Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Emily - Borůvkový muffin

Zbytek snídaně, posléze i oběda probíhá naprosto v klidu, k většímu rozruchu dojde až v momentě, kdy Zayn pronásleduje pohledem jakéhosi běžce v upnutém trikotu a když se za ním otočí, povalí svou láhev koly, ta se vylije na ubrus. Myslím, že ta číšnice má dost, když nám jde měnit ubrus znovu.

„Ještě kolu?“ zeptá se Zayna.

„Ne, radši už ne,“ odpoví.

„Neradi bychom způsobili nedostatek ubrusů,“ dodám ještě, všichni 3 máme co dělat, abychom se opět nezačali smát. Loučení není nijak dramatické, však se Zaynem se uvidím v úterý, s Michelle jdeme na charitativní akci a potřebujeme učesat a s Michelle v pondělí v kanceláři.

Když v pondělí dorazím do práce, přijde mi, jako kdyby víkend vůbec nebyl. Zbytek soboty jsem pomáhala Harrymu vybrat vhodný byt, což nebyl zrovna lehký úkol, jeho nároky byly dost vysoké, pořád se mu něco nelíbilo, ale nakonec se nám to povedlo a dokonce i s prohlídkou, neděli jsme strávili nákupy a stěhováním. Hned u výtahu narazím na Michelle.

„Tak jaký byl víkend? Co pan budoucí politik?“ zašklebím se, z jejího rozjásaného pohledu je vidět, že si víkend užila, strávila ho s Louisem v jakémsi malebném hotýlku na venkově.

„Bylo to super.“

„To?“ chytím jí za slovo a se smíchem se rozloučíme, kdybychom měly kancelář spolu, nic bysme neudělaly.

Naši otcové spolu mají firmu a dobře věděli, proč nám dát kanceláře na opačných stranách patra. Prý nás za ta léta dobře znají. Alespoň máme každá kancelář sama pro sebe a mohly jsme si jí vybavit podle svého vkusu. Dělat v bílé kanceláři se studeným nábytkem by se žádné z nás nechtělo. Privilegium vzorných dcer, které se vydaly v právnických šlépějích svých otců. Ani jedna z nás toho nelituje. Rok našich studií jsme každá musela strávit na univerzitě v zahraničí, já se však na rozdíl od Michelle, která ho strávila na Sorbonně (její matka pochází z Francie), vydala ve stopách své americké matky na Yale. Byl to dlouhý rok a těch minut strávených na Skypu.

Co se soukromého života týká, Michelle už 2 roky chodí s aristokratem Louisem Tomlinsonem. Od mala je předurčen k politické kariéře, navíc je to bohatý, hezký, mladý muž, a to z něj ve společenských rubrikách dělá uznávanou partii. Vdavekchtivé slečny však mají smůlu, jeho srdce patří pouze Michelle.

Já jsem nezadaná, koneckonců, můj bývalý přítel, právník Ben, kterého jsem poznala u soudu, je důkazem toho, že ne vždy je dobré být s někým, kdo má stejné povolání jako vy. Potom, co vyprchala všechna vášeň, jsme se bavili akorát o práci a náš život byl spíše stereotyp. Konec byl po 2 měsících a já se zařekla, že žádného právníka nechci další rok ani vidět.

Při  vstupu do kanceláře se zarazím, na stole leží nový spis, navrchu je přilepený lístek se vzkazem Volat Joshovi! Zdvihnu sluchátko a zavolám klukovi pro všechno, jak ho překřtila naše recepční.

„Josh Devine,“ ozve se.

„Joshi?! Tady je Emily, ten nový spis, co mám na stole, nějaké podrobnosti?“

„To Vám posílá Váš otec, pan Clarke, prý je to nyní Váš případ.“

Trochu nezvyklé, když vám člověk mladší jen o rok vyká. „Děkuji,“

Jako bych na tohle nepřišla sama, pomyslím si. V deskách najdu další vzkaz, od otce: Emily, doufám, že si s ním poradíš, jako s tím nadopovaným sportovcem. George. Jak přátelsky napsané pomyslím si. Prý George, ale po těch 25 letech, co ho znám, by mě to asi nemělo překvapovat. Tak se na to podíváme. Zase jde o sport.

