Michelle - Vzít či nevzít, to je oč tu běží

84 3 0
                                    

Rozhovor s Ems mě trochu zneklidní, je pravda, že tam asi nebudou jen samí normální společníci, na tyhle akce chodí různá skupina lidí, ale těm ženatým to u ženušek neprojde. Navíc tam nebude Louis, který by si mohl dovolit mě vyhrát, protože má zrovna nějakou jinou akci.

Do akcí výboru, ve kterém sedí obě naše matky, se s Emily povinně zapojujeme od mala. Ať už šlo o divadelní představení, pohádkové lesy, v posledních 5 letech hlavně plesy. S Ems zbožňujeme ty tematické. Loňský rok jsme si například užily ples ve stylu období vlády Ludvíka XIV. Ty šaty byly velkolepé. Je hezké být na jeden večer někým úplně jiným.

„Děje se něco, miláčku?“ usměje se na mě Louis.

„Ale ne, jenom tak přemýšlím o tom zítřku. Doufám, že to proběhne v klidu.“

„Mrzí mě, že tam pro tebe nemůžu být. Věřím, že se budou předhánět, kdo přihodí víc,“ umí tak pěkně zalichotit. Neváhá se naklonit přes stůl, aby mě políbil. Je to skvělý muž, hodný a romantický. Neumím si představit, že bych našla lepšího. Louis je láska mého života.

 „Víš, tohle je moc důležitý večer,“ řekne a zamyšleně si mě prohlíží. Jistě, když mi řekl, že půjdeme na večeři do nejlepší restaurace, trochu mě to zarazilo, obvykle nechodíme do restaurací, kde se vyžaduje společenský oděv ani neabsolvujeme jídlo o několika chodech, dnešek je prostě jiný.

„Už dlouho ti chci říct, jak jsem s tebou rád, jsi nejúžasnější žena, kterou znám. Jsi krásná, vtipná, chytrá a umíš mě rozesmát. Neumím si vedle sebe představit nikoho jiného. Miluju tě.“ Zadívá se mi do očí.

„Taky tě miluju,“ odpovím mu trochu roztřeseným hlasem, dojal mě.

„A chtěl být s tebou do konce života. Tohle jsem měl udělat už dávno.“ Chytne mě za ruku a obejde stůl, poklekne. Zatajím dech. „Michelle Francis Clavierová, vezmeš si mě?“ sáhne do kapsy a vyloví ten nejúžasnější prsten, jaký jsem kdy viděla. Nerozmýšlím se ani chviličku.

„Ano.“  Nasadí mi prsten a políbíme se.  Jsem šťastná, šťastná, šťastná!

O co rozjásanější večer o to zamyšlenější ráno. Ano, čekala jsem, že mě dřív nebo později požádá, koneckonců jsme dospělí lidé, jsme spolu šťastně už 2 roky, svatba je jenom logickým důsledkem našeho vztahu. To znělo dost právnicky, nejspíš pracovní deformace. A není to moc rychlé? Vdávat se chci, jednou, ale opravdu se chci vdávat už teď? Michelle, ty jsi nemožná, napomenu se v duchu. Měla bych jásat, jako včera večer, kdy mi to přišlo jako nejlepší nápad. Z úvah o mé potenciální svatbě mne vytrhne pohled na hodiny. Je čas vyrazit, dneska mám kvůli té charitativní akci, co začíná ve 3 odpoledne volno.

Podle rodičovských pokynů musím vypadat jako ze škatulky. S Emily jdeme k Zaynovi do salonu. No, aspoň si s nimi budu moct promluvit. Nejspíš mi řeknou, že jsem praštěná, že to takhle řeším a nejspíš budou mít pravdu. Při odchodu z bytu se ještě zadívám do zrcadla v chodbě a představím si sebe s Louisem u oltáře, hm, budoucí Lady Michelle Francis Tomlinsonová. Zajímavé.

Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D storyWhere stories live. Discover now