Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Emily - Pomoz mi

Na oběd se rozhodnu zajít sama, rozhodně se nebudu stravovat nějakými zbytky z automatu. Dole v hale narazím na Louise.

„Jestli čekáš na Michelle, je u soudu,“ oznámím mu ledově.

„Vlastně tu čekám na tebe, Emily, máš chvilku čas?“

„Zrovna jdu na oběd.“

„Nevadí, zvu tě.“ Jdeme do restaurace kousek od kanceláře. Když si objednáme, Louis spustí: „Nejdřív, bych se ti chtěl omluvit, ta neděle, choval jsem se nemožně, neměl jsem právo s tebou takhle mluvit, vlastně jsem rád, že jsi na Michelle dala pozor.“

„Omluva přijata, ale předpokládám, že jenom kvůli tomu tady nejsi.“

„To ne,“ usměje se, „co Michelle, jak se má?“

„Chceš slyšet pravdu, nebo jenom ujištění?“

„Pravdu, prosím.“

„Má se mizerně, je smutná, vadí jí, jak to s váma je.“

„Mně to taky vadí,“ povzdechne si.

„Tak proč s tím něco neuděláš, jdi za ní, takhle to přeci nemůžeš nechat,“ řeknu mu.

„Celé jsem to pokazil, místo abych ocenil, že je upřímná jsem se zachoval jako kretén, místo toho, abych jí odpustil to sobotní chování, na které měla právo, jsem se zachoval jako kariéristický kretén.“

Zmlkne a zadívá se na ulici. Je mi ho skoro líto, musím přiznat, že Louis byl ze všech možných Michelliných protějšků můj favorit, reputaci si pošramotil až tím, jak se poslední dobou choval.

„Máš naprostou pravdu, ale pořád si myslím, že jsi pro Michelle ten pravý, takže jak ti můžu pomoct?“

Jeho tváří prolétne úsměv, chytí mě za ruku a řekne: „Vážně bys to udělala, promluvíš s ní?“

Vykroutím ruku z jeho sevření, kdyby to viděli v novinách, zase by z toho udělali bůhvíco a odpovím: „Nevím, můžu se zkusit přimluvit, ale nepůjde to tak snadno. Popřemýšlím o tom a dám ti vědět, jo? Jinak děkuju za oběd, ale budu se muset vrátit do kanceláře.“

„Děkuju, jestli ti můžu nějak na oplátku ulehčit život, stačí říct.“

„Zatím mě nic nenapadá, budu to prostě mít u tebe. A Louisi, nepropadej mrzutosti, ono se to s Michelle vyřeší,“ povzbudivě se na něj usměju a odejdu z restaurace. Po cestě zpátky do kanceláře přemýšlím, zda bych měla Michelle o setkání s Louisem říkat, na jednu stranu by jí to mohlo pomoct, protože by věděla, že to Louise také trápí, nebo by jí to mohlo způsobit mrzutost nad tím, že situaci řeší se mnou místo s ní a mě používá jako prostředníka.

Z kanceláře se dostanu domů dřív, protože se musím připravit na očekávanou večeři, hlavně psychicky. Zhluboka se nadechnu a zazvoním, otevře mi Liam, k tmavým kalhotám a tmavě modrému triku s límečkem mu pěkně ladí tmavě modré kuchyňská zástěra s bílými úzkými proužky. „Přesně na čas,“ usměje se a vpustí mě do chodby.