The Crawfords family✔️

4.

AIDEEN

Můj otec byl naštvaný na mé včerejší zachování. Dostal jsem jí přímo do ramene a pak pár ran holou pěsti a pažbou.

Nemohl jsem se bránit, nešlo to.

Sedl jsem do zasedací místnosti a pohledem vypátral všechny přítomné. Byl tu můj otec, Ramon, Damon, Drew, Liam, a také náš boss Logan.

Otec mi střelil nenávistný pohled, nezklopil jsem oči, ani jsem se nepodíval jinam. Ponořil jsem své modré oči do těch jeho zelených a pozoroval reakci.

,,Takže predevčírem byl zpáchaný útok na Willardsovo sídlo. " promluvil chladně Logan. Všichni stražili své uši zatím co já přemýšlel.

Nevěděl jsem proč si vybrali zrovna náš dům. Ale třeba jeli na jistotu, byl to náhodný barák, netušili kdo v něm mohl nebo nemohl být?

,,Nic jsme tam však nenašli, žádné stopy nic. Nejspíše to uklidili. " znovu projasnil Logan, občas mi lezl i na nervy. ,,Nikdo nepřišel k újmě, jen pár ran vystřelili, nešli na jistotu, naše sídlo bylo vybrané náhodně." Ozval jsem svůj hluboký hlas na což můj otec vřel vzteky. ,,Je to možné Aideene." Logan se posadil s pohledem uzamknutým na mě. ,,Měli bychom zjistit o koho jde." Řekl zuřivý otec. Logan po něm střelil pohledem: ,,Mezi New Yorkem a Sicílií je rozbouřená válka, nemáme spojenectví ani s jedním mafiánským uzémí." Pokrčil obočí a zapřel své sepnuté dlaně o svou bradu. ,,Potřebujeme si vydobít pevné vztahy s oběma. " řekl Liam. ,,Manželstvím." Houkl Drew.

Obával jsem se toho jak tato debata skončí. Logan byl mladý na To, aby měl vlastní děti, manželku však měl. Takže další na řadě byl můj otec a nebo Drew.

,,Skvělý nápad." Splácl můj otec ruce k sobě. Nehodlal jsem poslouchat: ,,jdu zajistit tu zbylou dodávku drog." Mířil jsem k Loganovi, který přikývl.

Opustil jsem zasedací místnost a svalil své tělo na pohovku. ,,Ahoj." Skočila na mě Sydney. Usmál jsem se.

Byl jsem trochu divný svým chováním. Usmíval jsem se, choval se jako normální chlap, ale rozesílal jsem drogy. Díval jsem se na umírající lidi, kteří umírali, zkoumal jejich krev, ale zabíjet mi radost nedělalo jako všem ostatním mužům. Nechtěl jsem být zrůda, ale byl jsem. Pro svou sestru Carmen jsem zrůdou byl. Sydney to bohužel neviděla nebo snad bohu dík?

,,Jak ti je?" Zopakovala s nechápavým výrazem ve tváři. ,,Dobře mi je." Mrkl jsem na její roztomilost, bylo jí čtrnáct let, ale byla nevinná jako kvítko.

,,Už máš ty drogy?" Přišel můj otec a kapesníkem otřel své upocené čelo: ,,Ještě ne." Zvedl jsem se neochotně z pohovky a následoval ho: ,,Jsem si mohl myslet, že na tebe nebude spoleh ani v tomhle. " odfrkl si a pokračoval v cestě zatím co já se zastavil.

Nevěřícně jsem zíral na může, kterého nenávidím, nenáviděl jsem ho za jeho hrubé chování k mé osobě, nesnášel jsem ho za spoustu věcí  za, které bych ho chtěl vidět mrtvého u mých nohou. Nenáviděl jsem ho víc než tenhle podělanej život.

Dosedl jsem na kožené křeslo a vytáhl svůj laptop. Naťukal jsem přístupová hesla a poté odklikl oddíl: drogy.

Odeslal jsem poslední dodávku  s otcovými muži a odložil laptop.

Nejraději bych se odsud odstěhoval a začal vlastní život, což by znamenalo zradu, nemohl jsem nic takového dopustit, neboť bych už nikdy nemohl zabít svého otce.

Pokud se bude jednat o manželství, doufám, že to mine mé sestry. Možná bych se mohl objetovat a vzít si nějakou New Yorskou dívku a nebo Sicilskou.

Vybral jsem jeden nůž se zahnutou čepelí a začal brousit.  ,,Můžu?" Ozvalo se jemné zaklepání, které patřilo mé sestře Carmen.

Odhodil jsem nůž na postel a šel k ní. Objali jsme se. ,,děkuji, že jsi riskovala kvůli mě." Znovu jsem jí objal.  Její výraz byl klidný: ,,to nestojí za řeč." Pousmál jsem se.

Vstoupila dovnitř a posadila se na pohovku, která se nacházela v mém pokoji. ,,Zaslechla jsem otce, že se budeš stěhovat do vlastního domu. " zaznamenal jsem v jejím hlase slabost a také zklamání: ,,cože?" Nadzvedl jsem své obočí. Prohledal jsem její tvář zda v tom byl alespoň maličký náznat humoru, ale nic jsem nenašel. ,,Nechci, abys odsud odešel, kdo by mě ochraňoval. " zněla vyděšeně a dost smutně.

Sevřel jsem jí v pevném objetí. ,,Máš Damona, ale budu se o tebe starat pořád." Uklidňoval jsem jí i, když jsem sám nevěděl co tohle všechno mělo znamenat.  ,,Teď mě omluv, musím si promluvit s otcem." Přikývla se slzami v očích a s posledním pohledem zmizela za dveřmi.

Zhluboka jsem vydechl a nadechl.  Byl jsem vzteky bez sebe, mé prsty svrběli potom se dotknout rukojeti nabroušeného nože.

Musel jsem se ovládnout i když to nešlo tak lehce. Uchopil jsem nůž a přidal další, který jsem upevnil k opasku mých kalhot.

Vyfičel jsem z pokoje a namířil si to k pracovně, kde ten bastard sídlí.

Ahoj❤
Pokud jste fanouškem Cory Reilly a jejich mafiánských příběhů, tak nás můžete sledovat na naší nově založené fanpage, kde se vynasnažíme sdílet veškeré fotografie, obrázky a podobné věci.

Ig: @born_in_blood_the_camorra_
Abychom podpořili skvělou autorku Coru Reilly, kterou já osobně miluji (I love you😍)

Její ig: corareillyauthor