Michelle - Vyvádím jako malá holka

53 3 0
                                    

Celé dopoledne se plácám v depresi, cítím se dost mizerně, že se ani nepřevléknu z pyžama. Jen tak ležím v posteli a hledím tupě do stropu. Pak, zkusím zavolat Emily, myslím, že je to jediný člověk, který mi dokáže pomoct z nejhoršího, slíbí mi, že přijde a navíc donese i nějaký proviant.

K mému překvapení nedonese jenom to, o co jsem jí požádala, ale navíc mi přinese vanilkové latté a velký kus mého oblíbeného čokoládového dortu.

K vodce koupí pomerančový džus, to prý, aby nám, no spíš mě, to tak rychle nelezlo do hlavy a protože tuší, že jsem neobědvala, donese rovnou i těstoviny z naší oblíbené restaurace.

Jsem jí vděčná, trpělivě poslouchá, když jí vyprávím, co se stalo a v pauzách se mě snaží utěšit. Dokonce se snaží mi podstrkovat pouze džus, ale já to vždycky poznám a sama si tam přilívám tu vodku.

Celé odpoledne jí brečím na rameni a cpeme se samým nezdravým jídlem. Bohužel, nám dojde vodka, ale ani jedné se nechce do deště koupit novou, vzpomenu si, že Louis si schovával ve skříňce láhev skotské, velice drahé a jen pro zvláštní příležitost. A tak mu ji za trest celou vypijeme. Zítra nám bude špatně, ale momentálně je mi o dost líp, celý problém jako by najednou splaskl jako mýdlová bublina a já se cítím volná. Na chvíli...

***

„Ems, nepůjdeme ven?“

„V tomhle stavu? Bysme daleko nedošly.“ zachechtá se.

„Bellis je přeci hned za rohem, chci si jít užít.“

„Myslím, že to není nejlepší nápad.“

„Dnešek je můj, já mám depku a chci si jít zatančit, pojď, nebo jdu sama, ale pak za sebe neručím.“

„Vzpomínáš naposledy, jak jsi byla opilá? To bylo ještě na škole, moje narozky, myslím.“

„Jo, sbalily jsme přeci ty mediky.“

„A špatně nám bylo celý další týden,“ snaží se mi to rozmluvit, ale já se potřebuju trochu odvázat, po tom alkoholu přestávám myslet rozumně.

„To je mi fuk, jdeme.“ Nakonec se mi povede Emily přesvědčit a my se vydáme do víru nočního života, když si chce dát Louis pauzu, má ji mít, pomyslím si pomstychtivě, když dorazíme do Bellis.

Zábava je v plném proudu, čemuž odpovídá pokročilá večerní, spíše noční hodina. Emily se mi ztratila hned u vchodu. Na parketu se svíjejí osoby posilněné množstvím alkoholu, trávy, drog či jiných povzbuzujících a mysl zatemňujících látek.

Byla jsem jednou z nich, alkohol mi pomohl se trochu uvolnit a tak jsem házela hlavou do rytmu hudby a snažila se vypudit i tu nejmenší myšlenku na Louise.

Najednou jsem cítila něčí ruce na svých bocích, chtěla jsem se vytrhnout, ale nakonec jsem přijala neznámého tanečního partnera a přidala se k němu.

Po chvíli se otočím, abych viděla, co za klíště se to ke mně přilepilo. Musím přiznat, že je to celkem fešák, možná to dělá ten alkohol nebo ta tma. Delší tmavé vlasy a jiskřivé oči, nebezpečnému vzezření dodává korunu kožená bunda a otrhané kalhoty.

Vrtíme se do rytmu minimálně ještě další 3 písničky, ke konci už si začne dovolovat víc, než jen lehké doteky na nevhodných místech. Alkohol v mé krvi už se dostal do stavu naprosto otupující mou mysl a tak jsem se nebránila, když se tanečník přiblížil tak, že se naše rty spojily.

Moje střízlivá půlka se na všechno dívala jakoby se shora, křičela, vzpínala se, nadávala mé osobě do děvek, připomínala jí Louise, ale nic nepomohlo. Polibek se stával čím dál tím více vášnivější, kdoví kam by to zašlo, kdyby mě od něj někdo neodtrhl.

Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D storyHikayelerin yaşadığı yer. Şimdi keşfedin