Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Michelle - Vsadím se, že už sis to představila

Po dražbě si zajdu k baru, z toho producírování mi trochu vyschlo v krku. Než si stihnu objednat, přitočí se ke mně Harry.

„Ahoj krásko,“ zahlaholí, když si všimne mého výrazu, rychle dodá: „na tom podiu si byla úžasná. Měl jsem chuť začít dražit taky. Co ti můžu koupit?“

„Když cizí kluk řekne holce krásko, buď se jí posmívá, nebo jí chce dostat do postele.“

„A dál?“ zeptá se Harry.

„Kup mi pomerančový džus.“

„Pěkně si mi to nandala,“ zašklebí se a objedná 2 džusy s vodkou. Vezmu si pouze sklenici džusu, panáka vodky nechám stát na baru.

„Na seznámení.“ Ťukne svou skleničkou o moji a políbí mě na tvář.

„Vždyť už se přeci známe,“ namítnu.

„Tohle je více formální, přeci jenom nad spisy se s nikým řádně neseznámíš. Půjdeme tančit?“

„Radši ne. Valčík není zrovna moje parketa,“ zasměju se.

„Neboj, jsem od přírody vůdčí typ.“ Chytne mě za ruku a táhne na parket.

„Všimla jsem si.“ Proti své vůli musím přiznat, že je to skvělý tanečník. Nejen, že mi nikdo nepošlape boty, navíc ještě zvládá umění duchaplné konverzace, jak nám neustále připomínal náš učitel v tanečních.

„Pěkně si mi kecala,“ řekne, když hudba dohraje.

„A v čem?“

„Tančíš skvěle.“ Navíc umí i lichotit. Po tanci se zvládneme ještě docela dobře bavit, když konečně sleví, z toho svého machistického chování, mi připadá celkem milý. Navíc s ním vypadám dobře, všimnu si, jak po nás závistivě pokukují ostatní holky. Docela mě těší, že svou pozornost věnuje pouze mně. Zvedá to totiž sebevědomí. Všimnu si Emily, v družném rozhovoru s troubou z pískoviště. Vypadá, že se dobře baví a neujde mi, že s ním trochu flirtuje. Blonďákovi to asi moc nevadí, právě se něčemu smějí.

***

„To byl ten trouba s pískovištěm? Proč mu tak vlastně říkáš?“ zamrkám pobaveně. Povypráví mi celý příběh i podstatu přezdívky. Rozhodně mě to pobaví.

Hlavou mi však vrtá ještě jedna otázka: „Tušíš, kdo je vítězem dražby?“ 

Emily pokrčí rameny: „Bohužel. To zjistíme až v pátek. Poradíš si tu beze mě? Budu muset jít domů, je pozdě a ráno mám práci, pozítří je ten soud a nechci nic ponechat náhodě.“ Usoudím, že ani mně by neuškodilo vyrazit, přeci jenom musím také vstávat.

Zkusím ještě prověřit, zda byly mé instinkty ohledně Nialla správné: „Líbí se ti ten Niall?“

Usměje se: „Celkem jo, ale pořád je to klient.“ No klientem nebude věčně. Všimnu si Harryho, stojí několik metrů od nás, když se naše pohledy střetnou, usměje se.

Zkusím zabrousit na tenčí led: „Ems, opravdu je Harry takový, no, jak jsi ho popisovala?“  Její odpověď je trochu váhavá, možná se diví, proč se na to ptám.

„Rozhodně si na něj dej pozor, nechci, aby ti ublížil.“ Jistě, ale, třeba z něj dělá něco, co není.

„Nepřijde mi tak,“ řeknu.

Zavrtí hlavou a následující věta mě vrátí zpět do reality: „Myslíš jako holkař? Ale je, zlato. Jenom když mu o někoho jde, tak se změní, na chvíli. Pak se vrátí do starých kolejí. Je v pohodě, když s ním máš přátelský vztah, není to kluk na chození. Lituju každou, co se do něj zamiluje.“