The Crawfords family✔️

32.

CARMEN

Seděla jsem na venkovní terase a popíjela ranní kávu, přesto že se New York  měl právě probírat, tak byl dávno vzhůru. Možná to je město, které nikdy nespí. Lehký vítr se zvedl a udeřil mě do obličeje přičemž se mé vlasy vzbouřily, urovnala jsem je prsty a pevněji si uvázala hedvábný župan.  Upila jsem další doušek.  Jason pravděpodobně celou noc nebyl doma, jeho strana postele byla stále chladná a upravená.  Kdybych to zavolala otci, že tohle manželství fungovat nebude, že není doma vůbec, tak by mě stejně označil za histerku a nic by nedělal, proč taky?

Ozvala se francouzká okna zamnou, které právě někdo otevřel, následně kroky mířící ke mně. Nedalo mi to a v obavě  jsem otočila své tělo na židli.

Stál tam na pohled sebevědomí muž, ale pod tou chladnou a drsnou maskou byl unavený, poznala jsem to. 

,,Dělal ti Xander dobrou společnost?" Nadzvedl obočí a zůstal stát odemně na délku dvou velikých kroků. ,,Tvá sestra mi dělala společnost."  Odbyla jsem ho rychle a zpět se otočila ke kávě, doufajíc, že to pochopí, aby odešel pryč. Ale nepochopil.

Posadil se na vysokou židli a uchopil obrácený hrnek dnem vzhůru a otočil, nalil kávu a spokojeně mu blikli oči, je zajímavé kolik si toho dokážete všimnout, když se člověk neuhlídá, možná měl potřebu ukázat mi, že i on má světlou stránku ačkoliv mluvil něco jiného.  ,,Dnes by měla přijít Sophia. " odložil kávu a podíval se na denní tisk novin, vykulila jsem oči: ,,kdo je To?" Nechápala jsem To, arogantně se zasmál: ,,Sophia je moje hospodyně už od mého děctví. Přikývla jsem uznale a zvedla se od stolu.  ,,Kam jdeš?" Řekl nezaujatě s pohledem stále do svých novin: ,,nevím, asi se projít sama ven."    Provokovala jsem.

Prošla jsem francouzkými okny a v tom jsem byla za zápěstí otočená, nadzvedla jsem tázavě obočí:  ,,Jsi moje, pamatuj na To! Žádné, že bys někdy někam šla sama." Ujasnil mi tvrdým tónem v hlase a stiskl zápěstí: ,,Jasone to bolí!" Vyjekla jsem ve stresu, bolelo mě, že to tak mačkal. Vydechl a pustil mé zápěstí, které jsem ihned stáhla zpět k sobě.

Vyběhla jsem mramorované schodiště a zamířila do koupelny, kde jsem se upravila. Poté jsem vyšla ven a oblékla na sebe žluté šaty a do vlasů sluneční brýle, nevěděla jsem kam se  oblékám, ale doufala jsem, že přiměju Jasona jít semnou ven.

Zazvonil telefon, který ležel na mém nočním stolku, přispěchala jsem k němu a po zjištění, že mi volá Sydney jsem to hned zvedla. 

,,Carmen?" Ozvalo se ve sluchátku: ,,ano, ahoj." Odpověděla jsem šťastně, že slyším svou sestřičku, oči se mi zalili slzami: ,,Otec učinil zásnuby s Jaxonem, které se budou konat příští týden." Rozbrečela se. Snažila jsem se jí nějak utišit: ,,Ráda bych ti pomohla, ani nevíš jak moc mi to trhá srdce, ale Aideen se o tebe dobře postará." Snažila jsem se vhodit alespoň trochu té naděje.  Stejně mi nevěřila, že se tato nepříjemná situace vyřeší, to i ta moje se bohužel vyřešila.

***
O týden později

CARMEN

Dorazili jsme na letiště mé rodné země.  Vydechla jsem ulévou, když jsem se nadechla zdejšího vzduchu, zase jsem se cítila spokojeně, jako kdyby se nic z posledních týdnů nestalo.

Jason mi otevřel dveře u černého pronajatého mercedesu. Nastoupila jsem si a pozorovala jak obchází kapotu a poté násadá vedle mě.

Můj pohled padl na známou krajinu, kde jsem vyrůstala a byla alespoň trochu šťastná.