Obhajoba sportovního reportéra Nialla Horana za nevhodný komentář k výkonu sportovního týmu. Napsal, že se hráči pohybovali po hřišti „jako banda trollů; jejich obrana připomínala chaos, takové centry by hráči nestihli, ani kdyby měli raketový pohon a záhadu, proč nejsou schopni proměnit jasnou šanci přenechá spíš  Mulderovi a Scullyové.

Dotyčných se to dotklo a pana Horana žalují za urážku na cti.

CRRRR!

„Emily Clarková.“

„Ems, zachraň mě, otravuje tu Josh a mám pocit, že mě chce pozvat na oběd.“ Josh má pověst sukničkáře, který dotyčné po první a zároveň poslední noci, co s ní stráví, daruje balíček kapesníků s mentolovou vůní.

Myslí, že je neodolatelný a rád si to dokazuje. Je to však vlezlý asistent, co se zhlédl ve vlezdoprdelkování a proto si to ho tu otcové drží, záleží na práci, jak vždycky říkají. Samozřejmě.

Položím sluchátko, vezmu kabelku a vyběhnu z kanceláře. Málem při tom smetu Lindu, která nese spisy.

„Sorry,“ křiknu za ní. Ve dveřích Michelliny kanceláře stojí Josh a Michelle se tváří vyděšeně.

„Tak jsem tady, můžeme jít na ten oběd, jak jsme se domlouvaly, Michelle?“ zahlaholím a lehce lapám po dechu. Michelle vyskočí a div ne nadzvukovou rychlostí se vydá k výtahu.

„Díky moc. Chtěl jít na tatarák. Fuj, nesnáším syrové maso.“

„Ale zase má odvahu, takový zajímavý návrh. Dala bych si steak a borůvkový muffin, pokud ještě nějaký zbyl, potřebuju asi tak tunu cukru, počkej, až ti řeknu, co mám za případ,“ dodám.

Na oběd jdeme do Steak housu, s majitelem Rogerem se známe dobře, však jsme tu pravidelnými hosty každé pondělí a čtvrtek. Úterky patří Vincenzovi a jeho skvělým těstovinám, ve středu chodíme na kebab k Lesliemu, v pátek do Wangova světa asijské kuchyně.

Po vynikajícím obědě, se chystám k pultu pro muffin, líbí se nám, že si každý naloží na talíř to, co chce, rovnou se zaplatí u pokladny a nemusí se zbytečně čekat na obsluhu.

Než ho však stihnu přemístit na talíř, nějaký blonďák mě předběhne, málem mi u toho vyrazí talíř z ruky a vyfoukne mi ten poslední, pro jistotu, asi abych mu ho nestihla vzít, strčí pokladní peníze a vítězně si ho narve do pusy.

Drze se usměje a pak řekne: „Promiň, chtěla si taky? Tak třeba příště.“

„Normálně si mě předběhl.“

„Ceduli s nápisem zákaz předbíhání tu nevidím,“ řekne.

„Koukám, že slušnému chování tě nikdo neučil, co?“

„Asi jako tebe nikdo nepoučil, že ne vždycky dostaneš to, co chceš.“

„Kde si myslíš, že jsme? Na pískovišti? Tvoje chování by tomu odpovídalo.“

„Kdyby jo, praštila bys mě lopatičkou, nebo mi rozdupala bábovičky?“ Vypadá, že se u toho výborně baví. Nemá cenu tu plýtvat energií. Smutně se podívám na prázdný tác s muffiny a vztekle na toho kluka.

„Kde máš muffin?“ zeptá se mě Michelle pochutnávající si na horké čokoládě.

„V žaludku jednoho trouby,“ řeknu temně.