The Crawfords family✔️

35.

CARMEN 

Vystoupili jsme před obřím sídlem mého bývalého Bosse Logana.  Poupravila jsem své šaty a zauvažovala, zda nebude nejlepší nechat svou matku a sestru v bezpečí auta: ,,Držte se mě." Přikázal Jaxon, bylo hezké, že nás takto ochraňoval. 

Dorazili jsme ke dveřím, Jaxon před námi a my za ním.  Stlačil zvonek.

Ve dveřích se po nějaké chvíli objevila Loganova žena: Erika. Moc jsem jí neznala, byla ve společnosti tichá, tedy pokud nemusela důležitě odpovědět, byla vsazená do manželství s Loganem před několika lety jako mladá, bylo jí tehdy devatenáct let. 

,,Přejete si?" Odkašlala si nepatrně Erika a mírně se pousmála, když spatřila mě i Sydney: ,,Mohl bych mluvit s Loganem? Někde má postřeleného mého bratra a budoucího tchána." Oznámil Jaxon zbrkle čímž evidentně mírně vyděsil Eriku, cukla sebou a to by mohlo být velice nepříjemné pokud bychom nějak urazili nebo zranili manželku Bosse.  ,,Oh, můj manžel se od noci neukázal, nemohu sloužit, ale mohu donutit bodyguarda, aby mu zavolal, pojďte prosím dovnitř, na kávu." Odstoupila odedveří, zřejmně chtěla být pohostiná k hostům a hlavně k manželce New Yorského Bosse, nechtěla jsem být nezdvořilá a kávy jsem měla pokrk, ale musela jsem příjmout její nabídku Věnovala jsem Jaxonovi pohled, kterým jsem mu dávala na jevo co dělám. 

Vstoupila jsem dovnitř a porozhlédla se, zamnou matka a Sydney.  

Podlaha byla laminátová krémová, sem tam nějaký koberec, botník ve, kterém byli ty nejdražší značky bot a také růžové malé botičky, udiveně jsem se podívala na Eriku, která nepozorovaně pohladila své bříško. 

Neměl by jsi jí Logan hlídat, když je těhotná a všude samá přestřelka. 

Erika nás zavedla do společenské místnosti, kde stál nezapálený krb, velké okno, které bylo dokořan otevřené a světle citrónové pohovky uprostřed pohovek stál bílý vysoký, obdelníkový stolek. 

Bylo známo, že Erika neměla příliš dobrý vkus na oblečení a ani na nábytek, neměla ani moc kamarádek, takže usuzuji, že za naší návštěvu byla více než ráda. Třeba se nějak spřátelíme. 

Ohlédla jsem se přes své rameno, ale Jaxon za námi nebyl. Usadily jsme se všechny do sedaček. ,,Prosím." Se stříbrným podnosem k nám došla hospodyně, která odložila čtyři hrnečky a dolila je kávou, přidala pár sladkého cukroví a odkráčela pryč. 

Natáhla jsem se zdvořile pro kávu a uchovávala jí v rukou, Sydney uchopila cukroví a vložila si jej do úst. Matka se konečně uvolnila a vypadala klidně což mě zahřálo u srdce. 

,,Tak jaké to je v New Yorku?" Nadhodila zdvořile téma Erika: ,,Hodně rozruchu, město, které nikdy nespí." Zasmály jsme se mé odpovědi. ,,A co manžel, jaký je?" Pousmála se, až teď mi došlo, že Erika pila černý čaj, nikoliv kávu. Zřejmě to tajili.  ,,Impozantní." Dodala má matka s mírným úsměvem. Přikývla jsem: ,,A co tvůj snoubenec, Sydney?" Pousmála se a přesměrovala téma na mou sestru, která se tomuto tématu snažila dost vyhnout: ,,Byl milý, že nás sem zavezl a staral se o naše bezpečí, ale stále je to špatný muž, nechci si ho brát." Oznámila klidně s pohledem zabodnutým do hrnku.  Matka ignorovala Sydneyinou odpověď což se obvykle nestávalo: ,,Syd." Za útočila jsem tedy já.  ,,Muži v našem světě jsou holt takový, když jsem si brala Logana, přišlo mi to jako noční můra, ale miluji ho." Pousmála se a pohladila své bříško. ,,Jak dlouho jste svoji?" Optala se má matka, upila jsem doušek kávy: ,,Letos to budou čtyři roky." Pousmála se. 

