Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Emily - Niall z pískoviště a nečekaná dražba

Ve chvíli, kdy uvidím toho drzouna u recepce mě napadne, že to je snad špatný vtip. Třeba je to jen poslíček nebo tak něco. Chabá naděje, vzhledem k tomu, že nic nenese. Rozhodnu se vrátit do kanceláře, ale Brianna mě zastaví a pak mě dokonale dorazí větou:

„Pane Horane, tohle je doktorka Clarková.“

Myslím, že i pro něj to je docela šok. Jeho výraz mísícího se překvapení a pochybností mi zlepší náladu. Přinutím se k úsměvu a pozvu ho do zasedačky. Celou dobu se oba chováme až přehnaně zdvořile a profesionálně.

„Myslel jsem, že jste starší, vzhledem k Vaší pověsti,“ řekne. A už to zase začíná.

„Z Vašeho stylu psaní jsem také měla dojem vyššího věku,“ odpovím.

„To mi lichotí,“ pch, náfuka.

„Váš případ se zdá jasný, akorát způsob Vaší formulace byl řekněme ne příliš vhodný.“

„No jo, ale pravda někdy bolí. Někdo jí prostě neunese.“ Nevím, jestli to, co teď předvedl, byl úsměv, nebo spíš drzý škleb.

„To ano, ale občas je třeba se trochu krotit,“ dodám a on přikývne.

Když odchází, tak se na mě ještě otočí: „Omlouvám se.“

„Prosím?“

„Za ten muffin. Choval jsem se jako, no, na pískovišti,“ usměje se. To teda ano, řeknu si v duchu, ale jsem přeci slušně vychovaná a on se tváří, že to myslí vážně.

„To je v pořádku.“

„Takže se uvidíme u soudu,“ řekne.

„Jistě, ve čtvrtek v 10 hodin a prosím, vezměte si oblek, udělá to na porotu lepší dojem než tmavá košile s krátkým rukávem,“ kývnu k jeho výběru oblečení. Podá mi ruku a rozloučíme se. 

K večeru ještě stihnu vyřídit hovor s matkou, která apeluje, abych se zítra slušně oblékla. Vzhledem k tomu, že téma té charitativní akce je Oheň a Led a všichni ho musí povinně dodržet, jsem si šaty už vybrala, červené.

Při odchodu z kanceláře natrefím na Harryho. „Nazdar ségra, tak co klient?“

„Trochu moc sebevědomý, ale s tím si poradím.“

„Je to docela fešák,ne?“ zamrká nevinně.

„Nevěděla jsem, že se tě zajímají už i muži.“

„Víš jak to myslím. Mimochodem, bude Michelle zítra na tom večírku taky v dražbě jako ty?“

„Jaká dražba? Co to zase plácáš?“ překvapí mě.

„No tvoje máti tě přihlásila, bude to zábava, budete stát na podiu a chlapi budou přihazovat, draží se večeře s každou z vás. Vítěz má možnost vybrat restauraci a všechno okolo. A navíc, tahle část se mi líbí, nebudete vědět, kdo vyhrál, to se dozvíte až při té večeři.  Ta dražba je tajná.“

A tohle mě málem položí! Vybavím si prodavače na trhu, co pějí hlasitě ódy na své zboží. Kupte si, kupte!

„Tak to je bomba, nepotřebuju se dražit ani družit,“ řeknu o trochu vyrovnanějším hlasem.

„Málo pěkných holek z dobrých rodin, ale tenhle výběr bude stát za to, bude tam Michelle?“ ptá se znovu.

„Vzhledem k tomu, že jsem o žádné dražbě nevěděla, pochybuju, že ti můžu odpovědět. Nevím a myslím, že do toho je ti kulový!“ odseknu a zamířím k výtahu. Vyštrachám v kabelce mobil a zavolám Michelle.

„Ahoj Ems, děje se něco?“ ozve se Michelle, nejspíš je s Louisem na večeři, slyším cinkání příborů a hlahol.

„Ne, jen jedna otázka, víš něco o té zítřejší dražbě?“

„Jo, máti mi to dneska řekla, moc se mi nechce, to víš, Louis tam nebude, ale tak snad tam nebude žádný úchylák.“

„Bojím se, že fůra. No nebudu Vás rušit, mějte se.“