Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Michelle - Harryho prdelka a sexy politik

V 9 ráno mě probudí telefon, volá mi naštvaná Emily. Prý se vrátil její bratr a ona se nutně potřebuje sejít, jako „ terapeuticky.“ V duchu se musím smát nad tím obratem, dovedu si představit, jakou z toho má radost. Z toho, co jsem z jejího vyprávění o Harrym pochytila je, že je to muž mnoha tváří, zvyklý dostat to co chce za jakoukoliv cenu. Nikdy jsme se osobně nesetkali, řekla mi, že to bude lepší a já jí to i věřila.

Obrátím se na druhý bok a chvíli pozoruji Louise, jak spí. Vypadá tak roztomile bezbranně, že neodolám a musím ho políbit. Louis se usměje ze spaní, nechci ho budit, tak mu raději napíšu vzkaz, že jsem s Emily a vrátím se až někdy odpoledne.

Sraz s Emily máme v naší oblíbené kavárničce Adelle. Je to bezvadné místo, když si chcete jen tak poklábosit u kafe a dát s k tomu vynikající domácí zákusek, které dělá majitelka, cukrářka a obchodnice v jednom. Navíc je tam, díky ozdobným zástěnám dostatek soukromí.

„Dovedeš si to představit?! On se vrátí a dostane hnedka místo ve firmě. Nemá žádné zkušenosti a to je 3 roky ze školy.“ Bylo zajímavé jí pozorovat, jak zuří, ale znám jí dost dlouho na to, abych věděla, že se časem uklidní.

Rodiče nás seznámily, než jsme nastoupily do první třídy. Ona vypadala se svými blond vlnitými vlasy jako andílek, já zase se svými tmavými jako ďáblík. Při hodinách jsme neustále vyrušovaly a často jsme musely na chodbě za trest počítat dlaždičky, nebo zpracovávat zvláštní úkoly. Nikdy jsme si totiž nestihly všechno povědět o přestávce, postupem času jsme za sebe dokázaly i dokončovat věty. Seděly jsme vedle sebe celou základní i střední školu. Prožily jsme spolu lepší i horší časy. Naše první lásky i rozchody. Bylo to jako mít sestru, jenom bez těch hádek okolo. Vím, že se na ní můžu na 100% spolehnout.

Díky ní jsem poznala i Louise. Bylo to před 2 roky, když jsem se rozešla s Johnem a Ems mě pozvala na jeden šílený koncert, kde na nás o půlnoci stříkali takovou tu pěnu. Chtěla mi zvednout náladu. A tam jsme se s Louisem poznali. Jeho kamarád měl zrovna rozlučku se svobodou. Přes tu blbou pěnu jsem toho moc neviděla, uklouzla jsem a přistála mu v náruči. Ještě dneska si pamatuju ten jeho úsměv, které mi věnoval, když se ptal, jestli se mi nic nestalo, na moment, kdy se naše oči prvně střetly i naše první rande. Po prvním polibku jsem měla pocit, že on je ten pravý a ten pocit mám dodnes.

„Třeba to nebude tak špatný,“ zkusím opatrně.

„Ne, bude to ještě horší, jako by nestačilo, že je ve firmě Josh, on je ale stážista, takže by odešel a všechny ženy, od 22 do 50 by si mohly vydechnout, teď tam bude i ten náš Don Juan. A vsadím se s tebou, o co chceš, že to na tebe bude taky zkoušet. Líbíš se mu,“ řekne.

Málem mi zaskočí latté: „Jak jako líbím, vždyť mě nezná!“

„Ale ví, jak vypadáš, to mu stačí. Viděl naše fotky z Mexika.“

V duchu si povzdechnu, se svojí postavou jsem docela spokojená, ale, že bych se zrovna musela producírovat před osobou jako Harry a ještě v plavkách, no rozhodně mi z toho není úplně dobře.

„Řekla bych, že to bude vypadat nějak takhle,“ řekne Emily, pak přimhouří oči a hlubokým hlasem prohlásí: „Ahoj, vypadáš jako prvotřídní super právnička, jsem tady nový, ale napadlo mě, nechceš mi ukázat pečetě v archivu, mohla bys mi ukázat, jak to tu chodí.“ A pak trochu pohodí vlasy.

V ten moment mi zaskočí můj smetanový zákusek a já se začnu smát na celé kolo, až se lidé otáčejí, o 5 vteřin později se rozkašlu jako člověk, kouřící krabičku cigaret denně a kdyby nedorazil náš společný kamarád Zayne, ačkoliv je to kadeřník, z lásky ke svému příteli zdravotníkovi si udělal kurz první pomoci, a nepomohl mi pořádnou ranou do zad, možná bych se udusila. Takhle jenom poprskám ubrus a ještě na něj vyliju trochu latté.

Číšnice, statná žena v letech, která je tu asi nová, já ani Michelle jsme ji tu nikdy neviděly, si nás už takhle měří dost nepřátelským pohledem, nám přijde vyměnit ubrus tak vehementně, až mi při jeho přehazování přes stůl dá málem do nosu. „No, snad se toho tak moc nestalo!“ řeknu jí. Směrem k těm dvěma, co se výborně baví, dodám: „Ten ubrus už beztak dlouho přesluhoval, kdo ví, kdy ho měnila naposledy.“

„Nemůžeme měnit každému zákazníkovi zvlášť,“ ohradí se a odkráčí. Máme co dělat abychom se znovu nezačali smát, tentokrát všichni 3.

„Co blázníš, člověče, víš přeci, že u jídla se nemá mluvit, to mohlo dopadnout blbě,“ řekne Zayne.

„Promiň Zayi, ale víš, jak to chodí, vtipné historky a tak,“ zamrká Emily.

„Neříkej mi Zayi, jsem Zayne. Co nového dámy?“ zašklebí se.

Emily mu ve zkratce vylíčí své útrapy, načež se Zayne obrátí ke mně a varovně zdvihne prst: „Ne, abys kvůli Harryho prdelce nechala toho svého sexy politika. Ačkoliv,“ chvilku se zamyslí a pak pokračuje: „mě by stejnak nechtěl, takže pamatuj na mé varování.“

„Ty ho znáš?“ vykulím na něj oči. „Ale jo, potkal jsem ho v klubu.“

„Netušila jsem, že tam bratřík taky chodí,“ zavrtí hlavou Em.

„Tohle byl normální klub, bylo to nějaká módní akce, česal jsem tam,“ směje se Zayne.

„Tomu bych spíš věřila, ačkoliv jeden nikdy neví,“ řeknu po chvíli.

Tak a máme tady první dvě úvodní části. Doufám, že se líbily a budeme rády, za jakoukoliv kritiku či zpětnou vazbu. Affi a Kexisek