Zjišťovala jsem, že Erika je ve skutečnosti velmi milá a přátelská žena.  ,,čekáte malé?" Usmála se na ní matka, vykulila jsem oči, že se dokázala vůbec zeptat. Erika se zářivě usmála a přikývla: ,,Ale prozatím to tajíme, nebo se alespoň snažíme." nervózně se usmála.  ,,tak to by jste si měli schovat ty botky na botníku." Kousavá Sydney byla zpět: ,,Sydney!" Řekla stroze matka, podívala jsem se na Eriku, kterou to evidentně moc nezajímalo. 

Otočila jsem se na pohovce směrem ke dveřím, protože jsem zaslechla mužské nerozeznatelné hlasy. 

Společně s Erikou, mou matkou jsme se postavily a dychtivě očekávaly. ,,Nech jí být!" Ozval se udýchaný křik mého bratra.  Pohledem jsem zavadila o matku a Sydney. ,,Eriko, drž se dál, kdyby cokoliv ať ti neublíží." pronesla jsem mile a silně polkla. 

Rozešla jsem se za hlasy bez ohledu na matky vzdory, nakonec mě Sydney následovala. 

Klapot mých a Sydneyiných bot zamnou se nesl celičkou dlouhou chodbou, kterou osvětlovali okna v řadě.  Zůstala jsem stát v pozoru u rohu futer s výhledem na celou situaci. 

Můj otec stál opřený o zeď s nechutí zíral na svého syna, ruku měl zavěšenou v šátku a zřejmě pod sakem i obvázanou. Jason mi přišel až moc v pohodě na to, že by byl postřelen, podle mě to byly jen hloupé kecy. Logan měl ruku na své zbrani za opaskem, můj manžel s jeho bratrem měli vražedné a temné pohledy úplně stejné, také nebyli daleko od vytáhnutí zbraní na mého bratra, který se s nimi snažil hádat. 

,,Dost." Vstoupila jsem jim do debaty, Sydney se mě snažila zachytit, ale nestihla to, vykročila zamnou, ale zůstala stát uprostřed místnosti.  Všechny oči padli na mě, pár jich spadlo i za mě na mou sestru. ,,Aideene, stojí ti to za to?" Zeptala jsem se v obavě. ,,Stojí sestřičko, všechno proto, abych vás dvě ochránil." Natáhl se po mém zápěstí  a zatáhl k sobě, klopýtla jsem k němu, takže jsem na něho dalo by se říci, že spadla, otočil mě zády k sobě a přitiskl hlaveň zbraně ke spánkům. 

Nevěřila jsem svým očím co to dělá můj bratr, myslela jsem si, že máme bezvadný vztah. Do očí se mi nahrnuly slzy: ,,Sydney, pojď ke mně!" Řekl nepříjemným hlasem. Mé oči se střetli s těma jejíma těkajícíma na mě a na Aideena, prosila jsem jí pouhým pohledem, aby nic takového nedělala: ,,Fajn, takže teď nás necháte v klidu odejít, nebo se jí něco stane." Přitlačil o něco bolestivěji hlaveň k mé hlavě. 

,,Pusť jí ty hajzle!" Vykřikl Jason a vytáhl na mého bratra svou zbraň: ,,To se nestane." Po doznění těchto slov se ozval výstřel, který byl od mého otce, sklonila jsem se na což mě Jason stáhl k sobě a za své záda. 

Ochraňoval mě svým vlastním tělem. 

Logan s Jaxonem Aideena jedním chvatem spacifikovali, utřela jsem pár slz, které se probojovali ven, bylo mi líto mého bratra, ale zároveň špatně z jeho chování, tohle matku zlomí. 

,,Už je to dobré, jsem v pořádku." Zašeptal mi Jason a políbil několikrát mé čelo a vrh hlavy. ,,Stále tomu nemohu uvěřit." Zasýpala jsem k němu a schovala svůj obličej do propocené košile: ,,Řekni mi něco," Odmlčel se, odtrhla jsem svou hlavu od jeho košile a upřeně se mu zadívala do očí: ,,A co?" Pousmála jsem se na něho. ,,Aideen tě unesl, že? Domluvili jste se na tom." Mírně se zamračil: ,,Ano, unesl mě, ale domluvené to rozhodně nebylo, šla jsem ze školy a naložil mě jenom tak do auta." Zodpověděla jsem jeho otázku a rázem si vzpomněla na to, že mi říkal, že bude zle. Přivřela jsem oči a přikrčila se: ,,Neublížím ti, měl nějakého komplice?"  

Nechtěla jsem zkazit Leův život a proto jsem zamlčela jeho jméno: ,,Nemyslím si." 

***

Sydney nosila svůj prstýnek se skloněnou hlavou, přistoupila jsem k ní blíže: ,,Tvůj manžel je hrdý muž a skvělý ochranář, bude ti s ním dobře." Bylo snad poprvé kdy jsem se zastávala nějakého muže.