Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Emily - Harry dostane facku a Emily muffin

Po obědě, kdy mi klient neustále připomíná, že je potřeba získat jeho investované peníze zpátky se cítím vyždímaná jako citron. Dole v hale narazím na Nialla.

Pohled na něj mi vlije novou energii do žil a já se s úsměvem vydám k němu: „Ahoj.“

„Ahoj Emily, stavil jsem se, protože ti nesu dárek.“

„Proč bys mi měl nosit dárek?“ zatvářím se nechápavě.

„Protože ti ho dlužím, navíc potřebuješ k tomu soudu energii.“ Podává mi krabičku s mašlí: „Ale otevři to až u sebe. Slib mi to. Tak zítra u soudu. A slibuju, že si vezmu oblek,“ usměje se a odchází.

V krabičce najdu borůvkový muffin. Musím se usmát a v dobré náladě se vydám k Michelle zjistit, jak dopadl oběd. Zastihnu ji s nepřítomným výrazem civět z okna.

„Michelle?“ Konečně si mě všimne.

„Zavři prosím,“ požádá mě.

„Stalo se něco?“ zeptám se jí opatrně.

„Jo, tvůj bratr, se stal.“ Hlas se jí zlomí uprostřed věty. Přemýšlím, co mohl Harry udělat tak šíleného, aby se obvykle vyrovnaná Michelle změnila v tuhle mimózu.

„Co ti provedl, mám ho jít zabít?“

Stručně mi vylíčí celý výstup, nakonec dodá: „A víš co je nejhorší, já myslela, že přeháníš, že je to třeba jenom obyčejnej kluk, ale mělas pravdu. Ve všem. S Louisem, svatbou. Ems, co mám dělat?“ Je mi jí fakt líto.

„Musíš si promluvit s Louisem o svatbě a tak, pochopí to. A co se Harolda týká, nech to na mě. Bude litovat. A ty to tady dneska zabal, jdi domů a trochu si odpočiň. Večer se stavím, přinesu nám pizzu a můžeme se zase podívat na nějakou šílenost,“ mrknu na ní a vydám se za Haroldem.

„Co si sobě krucinál myslíš?“ vybafnu na něj hned, jak zabouchnu dveře v jeho kanceláři. Podívá se na mě v těch svých intelektuálních brýlích bez obrouček.

„Vůbec nevím o čem mluvíš.“

Na tohle divadélko ho znám příliš dobře: „Ty zatraceně dobře víš! Proč to děláš, je zasnoubená, tak proč jí nedáš pokoj. Až do teďka byla šťastná a jen co jde na oběd s tebou, se to všechno změní.“

Zatváří se samolibě a s úšklebkem dodá: „Že bych jí tak moc vzrušoval?“ Moje ruka vylétne sama od sebe, zastaví se o jeho tvář a navíc se mi povede mu shodit brýle. Jednání v afektu. Zatváří se překvapeně, asi to nečekal. „Ses zbláznila nebo co?“

„Myslím to vážně, Harolde. Kdy se z tebe stalo tohle? Takový si nikdy nebyl.“

„Máš pravdu, asi jsem to trochu přehnal, půjdu se jí omluvit.“

„Už šla domů, takže si to aspoň můžeš nacvičit. Dej se trochu dohromady, najdi si jinýho koníčka než holky, třeba ti to pomůže,“ poradím mu.

„Ems, vážně jsem jí tak moc ublížil?“ Asi mu to je líto. Možná. Chová se jako schizofrenik, na jednu stranu citlivý a slušný, pak cvak a je to někdo úplně jiný.

„Jo, ale už se stalo, zítra se jí omluv.“

„Zkusím to, víš, že mi omluvy moc nejdou,“ pousměje se.

„Vím, ale je čas se to naučit.“ Po práci zaskočím do pizzerie pro Quatro Formagi a Hawaii.