The Crawfords family✔️

44.

CARMEM

Matka ihned ovinula paže kolem mého krku a vtáhla mě tím do pevného objetí, opětovala jsem jí objetí a snažila se nadechnout její sladké vůně, voněla svým obvyklím drahým parfémem, najednou se okolo mě obalil pocit mateřské ochrany, matka byla taková od té doby co jsem se odstěhovala do New Yorku a teď když se dozvěděla, že jsem těhotná byla štěstím bez sebe.   Ovšem Jasonovi se to tolik nelíbilo, také byl velmi ochranářský poté co se dozvěděl, že budeme rodiči, ovšem  Jason narozdíl od mé matky byl vždy ochranářský.  Usmála jsem se a zlehka objala i svého otce, který mi vtiskl polibek na líčko.

Při odražení si Jason podal ruku s mým otcem a políbil hřbet ruky matce. 

Hned poté přitiskl dlaň na má záda, Xander se neobtěžoval třást rukou, pouze políbil matce ruku jako důkaz slušnosti a uctivosti. 

Vtáhli nás dovnitř, otec neváhal a pokynul Jasonovi k jeho kanceláři. Myslela jsem si, že Jason má schůzku až večer, že teď bude semnou, potlačila jsem povzdech a následovala matku do obývací místnosti, kde seděla Sydney se sluchátky v uších a počítačem na stehnech. Chvíli jsem jenom tak stála  a pozorovala matku s jejími výchovnými metodami. Musela jsem se učit.

Sydney vyskočila a objala mě ovšem se snažila být opatrná na mé skoro neviditelné bříško, zasmála jsem se: ,,ráda tě vidím." Pousmála jsem se a posadila se na pohovku: ,,donesu čaj a něco sladkého," odešla matka s úsměvem na rtech. Hodila jsem pohledem po Sydney: ,,od kdy si pro čaj chodí sama?" Vyzvedla jsem obočí, Syd s úsměvem zakroutila hlavou: ,,snaží se dohnat svou výchovu prý." Zasmála se.

Po chvilce přiběhla se stříbrným podnosem v rukou a odložila ho na konferenční stolek. Na podnose stali tři hrnečky a jedna velká porcelánová konev na čaj, kterou matka tolik milovala.  ,,Oh, Carmen jedla jsi?" Optala se starostlivě s vřelým úsměvem. Kam se poděla ta vznešená a hrdá dáma, která by nepohnula ani prstem pro čaj, tahle strana mé matky se mi líbila mnohem více.   Zakroutila jsem záporně hlavou a nervózně se pousmála: ,,stihli jsme snídani a v letadle skoro nic neměli." Pokrčila jsem rameny: ,,a na co by jsi měla chuť?" Mrkla na mě Sydney, zapřemýšlela jsem: ,,ehm dala bych si pizzu." Oblízla jsem své suché rty a natáhla se po konvici: ,,Nene, sama ti to naleju, musíš se šetřit a ty Sydney jdi objednat pizzu." Zasmála jsem se a rezignovaně stáhla ruku zpět k tělu. Matka obrátila konev proti hrnečku a nalila mi pravděpodobně bylinkový čaj: ,,bylinky jsou dobré na těhotenské nevolnosti." Usmála se a předala hrnek do mých rukou: ,,nevolnosti jsou naprosto nesnesitelné." Postěžovala jsem si: ,,také jsem je nesnášela, ale ten pocit života ve tvém těle je k nezaplacení," zasněně se na mě dívala s velikým úsměvem na rtech: ,,hlavně je to člověk, který ti v našem životě opětuje lásku." Zamrazilo mě, stále si myslela, že já a Jason společně bojujeme. Sydney se přidala k nám: ,,něco jsem pořídila." Oznámila s úsměvem matka a někam odešla: ,,takhle zářící je od doby co zjistila, že jsi těhotná, počkej až bude to maličké na světě, nezbavíš se jí." Zasmály jsem se.

