The Crawfords family✔️

1.

CARMEN:

Seděla jsem v rodinném letním sídle a pročítala svůj oblíbený román od Shakespeara.

Otec měl zrovna jednání na, které potřeboval ticho.

Můj starší bratr Aideen byl za okny francouzských dveří a vrhal nože.

Má o dva roky mladší sestra seděla opodál s notebookem na odhalených stehnech a něco do klávesnice zběsile klepala.

,,Carmen! Sydney!" Ozval se křik naší matky, která byla rozzuřená.

Sydney vymrštila tělo do zpřímeného postoje, zatímco já stále četla masitou knihu v červeném obalu.

Cvakání matčiných bot se nesl celým horním patrem, po schodišti až po podlaze směrem k nám.

,,Ukliďte si v pokojích! Máte tam bordel a vy víte jak to Váš otec nesnáší,"  ukazováčkem hrozila. 

,,Pochybuji o jeho zájmu." Zamumlala jsem a přivřela knihu.  ,,Carmen, zlato přeci nebudeš pořád tak jízlivá." Protočila ledabile panenkama, moc často toto nedělávala, pouze v naší přítomnosti, když nebyl otec na blízku.

S knihou v ruce jsem odcházela na schody, které byly tmavě hnědé a perfektně opracované.  V mém závěsu se táhl můj bodyguard, neboli muž, který mě má "na starost" v nepřítomnosti otce. Sydney má také svého ochránce dokonce i má matka.

Před několika týdny jsem oslavila své šestnácté narozeniny, které nebyly nijak zvláštní úplně obyčejné. Tyto oslavy pro mě ztratily význam, kouzlo, protože svět, který byl všude okolo mě byl čím dál tím horším. 

Pro muže jsme byly pouze vdané a bezmocné manželky, které vychovávaly dědice, zahřívaly postel a poslouchaly příkazy svého manžela.

V našem světě jste si nemohli vybírat. Vždy tu byla předem předurčená cesta, která vás vedla až do samého konce.  Například ženy; dospívají a učí se slušnému chování a chápání mužské inteligence, nemohou uvažovat o vyšším vzdělání než je jim poskytnuto, žádné názory, žádná libovolně zvolená láska, vztah, manželství.  

Všechno do sebe vždy muselo pečlivě zapadat a když ne? Tak se ten nejvyšší postaral o To, aby to odnesl člověk, který za to mohl.

Posadila jsem své unavené tělo na okení parapet a zahleděla se ven.

Kéžbych mohla být jako normální dívky.

Bříškem ukazovacího prstu jsem setřela horkou slzu, stékající po mé tváři. 

Nebyla jsem jako ostatní ženy v mafii. Jen celé dny vysedávaly nad šálkem čerstvé kávy a klábosily nad novými drby, snažily se o prestiž  domu a jejich vzhledu.

Mě zajímali různé mafiánské kšefty o, které se semnou zlehka podělil Aideen a občas i nějaký ten nepatrný útržek od otce. Nebála jsem se být vzdorovitá za mé občasné vzdory jsem už několikrát dostala přes celou tvář štiplavou ránu.

Nehodlala jsem jenom tak čekat až mi otec vybere ženicha, pro jeho dobro a držet rty u sebe. 

Část věnuji:  Surikata345
Bohužel nevím jak se dělá věnování, tak alespoň takto :D