The Crawfords family✔️

5.

AIDEEN

Neobtěžoval jsem se klepat a vtrhl do otcovo kanceláře.  V kanceláři seděl Drew a můj otec.

Spražil mě pohledem: ,,koukám, že tvá sestra vyřídila můj vzkaz." Drew se zasmál.  ,,Samozřejmě, o stěhování bychom si měli promluvit nejdříve spolu ne?" Věnoval jsem mu pro změnu já vzteklí pohled.  ,,Ale Aideene, jsi dost starý na své vlastní bydlení." Otočil se na mě Drew s polo úsměvem. Můj otec se mě potřeboval zbavit. ,,mezi Sicílií a New Yorkem zuří válka, mám odejít a nechat své sestry a matku nechráněné?" Nadzvyhl jsem své obočí, nehodlal jsem se vzdát, ale věděl Jsem, že je to prohraný boj.  ,,Najmu klidně další vojáky na ochranu. Navíc jejich válka není zatím tak silná, pokud se to zhorší příjmů tě zpět." Řekl důrazně na každé slovo: ,,A teď si jdi zbalit a odjeď, Ramon ti dá klíče od nového domů."  Žádné rozloučení, neviděl důvod. Prostě mě poslal pryč.

Vystoupil jsem z kanceláře a ihned mi zrak padl na mou matku a mé dvě sestry. 

,,Mrzí mě to." Pronesla mamka se slzami v očích. Přistoupil jsem blíže a ďábelsky se usmál: ,,nebojte, jsem co nevidět zpátky, kvůli válce." Řekl jsem a odešel si zbalit do svého pokoje.

****         **** 

CARMEN

Před pár dny jsem oslavila své sedmnácté narozeniny. Což znamenalo, že jsem se musela pomalu, ale jistě vštípovat do role vysvívající mladé dámy, která má věk na vdávání jak říká otec, ale podle mě je to spíše prodej mého těla.

Nazula jsem si své podpatky a oblékla svůj zimní kabát, byl zrovna leden ale u nás zima převládla i nadále.

Nastoupila jsem do vozu vedle Sydney.  Naše matka trvala totiž na tom, že bychom se měli stavit za Barbarou a jejím manželem. Prý to byla slušnost pro jejích novomanželství.

Vystoupili jsme, matka se zavěsila k otcovému předloktí a my se Sydney se stáhli za ně.

Otevřela nám dveře postarší služebná, která měla ustaraný výraz ve tváři. 

Odložili jsme si kabáty a nechali se zavést do obývacího pokoje, kde má matka vedla nezáživnou debatu s Barbarou, kterou to také evidentně nějak zvlášť nezajímalo. Ale bylo vidět, že ráda po delší době slyší teplé lidské slovo. Její manžel jak se nám svěřila s ní moc nemluví.

,,Jaké je to být vdaná za někoho koho nemiluješ?" Broukla Sydney. Hodila jsem pohledem po matce, která vykulila oči. Skočila jsem po Syndey a zacpala jí svou rukou ústa. ,,Pšt, mohl by tě slyšet otec." Zašeptala jsem směrem k ní. Matka po ní hodila svůj varovný pohled: ,,na takovéhle věci se slušná dáma neptá."  Řekla svým varovným hlasem a proskenovala místnost zda zde není otec. Barbara se pousmála s červeností v její tváři: ,,To je v pořádku, že se ptá. Sama se to dozvíš." Mrkla na ní a postavila se.  Sydney šokovaně vyhledala matčiny oči, které byli všude možné jen né na ní.  Barbara  celá nervózní odešla prý pro něco dobrého.

,,Matko?"  Sydney se dožadovala pozornosti.  ,,Syd, prosím tě. Neotravuj mě tím." Broukla do větru a stále očima putovala do místnosti.

Sydney se vsunula blíže ke mně, jako kdybych tomuto mohla nějak zabránit.

****         **** 

V županu jsem seděla na pohovce u planoucího krbu.  Četla jsem další ze svých románů a trénovala cizí jazyk.
Sydney ležela hlavou na mých nohách a byla jsem si jistá, že spí.

Chyběl mi Aideen, protože jsme si vždy povídali u krbu a popíjeli teplý čaj. Tentokrát se jeho místo snažila nahradit Sydney, ale byla moc unavená. 

Vždycky chodívala dříve spát, proto s námi netrávila po večerech tolik času, ale svou sestřičku ráda mám.

Můj bratr je taky skvělý sourozenec, rozdal by se pro nás, vždycky měl potřebu nás ochraňovat víc než Ramon s Damonem a otcem.

Ale pořád to byl ten stejný zabiják jako oni.

To jsem si myslela zezačátku, že muži okolo mě jsou ti nejhorší, ovšem zmýlila jsem se.