Matka přišla s bílou papírovou taškou, sklonila se dovnitř a něco z ní lovila: ,,něco od babičky." Znovu se pousmála. Vytáhla dětské dupačky v krémové barvě a v černé barvě s nápisem I love me familly. Usmála jsem se na dvě roztomilé věci předemnou, dále vytáhla růžové malé botičky nad, kterými jsme se rozplývaly všechny tři: ,,vždyť ani nevíme pohlaví." Matka se zašklebila: ,,přála bych si mít vnučku, ale tvému muži by se hodil chlapec." Obnovila úsměv. A zase to bylo o mafii a o Jasonovi. Nechtěla jsem provdat svou dceru bez jejího názoru, nechtěla jsem, aby z mého syna vyrostlo monstrum.  Nechtěla jsem své dítě přivést do tohoto světa, popravdě jsem nechtěla mít dítě, povinnost.

Do očí se mi nahrnuly slzy. ,,nechci, aby mé dítě v tomto světě trpělo." Do mého hrdla se dral vzlyk, který jsem nehodlala procedit zkrze zuby. Matky oči se vpili do těch mých plné soucitu a lítosti.  Sydneyiné oči spadli mým směrem,  ale né na mě. Za mě. Pootočila jsem hlavou a uviděla tam stát Jasona v pozadí s otcem, odložila jsem hrnek a vstala od stolu, omluvila jsem se a přispěchala k Jasonovi, který mě vedl k hlavní hale, podal mi kabát a snažil se ho na mě navléci: ,,odcházíme?" Snažila jsem se zachytit jeho pohled: ,,rychle, potřebuji s tebou mluvit." Odpověděl a natáhl se i pro svůj kabát: ,,neoznámili jsme to mé rodině, bylo by to neslušné." Zamračila jsem se. Z Jasonových úst se vydralo zavrčení jako kdybychom ho všichni otravovali, přiložil ruku na má záda a zbrkle mě vedl do obýváku: ,,na chvíli musíme odejít, máme menší program. Brzy se setkáme." Pokývl k mé matce a k otci. Přikývli.

Nastoupili jsme do auta a Jason se rozjel: ,,co se děje?" Snažila jsem se nevybouchnout: ,,musím ti neco vysvětlit."

*
Zastavil na odlehlém místě, vystoupil a otevřel i mé dveře, nechápala jsem co měl v plánu, rozhlédla jsem se okolo sebe a spatřila les, menší silnici a pusto. Nastavil dlaň, kterou jsem bez váhání přijala, musela jsem.

Vedl mě k lesu, andrenalin pulzoval v mých žilách, Jasonovi kroky se stali opět pod kontrolou a plynulejší: ,,chtěl jsem mít na nás rozhovor stoprocentní klid, nejsem emocionální člověk, ale dnes se tě chci pokusit uklidnit."  Odpověděl mi na nevyřčenou otázku.  ,,Jak jsi mluvila o dětech," začal: ,,byl jsem pyšný a nadšený když jsi mi Oznámila, že budeme mít dítě." Jeho výraz držel neutrální formu: ,,můj otec nad námi držel opravdu tvrdou ruku, ale já nechci takové chování přesměrovat i na naše děti, budu na syna sice přísnější než na dceru, ale pořád nebudu tak tvrdý, aby měl náš budoucí syn možnost mě nenávidět, miluju vás každým dnem víc a víc." Nebyla jsem zvyklá na takový projev emocí od mužů jako byl Jason, přitiskl dlaň na mé ploché bříško a políbil mě vášnivým a jemným polibkem: ,,večer bychom mohli na večeři, mám dobré doporučení." Usmál se lehkým úsměvem, který jsem na jeho tváři zahlédla poprvé, byl to vteřinový úsměv, jedinečný a nezapomenutelný.

Vrytý do mé paměti navždy.

,,miluju tě Jasone."