Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Michelle - Jako na vernisáž

Káva a koláč mě trochu postavily na nohy, takže jsem schopna pustit se do práce. Můj nový případ mě docela zaměstnává, což je výhoda, nemám čas myslet na Louise. Pořád mi nejde do hlavy, co se mohlo tak strašně pokazit. Dobrá Michelle, konec úvah. Když se mi konečně po dvou hodinách povede prokousat celou obžalobou, zjistím, že mám nepřijatý hovor, vůbec jsem nezaregistrovala zvonění.

Srdce mi poskočí, mohl by to být Louis, když se mi na displeji objeví Matka, pocítím lehké zklamání. Rozhodnu se jí zavolat, lepší bude, když mi vynadá hned, než aby to v sobě dusila, bylo by to pak ještě horší. Měla jsem pravdu, zhruba deset minut mi připomíná, že jsem zůstala na ocet a jak jsem si mohla dovolit sabotovat její party. Pak mi vymyslí trest, s Emily máme naplánovat večírek, kde se vyberou peníze na dobročinné účely, nebude to okoukané, ale noblesní, všichni se budou dobře bavit a samozřejmě tam budou pouze lidé z lepší společnosti, navíc to musí být poměrně rychle, už příští týden, to prý abychom si vyzkoušely, co taková práce obnáší.

Skvělé, pomyslím si v duchu, k hromadě práce mi přibude ještě tenhle „domácí úkol.“ Nechápu, jak se z toho Harry a Niall mohli vykroutit, když se tam také příliš nedružili. Vydám se sdělit tu úžasnou novinu Emily a zároveň jsem zvědavá, jestli jsem se trefila a Niall ji pozval na rande. Když vejdu do její kanceláře, zastihnu ji též v plné práci, ale jakmile mě vidí, zašklebí se. Je mi jasné, že už o našem trestu ví.

„Vidím, že už o tom asi víš,“ řeknu jí. 

Přikývne: „Jistě, čekala jsem spíš, že dostaneme vynadáno, překvapuje mě, že se rozhodly nám něco takového svěřit.“

„To mi povídej, máš už nějakou představu?“

„Ne, ale rozhodně to bude velkolepé.“ V duchu jí dám za pravdu, ve skrytu duše jsem vždycky toužila uspořádat nějaký večírek, který bude čistě podle mých představ, ale nikdy jsem se do toho nehrnula, protože jsem věděla, že by se mi do toho výbor neustále vměšoval, to tentokrát nebude.

„Mimochodem, co chtěl Niall?“

Výraz na tváři Emily se změní, zatváří se nadšeně: „Pozval mě na večeři.“

„Pracovní?“nadhodím z legrace.

„Jasně, že ne. Na rande, zřejmě jsem udělala v taláru dojem.“

„Řekla bych, že víc než tvůj talár, ho zajímá, co máš pod ním,“ zašklebím se na ní.

„Že by ho zajímaly halenky?“ zamrká nevinně.

„Víš přeci jak to myslím.“

„Jasně, za daných okolností je to možné, ale nemám v plánu mu to usnadnit. A rozhodně ne hned v sobotu.“ Věřím jí, žádná z nás by se s klukem nevyspala hned po prvním rande.

„Co vy dvě tety tady, koho pomlouváte?“ zeptá se Harry. Ve tváři je trochu pobledlý, ale snaží se tvářit důstojně.

„Emily jde na rande s Niallem,“ oznámím mu.

„To už vím, ptal se mě jestli s někým chodíš,“ řekne Harry směrem k Emily.

„Mimochodem Michelle, mám na tebe prosbu,“ dodá a podívá se mi vážně do očí.

„Potřebuješ ukázat pečetě v archivu?“

„Ne, klient mě pozval do galerie a já o obrazech nic nevím, ale vím, že ty ano, bylo by příliš chtít po tobě, abys mě doprovodila?“

No, umění mám ráda a navíc, je to čistě pracovní schůzka, takže odpovím k jeho spokojenosti: „Proč ne, už dlouho jsem v žádné nebyla, půjdu ráda. Budu ti napovídat.“

„Výborně, máš to u mě. Je to v pátek večer, od 8.“

„Trochu divná doba na návštěvu galerie,“ zamračím se.

„No, vernisáž, znáš to.“

„Doufám, že doprovodný program bude stát za to, jinak neměl si mít dneska volno?“ dodám a dám velký důraz na to volno.

„Měl, ale otec byl proti, to že jsem se prý zmajstroval mě neomlouvá a k tomu programu, kdyžtak ti předvedu mima,“ usměje se a odejde.

„Škoda, že tam nebudu, vidět Harryho jako mima, by rozhodně stálo za to,“ zasměje se Emily.

„Neboj, já ti to nahraju,“ spiklenecky zamrkám a vydám se zase pracovat.