Vím, že tyhle krásná rána s tebou bude prožívat někdo jiný a to mě bolí." pohladila jsem ho po tváři.,, Ale jestli budu někdy s někým jiným nikdy nepřestanu myslet na prince, který mi ukradl srdce. A část z něj mu bude vždycky patřit."

,, A já při pohledu na Moniku nikdy nezapomenu na zrzavou bosou dívku, která mi spadla ze stromu rovnou do náruče."pak mě dlouze políbil a proměnil se v draka.

Po příletu do království nastal zmatek. V paláci bylo najednou strašně služebných a stráže se zdvojnásobili. U krále se střídal jeden doktor za druhým a Sebastiena jsem celý zbytek dne neviděla.

Následující dny to bylo podobně jen s tím rozdílem, že Sebastien si bral jídlo do komnaty a já se musela dívat, jak se Monika tváří. O tři dny později už byl zámek zase klidnější tedy do chvíle než Sebastien oznámil, že jeho korunovace bude za tři dny. Okamžitě tu zase začali všichni pobíhat a všechno se připravovalo.

Najednou se Sebastien objevil v mých dveřích celý zničený se zkácel na křeslo v mém pokoji a hlavu vložil do dlaní. Přešla jsem k němu a klekla jsem si vedle něj.,,Co se děje princi?" chtěla jsem ho rozesmát a dokonce se mi to i malinko povedlo zvedl jeden koutek nahoru a podíval se na mě.,, Já už to nezvládám na jedné straně otec na druhé rada a pak tu je Monika. Už z ní šílím co budu dělat až si jí vezmu? Já nemůžu být král. Budu špatný král bratr by byl na tohle lepší už ani není nezodpovědný během dvou měsíců dospěl. A a já...." sypal toho ze sebe strašně moc šlo na něm vidět, že je v koncích.

Nevěděla jsem jak mu pomoct. A tak jsem jen řekla.,, Teď jsi dobrý princ a věřím, že budeš i dobrý král." prohrábla jsem mu vlasy, které měl výjimečně učesané. On mě chytl za ruku a zasmál se.,, Děkuji jen ty víš co říct nebo co udělat, když se cítím hrozně. Jako bys mě znala líp než se znám já." mrkla jsem na něj.,, Možná tě znám líp."

Následující dva dny jsem ho zase neviděla přišel až večer před korunovací. Celé ty dva dny uběhli moc rychle Sandra byla šťastná s Thomasem. A Monika? Ta mě sledovala na každém kroku. Až se jedno odpoledne obevila v mém pokoji. Seděla na posteli a koukala na mě skrz přivřené oči.

Malém jsem z ní dostala infarkt.,, Co tady děláš?!" neměla jsem chuť být milá.,, Snažím se přijít na to, proč se princovi tolik líbíš nosíš ty neobyčejnější šaty, nenosíš boty ani pořádné šperky. Nechápu to já mám vše dokonalé, vlasy, šaty, boty a postavu. Ty z toho nemáš nic." Au to zabolelo. ,, Třeba nejde o to co jde vidět z venčí, ale o to co je uvnitř každého člověka jiné."

Na Monice šlo vidět, že se zamyslela a i když si to nechtěla přiznat došlo jí jak to myslím. Pak se zvedla a odešla, ale nešlo si nevšimnout jejího ďábelského úsměvu. Při procházení kolem mě.

Ten den večer se stavil Sebastien zrovna jsem stála opěrná o zábradlí a pozorovala jsem draky. Čekala jsem, že se tam objeví Sebastien, ale on se místo toho objevil za mnou a pevně mě objal. Lekla jsem se, ale hned jsem se zklidnila když promluvil.,, Dobrý večer.",, Dobrý večer princi." pustil mě a já se k němu otočila.

Nastalo ticho, které přerušil sebastienovo hlasitý povzdech a smutný hlas.,, Zítra po korunovaci jí požádám o ruku. Chci splnit poslední přání svého otce." Nevěřila jsem, že opravdu přijde ta chvíle kdy mi oznámí, že si vezme Moniku, ale přišla a byla bolestivější než jsem čekala. Snažila jsem se před ním držet slzy schované, ale hned jak se za ním zabouchli dveře rozbrecela jsem se.
Bude mi chybět opravdu jsem nečekala, že to tak moc bude bolet. Už teď to bolí co až uslyším Moniku jak se vytahuje a směje se mi, že si Sebastien vybral ji a ne mě.

Zase nadruhou stranu můžu hned po korunovaci odjet. Slíbila jsem mu, že zůstanu na korunovaci pak už můžu domů.

Sam a Agnes mi nachystali horkou vodu do, které jsem si vlezla a snažila jsem se zapomenout na to, že zítra o Sebastiena definitivně přijdu. Pak už jsem si jen lehla do postele a snažila jsem se co nejdřív usnout. Když mi začali padat víčka nechala jsem se unášet na vlnách snů.

Sebastiene? Stáli jsme na louce plné květin. Slunce nás hřálo a Sebastien se usmíval.,, Co tady děláme?" on, ale stále neodpovídal natáhl ke mě ruku a já jí trochu váhávě přidala. Návlékl mi na prst prsten a usmál se.,, Už budeme navždy spolu nikdy už se mě nezbavíš." zasmála jsem se.,, To má být výhrůžka?" zakýval hlavou, že ne.,, Ne to je slib."objala jsem ho a řekla jsem.,, V tom případě se mě taky nezbavíš."

Najednou se Sebastien rozběhl pryč a já ho následovala, ale jako by mě něco táhlo k zemi nemohla jsem běžet tak rychle jak bych chtěla. Když jsem ho konečně doběhla stál ke mě zády. Chytla jsem ho za rameno a otočila jsem ho k sobě. Přímo naproti němu stála Monika.,, Musím si jí vzít, musím chce to on." ukázal někam za nás stál tam veliký zeleno černý drak, který se záhy proměnil v krále.

Hned na to zmizel. Vrátila jsem se pohledem k Sebastienovi a Monice která už tam, ale nestála. Sebastien se najednou zkácel k zemi a na košili se mu objeil zvětšující se červený flek. Poslední co jsem řekla spíš zařvala bylo,, Sebastiene neee!!" klekla jsem si k němu a pak jsem se probudila....