Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Michelle - Jak to vypadá v archivu

Ztráta muffinu však nezanechá na Em žádné větší stopy, koupí si Snickers a je spokojená, víceméně. Opět se rozloučíme a vydáme se každá pokračovat ve své práci.

Momentálně hájím muže, který se pokusil otrávit ženu jedem na krysy, ale celé je to takové pochybné, mám nějaké svědky a jsem si jistá, že vyhraju. Dodělám ještě jeden spis starého případu a seberu hromádku, co si to trůní na mém stole už od pátku. Potřebuju zajít do archivu, ale Josh zrovna poletuje po chodbě jako motýl Emanuel. Nechci, aby mě začal otravovat s večeří a tak se vydám delší, ale bezpečnější cestou kolem recepce.

Přes hromadu spisů skoro nevidím na cestu, recepční Brianna je právě v družném rozhovoru s někým cizím, podle hlasu mladým mužem. Flirtuje s ním a on si to zdá se užívá. Naneštěstí se otočí, když ho míjím a všechny složky se mi rozsypou po podlaze.

„Nemůžete dávat pozor?!“ zavrčím na něj.

„Pardon, nemohl jsem vidět, že mě míjíte.“

„Chápu,“ ušklíbnu se, proč by měl, když se topil ve výstřihu naší recepční.

Asi si uvědomí, že to byla jeho chyba, protože mi pomůže spisy sebrat. V momentě kdy mi je podává, konečně dostanu šanci si ho prohlédnout, a že je nač koukat. Je docela hezký, ne vlastně ne, je to frajer, trochu delší hnědé vlasy v dokonalém sestřihu, zřejmě každodenně pečlivě upravovány. Oči, kterým určitě propadla nejenom naše recepční a hravý úsměv odhalující bílé zuby. Celkový dojem umocňuje dvoudenní strniště, bílá košile s tmavě modrou kravatou a k tomu barevně sladěný oblek.

Pak si vrazím pomyslnou facku, máš Louise a slintáš tady nad takovým floutkem. Navíc floutkem, který je mi strašně povědomý. Kde jsem ho už kruci viděla?

Jmenovaný si upraví kravatu, prohrábne vlasy a řekne: „Páni, vypadáš jako pracovitá holka, právnička, napadlo mě, nechceš mi ukázat, jak to vypadá v archivu? Mohla bys mi říct, jak to tu chodí, dneska začínám. Jsem Harry Styles,“ napřáhne ke mně ruku.

Upřímně, i kdyby nedodal to jméno, během jeho proslovu mi dojde, kde jsem ho už viděla. Na fotce, kterou mi Emily ukazovala. Asi 3 vteřiny na něj zírám jako tukan a pak mi začnou cukat koutky, neudržím vážnou tvář a začnu se smát. Musí si myslet, že jsem blázen. Vzpomenu si totiž na sobotní snídani, kdy Emily parodovala svého bratra.

Rychle se zase uklidím a odpovím: „Zvládnu to sama, pane Stylesi. Omluvte mě.“ Vydám se k archivu. Chvilku nad tím trapasem přemýšlím, však se zase tolik nestalo. Nakonec, je mi fuk co si o mně ten fouňa bude myslet.

Zajdu za Emily. Zastihnu ji v plném pracovním nasazení, kdy se soustředěným výrazem pilně datluje něco do notebooku.

„Ems, máš chvilku?“

„Jo jasně, beztak potřebuju kafe. Za chvilku mám schůzku s tím reportérem, podle toho, co jsem četla, je to teda případ, píše docela vtipně, navíc naprosto trefně a asi s tím má i dost zkušeností. Očekávám kmeta s 5 křížky na hřbetě,“ zasměje se.

„Počkej, oni ti nedali žádný info o jeho osobě?“ tohle je trochu zvláštní.

„Ale jo, jméno. Věk mi nikdo nenapsal.“ U kafe z automatu jí vylíčím svoji příhodu s jejím bratrem. Jak jsem předpokládala, Em se docela pobaví.

„Hele buď v klidu, na to se lehce zapomene. Myslím, že se to už příště obejde bez narážek na archiv, zkusí to jinak,“ zasměje se, pak jí pohled spočine na blonďákovi, který stojí u recepce.

„No to snad ne! To je ten trouba s pískovištěm.“ A než bys řekl švec, vydá se k němu. Trouba s pískovištěm? Vzhledem k tomu, jak jí jeho přítomnost rozhodí, ho už asi viděla, no, snad mi sama poví, co se děje. Ještě slyším Briannu jak říká: „Pane Horane, tohle je doktorka Clarková.“

Budeme rády za jakoukoliv zpětnou vazbu, hvězdy i komentáře. Díky moc:)