Vybraná pro draka... ✔️

8.kapitola

Pak mi zdvořile otevřel dveře a popřál mi dobrou noc.,, Tobě také dobrou noc." popřála jsem mu s úsměvem a vešla jsem do komnaty. Už tam na mě čekali moje služebné. Chtěli se poklonit, ale uvědomili si, že jsem jim to zakázala.,, Ahoj." pozdravila jsem je. Ony se na sebe podívali a pak zborově odpověděli.,, Ahoj?"

Pak se zamnou zavřeli dveře a já se vydala k nim. Všimla jsem si, že mého pláště se ani nedotkli jak slíbily a na mou brašnu také nesahly.,, Můžeme vám pomoct se svléct?" zeptala se tiše Samantha. Usmála jsem se na ní a řekla jsem.,, To by bylo skvělé. Děkuji." Když mi pomohli z šatů nechali mě abych se oblékla do lehké noční košilky. Myslela jsem, že odejdou, ale oni tam stále stály.

,, Můžete jít dnes už nic potřebovat nebudu." usmála jsem se na ně a čekala jsem, že se vzdálí jenže ony zůstali a Agnes udělala krok v před a řekla.,, Jedna tu s vámi musí zůstat. Je to pravidlem." v ten moment jsem si řekla, že trochu pozemním pravidlo.,, Já vím je to pravidlo a tak jenže já si myslím, že po dnešku toho máte opravdu dost přeji si, aby jste si šli lehnout. Prosím." Agnes záporně zakývala hlavou a už už chtěla něco říct, ale já jí zastavila.,, Pokud by to někomu vadilo pošli ho zamnou já si to s ním vyřídím."

Pak odcházeli a obě poděkovali. Zabouchli se za nimi dveře a já jsem z brašny vytáhla knihu. Nějakou chvíli jsem četla a pak jsem se rozhodla zkusit usnout jenže mi to nešlo. Převalovala jsem se z jedné strany na druhou a prostě jsem v těch měkkých peřinách nemohla spát. Pak mě napadlo jít si sednout na balkón. Chtěla jsem kreslit draky. To mě vždy unavilo.

Posadila jsem se na jednu židli se svícnem v ruce ten jsem samozřejmě Odložila na stolek tak aby mi její slabý plamínek svítil do skicáku. Seděla jsem tam už nějakou tu chvíli a zatím nic přišlo mi to zvláštní, ale pak to začalo jeden drak střídal druhého tak jako každý večer jsem pozorovala, které už znám a jestli tam není nějaký nový. Dnes tam byl jeden nový a jeden drak tam chyběl. Byl to ten který měl krásně vykrojená křídla oválnou hlavu a rozevlátý ocas.

Zrovna jsem kreslila toho nového když se zamnou ozvalo.,, Co tady děláš myslel jsem, že spíš?" Sebastien se nenuceně opíral o zárubeň dveří vedoucích na balkón a pozoroval mě.
Rychle jem zaklapla skicak a otočila jsem se na něj.,, Pozoruji draky." odpověděla jsem jednoduše.

Sebastiena má odpověď překvapila. posadil se na židli vedle mě a zeptal se,, Ty se jich nebojíš?",, Ne nebojím jsou to krásná stvoření, působí nebezpečně možná i jsou, ale jsou nadherní." otevřela jsem svůj skicak a prohlédla jsem si poslední skicu.
,, Páni tak to jsem ještě nezažil. Jsi asi první člověk který se ná.... jich nebojí a mluví o nich takhle vznešeně." zvláštně se zasekl u slova jich. Ale nechala jsem to být a dokreslila jsem poslední části nového draka.

,, Nevím proč se jich všichni tolik bojí nechtějí přece nikomu ublížit chtějí všechny lidi chránit jenže to oni nechápou draci jsou pro ně zrůdy, které si jednou za několik let vezmou tři dívky, které za nic nemůžou a bůhvíco s nimi udělají."  Sebastien se u posledních slov dost naštval. Líbilo se mi, že byl takhle citlivý a dokázal se vžít do situace draků. Měl totiž pravdu ostatní v nich vidí jen zrůdy, které si berou jejich dcery.

,, Máš pravdu. Nikdo nevidí co draci dělají v noci jak bdí nad všemi lidmi když oni klidně spí." Při svých slovech jsem se podívala na nebe abych ještě zahlédla nějakého z nich. Pak jsem se otočila na Sebastiena a všimla jsem si, že zkoumá můj skicák nikdo ho před ním neviděl. Přemýšlela jsem jestli mu ho ukážu nebo ne, ale nakonec jsem ho položila před něj na stolek otevřený na první stránce.

,, Můžu?" zeptal se radši ještě jednou.
,, Myslím, že ano. Mám nakresleného každého draka, kterého jsem viděla na obloze, ale jednoho z nich mám nejradši. Toho který má nádherně výkrojená křídla, rozevlátý ocas a oválnou havu. Když letí vypadá jako by tam nahoře byl doma víc než ti ostatní."zasnila jsem se nad jedním z obrázků draka. Sebastien se usmál hltal, každé mé slovo a přitom zkoumal detaily, každé mé krasby.

,, To je krásný, každá kresba je poravdu detailní i když vidíš jen siluety tak je umíš vyvést dokonale a......" zarazil se u kresby o, které jsem básnila.,, Dnes jsem ho neviděla." řekla jsem do ticha.,, Doufám, že se mu nic nestalo, ale vypadá to jako by ho nahradili tímhle." Otočila jsem na poslední stránku a ukázala jsem na kresbu nového draka.

,, Určitě je v pořádku. Třeba byl unavený nebo chtěl dát příležitost jinému drakovi."  Řekl jako by přesně věděl co se děje.,, Dobře tohle je úžasný ty přesně víš co máš říct aby jsi mě uklidnil. Jsi dobrej." složila jsem mu pochvalu a on se jen samolibě usmál a projel si rukou vlasy.

,, Myslím, že by jsi měla jít spát zítra tě čeká spousta povinností. A myslím, že nechceš vypadat jako bys nespala tak deset let." úšklíbl se a vstal.,, Máš pravdu. Už si půjdu lehnout." také jsem se zvedla, ale ještě naposledy jsem se podívala na oblohu, kde kroužili draci.,, Chtěla bych vědět jaké to je,......... tam nahoře." Podívala jsem se na Sebastiena a čekala jsem, že se začne smát, ale on jen přikývl.,, Taky jsem o tom přemýšlel." pak jsme vešli dovnitř a já si vlezla do postele.

,, Dobrou noc Sebastiene a děkuji ti za to, že mě posloucháš." Sebastien akorát otevíral dveře. V půlce pohybu se zastavil a otočil ke mě hlavu.,, Není zač princezno. Jsem tu pro tebe. Dobrou noc." pak zavřel dveře a nechal mě samotnou s mými myšlenkami. Byla to první noc kdy jsem neusínala jako obyčejná dívka z lesa, ale jako princezna, kterou čeká veliký úkol, kterého se bojí.