Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Michelle - Zapomenuté klíče

Sobotu využiji k důkladnému úklidu bytu, má to jednu výhodu, za chvíli se dostanete do fáze, kdy nemusíte na nic myslet. Zrovna, když končím, zazvoní zvonek u dveří. Tak jak jsem, v zástěře a s prachovkou v ruce jdu otevřít.

"Harry, co tady děláš?" Střídavě se mí dívá do očí a na prachovku: "Přísahám, že tě nejdu vykrást." "Ehm, promiň, zrovna jsem uklízela." "Koukám, tak pozveš mě dál, nebo budeme vést rozhovor mezi dveřmi?" "Záleží na tom, co mi chceš?" přimhouřím oči. "Potřebuju poradit a nejdu s prázdnou, uvařil jsem oběd." Strčí mi pod nos tašku s pár krabičkami, podle vůně to bude kuře.

"No, tak pojď dál." "Máš pěkný byt," poví mi, když prostírám na stůl. "Díky, takže, co vlastně potřebuješ?" zeptám se. "Vlastně potřebuju poradit, která barva, modrá nebo zelená?" "Čeho?" "No, vesty a fraku na ten váš ples." "Aha, takhle, já osobně mám radši zelenou, ale záleží asi na tobě, co si budeš chtít vzít." "Takže půjdu v zelené," usměje se. "No, tak dobře. Mimochodem, to jídlo je skvělé, nevěděla jsem, že umíš i vařit." "Jsem muž mnoha tváří, Michelle." Z tónu, jakým vysloví mé jméno, mi přeběhne mráz po zádech. Jen klid.

"To jsem si už všimla," odpovím. "Jestli narážíš na mé nemožné chování při našem setkání, už jsem se ti přeci omluvil. Budeš mě s tím trápit do konce života?" "Ne, ovšemže ne." "Tak toto jsme vyřešili, teď trochu z jiného soudku. Co bys řekla večeři?" "Už máme přeci oběd," nechápu. "Myslel jsem, jako rande," vypadne z něj po chvíli. To není nejlepší nápad.

"Nevím, s Louisem máme pauzu, asi by nebylo dobré něco si teď s někým začínat." "Takže jiný návrh, co si pustit večer film, jako přátelé?" "A to jako u mě?" Trochu panika.

"U tebe nebo u mě, kde budeš chtít." "Jako přátelé?" "Ano." "V tom případě radši u mě, u filmu občas usnu, tak abych se nemusela v noci nikam přesouvat." Navíc doma je doma. "Chápu, přijdu v 7." Vlastně sama nechápu, proč jsem souhlasila, neměla bych pokoušet štěstí. Jdu ho vyprovodit ke dveřím, Harry se najednou otočí: "Musím se k něčemu přiznat." Hrkne ve mně: "A k čemu?" "Já vlastně neumím vařit, vařila to Emily." Musím se tomu smát, Harry se k mému smíchu přidá. "Snížilo mi to u tebe body?" zeptá se vážně. "Ne, tak nějak jsem to tušila."

***

Jak ubíhají minuty a hodiny, jsem čím dál víc nervózní. Nebyl to nejlepší nápad, dokonce několikrát sáhnu po telefonu, abych to zrušila, ale neodhodlám se. Pak už je pozdě. Harry přinese komedii, dokonce jsem to ještě neviděla. Dovalí taky velkou láhev coly a máslový popcorn.

"Chtěl jsem vzít nějaký proviant a nevěděl jsem, co přesně vzít za alkohol, ale v kině se nepije tak nesu colu." "Správná volba. Prosím usaď se." Pustím film a zadívám se na obrazovku. Upřímně víc než děj filmu, vnímám Harryho blízkost, opíráme se o sebe rukama, občas se naše ruce dotknou, když lovíme popcorn z misky, vždycky se na mě usměje. Vždycky, když se natáhne pro sklenici, ucítím jeho vůni po holení. Hříšné myšlenky si rovnou zakážu. Jsem přeci dospělá a musím se umět kontrolovat. S postupujícím časem to jde čím dál hůř. .

"Doufám, že jsem vybral dobře a nenudila ses," mrkne na mě Harry při loučení. "Miluju komedie," řeknu, to, že z celého filmu jsem vnímala jen úvodní titulky, zamlčím. Harry zašmátrá po kapsách a pak ho asi prvně v životě uvidím v rozpacích.

"Průšvih je, že se nedostanu domů, zapomněl jsem klíče od vjezdu garáže a vrátný tam už nebude, aby mi otevřel alespoň vstupní dveře, auto bych nechal na parkovišti, ale.." bezradně se na mě zadívá. "Můžeš přespat tady," navrhnu potichu, spíš to zamumlám jen tak pro sebe. Slyší mě. "Na gauči?" "Klidně i v posteli, je dost široká, když se budeš držet na své půlce," upozorním ho. "Čestně slibuji," prohlásí. "Čestný Harry Styles?" zavrtím nedůvěřivě hlavou. "Ty si ze mě utahuješ." "Víš co, raději jdu do sprchy. Můžeš se zatím přesunout, kam budeš chtít, kromě koupelny," řeknu mu a odpluju do koupelny. Sprchu si dám záměrně trochu studenější, to abych se trochu probrala. Co mě to sakra napadlo? Můžeš přespat tady, klidně u mě v posteli. Nejspíš jsem se zbláznila. Když se vrátím do ložnice, čeká na mě Harry, oblečený jenom v černých boxerkách. Zaujmou mě jeho tetování, ale pohled sklouzne i trochu níž.

"To chceš spát v tomhle?" zeptám se, hlas mi trochu přeskočí. "Nic jiného tady nemám," pokrčí rameny. Než se vrátí ze sprchy, snažím se trochu uklidnit. Řekla jsem si, že si ho budu držet od těla. Výborně Michelle, na rande s ním jít nechceš, ale klidně ho necháš spát s tebou v posteli? V boxerkách? Zahrabu v šuplíku a najdu tam jedno tričko, které by mu mohlo být, nosila jsem ho místo noční košile, je pánské, tenkrát se mi hrozně líbilo. Paradoxně je červené.

"Tady máš triko," hodím ho po něm. "Díky." Musím přiznat, že mu to s mokrými vlasy strašně sluší. V duchu se napomenu a zalezu do postele.

"Dobrou noc," popřeju mu. "Dobrou," odpoví a pak se v ložnici rozhostí ticho. Nevím jak on, ale já strašně dlouho nemůžu usnout.

***

Když ráno otevřu oči, dívám se přímo na Harryho, ten si mě zkoumavě prohlíží.

"Jak dlouho už si vzhůru?" zeptám se raději. "Jen chvilku, usmívala si se ze spaní, nechtěl jsem tě budit, navíc, když se ti zdálo o mně," zašklebí se.

Zrudnu až ke kořínkům vlasů: "Zdálo se mi o Louisovi," naježím se. "Ty oslovuješ Louise Harry?" ušklíbne se. "Měl bys radši jít, mám schůzku s Emily."

Je to lež jako věž, ale nějak jsem se ho přeci zbavit musela.