Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Emily - Takže tohle je Tracy

K Michelle dorazím přesně na čas. Už mě netrpělivě čeká. Sedneme si ke stolu, Michelle nám udělá karamelové latté a dáme se do diskuze. Maškarní jako téma plesu i všechny důležité věci, které je ještě potřeba zařídit, domluvíme během hodiny. Seznam hostů mám k dispozici od Vivienne a kromě Liama s Tracy, přidám ještě jedno jméno, protože je to perfektní příležitost, aby se dva lidé dali dohromady. Odcházím od Michelle s pocitem kvalitně stráveného času a nemůžu se dočkat plesu, no spíš toho, jak se bude tvářit, až zjistí identitu mého tajného hosta.

***

Během dopoledne následujícího dne se stavím v tiskárně, naštěstí mi pozvánky i rozešlou a já se tak nemusím starat o jejich doručení. Účty přesměruji na Vivienne. Odpoledne vyrážím s Michelle na nákupy. Potřebuje šaty na tu slavností vernisáž, kam jde s Harrym, příležitostně se stavíme v půjčovně kostýmů, abychom si vybraly šaty na ples. Je to záležitost zhruba 2 hodin, protože obléknout se do těch různých šatů chvíli zabere. Instrukce ohledně oblečení jsou součástí pozvánek, nerady bychom hosty uváděly do rozpaků tím, že přijdou nevhodně oblečeni. Šaty jsou v podstatě jednoduché, dlouhé s nadýchanými sukněmi á la princezna, pánům stačí frak v jakékoliv barevné kombinaci. Michelle nakonec zvolí červené korzetové šaty pošité drobnými kamínky, které na korzetu tvoří vzorek. Mě pro změnu uchvátí šaty modré barvy, také korzetové s kamínkovým páskem. Celkový dojem umocňují zdobené krajkové masky. Dnes už mě čeká jen poslední úkol a tím je večeře s Liamem, Tracy a jeho matkou.

***

"Emily, drahoušku, jsem tak ráda, že jsi tady, Liam i Tracy už jsou tady taky," vítá mě Karen, pověsí mi sako na věšák a vede mě do obýváku. Na gauči sedí Liam a vedle něj žena, o které jsem toho už tolik slyšela a která mě zřejmě nesnáší.

"Omlouvám se za zdržení, to víte, doprava," řeknu hned, jak je uvidím. Liam i Tracy se zvednou z gauče.

"Emily, tohle je Tracy moje snoubenka, Tracy, tohle je Emily, moje kamarádka," představí nás Liam a my si podáme ruku se slovy, že nás velice těší, myslím, že to obě myslíme trochu ironicky. Usadíme se ke stolu s večeří, naštěstí veškerou konverzaci obstarává Karen a Tracy, ta je podrobena menšímu výslechu. Mezi odpověďmi, které věnuje Karen, na mě vrhá dost divné pohledy. Upřímně čím déle ji poslouchám, tím víc mě ta holka fascinuje. Do práce nechodí, zastává názor, že muž se musí o svou ženu postarat, momentálně žije ze svého svěřeneckého fondu. Ve volném čase chodí po návštěvách, nakupovat a účastní se různých charitativních akci. Její názory jsou poněkud jiné než moje, takže čekám, kdy se do mě pustí.

"Ty jsi prý právnička, říkal Liam, na co se specializuješ?" obrátí Tracy svou pozornost ke mně.

"Obchodní právo, obvykle se to týká finančních vyrovnání, patentů, smluv, neobhajuju vrahy, jestli se ptáš na tohle," odpovím jí.

"Takže máš asi dost peněz, co?"

"Kam tím míříš?"

"No, právníci jsou většinou stejní: bohatí, máš pěkné oblečení, boty, vybrané způsoby." Zřejmě neschvaluje můj způsob života, jak šokující.

"Peněz mám tak akorát, rozhodně se nemusím nikoho doprošovat, postarám se o sebe sama," odpovím. "Já bych rozhodně nemohla obhajovat lumpy, co kradou peníze, přijde mi to nečestné a sobecké, ale na to člověk musí mít povahu."

"Já bych zase nemohla nechodit do práce a nechat si peníze od někoho posílat, přišlo by mi to nedůstojné, ale na to člověk musí mít povahu." Rozhodně mě chce mě naštvat, daří se jí to, ale jako právník umím pocit vzteku skrývat.

"Holky, klid, tohle přeci není žádná soutěž," snaží se nás Liam krotit. Asi jak pro koho.

"Máš pravdu, lásko. Emily, omlouvám se," zacukruje Tracy.

"V pořádku," věnuji jí blahosklonný úsměv. Pozoruji, jak se na ni Liam dívá, vypadá šťastný, což nechápu, ta holka mi nesedí. Než se vrátím z koupelny, Liam jde Tracy ukázat zahradu a já zůstanu v pokoji jenom s Karen.

"Nic si z ní nedělej, Emily," řekne mi.

"Párkrát už se mě snažili vyvést z míry, jsem na to zvyklá," mávnu rukou.

"Víš, jsem ráda, že je Liam tak šťastný," řekne váhavě.

"Ale?" zeptám se.

"Ale myslím, že to není dívka pro něj, nemají toho moc společného. Tobě se líbí?" Není nad přímo položenou otázku.

Ošiju se: "Nevím, na mém názoru až tak nezáleží." Popravdě se mi nelíbí.

"Záleží. Všimla jsem si, jak se na něj koukáš, takhle se na kamaráda nedívá."

"To je hloupost, Karen, vážně. Nic v tom není."

"A tím se snažíš přesvědčit mě nebo spíš sebe?"

"Jak prosím?"

"Mám přeci oči. Neboj, nic mu neřeknu, to musíš udělat ty sama v ten správný čas. Popřemýšlej o tom." Z míry mě rozhodně vyvedla, ale moje city? K Liamovi? K tomu rozhodně nedojde. Jelikož se vrátí Liam s Tracy, nemáme už možnost v konverzaci pokračovat. Karen se na mě dívá takovým tím vševědoucím pohledem, raději se vydám domů.

"Díky, že si přišla," obejme mě Liam, když se loučíme.

"To je přeci samozřejmost, že tě přijdu podpořit."

"Jak se ti Tracy líbí?"

"Hlavně, že se líbí tobě."

"Takže se ti nelíbí," dodá po chvíli.

"To jsem přeci neřekla."

"Víceméně ano. Proč?"

"Ty máš rád jí a to mi stačí. Už mi přijel taxík, dobrou noc."

Rychle vklouznu do taxíku. Kdo uteče, vyhraje. Alespoň pro dnešek.