The Crawfords family✔️

36.

CARMEN

o pár týdnů později:

Chýlilo se k podzimu, venku to bylo na svetr a lehký elegantní kabátek.  Vrátila jsem se zpět z venkovní terasy a odložila větrovou zelenou bundu. Prošla jsem hlavní halou a dorazila do kuchyně, kde stála zády ke mně Sophia a něco skvěle vonícího pekla, vůně se nesla celým pokojem.  

,,Oro, neměla bys chodit v takovém počasí ven." Řekla milým tónem v hlase, ale přesto se snažila znít jako kárající bytost. ,,Ano já vím."  Přikývla jsem a usadila se na barovou židličku k ostrůvku: ,,Ecco il tuo tè." Usmála se a položila hrneček ovocného čaje předemně na stůl. 

Sophia byla italská udržovaná šedesátnice, nosila milou tvář a měla vlídnou povahu, dokázala jako jedna z mála zahnat obavy a smutek, který mnou projížděl jako rána hluboko do srdce. ,,Dojdu si jenom pro cannella." Což znamenalo skořici. Přikývla jsem a uchopila šálek teplého čaje do dlaní. 

Zavzpomínala jsem na ty časy se Sydney a mým bratrem, kdy jsme popíjeli před zimou i v zimě teplé kakao a čaj, dívali se na různé filmy a podobné věci. Začínalo se mi stýskat čím dál tím více.  Zároveň jsem chtěla vědět co se stalo s Aideenem, od toho incidentu jsem svého bratra neviděla ani neslyšela, tolikrát jsem zkoušela volat na recepci přes pevnou linku a doufala, že jeho telefon se ozve. Nechápala jsem proč udělal takové blbosti.  Můj telefon se rozezněl v bundě.

Zvedla jsem se z barové židličky a přešla kuchyň i vstupní halu a sáhla do kapsy, kde vibroval a zběsile zvonil můj telefon. Zvedla jsem hovor od své matky. 

,,Ahoj Carmen." Pronesla klidně, v očích  mě zaštípaly slzy: ,,Ahoj mami." Odpověděla jsem a opatrně vyběhla točité schodiště nahoru  do ložnice.  ,,Jak se máš?" Byla jsem stále překvapená jejím zájmem: ,,Je mi trochu špatně, ale jinak dobře, a ty? co Sydney?" Nadhodila jsem, protože má sestra mi nezavolala déle jak dva týdny, nechápala jsem proč, jestli to měla od otce zakázané.  ,,Já se mám skvěle, tvá sestra se má  také dobře, ale proč volám. Tvůj otec má pár schůzek v New Yorku, kvůli novému spojenectví, dost si New York vychvaluje," odmlčela se: ,,přiletíme, za dva dny, už máme koupené letenky." řekla rozjasněně, milovala cestování a New York tolik neznala, já tedy také ne: ,,Skvělé, co se stalo se Sydney, že mi nevolá?" Nadhodila jsem důležité téma, které mnou hlodalo: ,,Ehm, řekněme, že byla sprostá na svého otce." Odkašlala si: ,,Co se stalo?" Vykulila jsem oči a podívala se z velkého okna ven, začínalo se stmívat: ,,Odmítala Jaxona, a byla příliš drzá." Má matka mi více ani neřekne, protože se bála, že by jí otec zaslechl žalovat, nesnášel to. ,,Můžeme navštívit místní vodopády, metropole, centrál park." Usmála jsem se ačkoliv to vidět nemohla, byla jsem totiž ráda, že mi za celou tu dobu zavolala. Nevolala mi často, vlastně vůbec. 

,,To zní báječně." Bylo slyšet její nadšení: ,,Musím už jít, měj se hezky." Chtěla jsem říci totéž a ještě, aby pozdravovala Sydney, ale položila mi hovor dříve, než jsem stačila cokoliv říct. 

Najednou se ve mě usadil smutek a stres co Sydney zase provedla. Přešla jsem k obří skříni a rozevřela jí, vstoupila jsem  dovnitř a prošla okolo nóbl rób, super drahých šatů až po obyčejné džíny a trika.  

Pro jednou jsem nechtěla být ta skvostná dáma Carmen McCann, žena Bosse, chtěla jsem být obyčejnou ženou, která procházela skoro tmavými ulicemi. 

Vybrala jsem světle bílé tílko a navlékla na sebe fialový bavlněný svetr a modré džíny. Vzala jsem si ještě krémový kabát a nazula obyčejné bílé tenisky.  Do zadní kapsy mých kalhot jsem zastrčila mobil a potichu vyšla ven, nechala jsem v ložnici rozsvíceno, jako klam.  A potichu našlapovala až dolů. 
Nakoukla jsem opatrně do obýváku, kde seděl Xander, který vypadal, že každou chvíli usne. Sophia zrovna krájela koláč. 

Vkradla jsem se přes vstupní halu do výtahu a sjela do posledního patra. Nechtěla jsem utíkat, jen jsem chtěla chvíli svobodu a klid, stejně se co nevidět Jason i Xander dozví, že jsem opustila penthouse. 

Přes recepci jsem vyšla ven kolotočovými dveřmi, vsadím se, že recepční už zvedal drátový telefon. Rozešla jsem se vstříc první věci, která mě napadla. 

*

Seděla jsem v temném parku na dřevěné lavičce a pozorovala teenagery, kteří byli jen o pár let mladší než já, možná i starší, také jsem chtěla zažít tyto chvilky co měli oni právě teď. 

,,Ty krávo jedna!" Ozval se křik za mnou, vyděšeně jsem sebou trhla a otočila se, bylo neslušné zírat, ale potřebovala jsem zhodnotit situaci na útěk: ,,Ale já za to nemůžu." Ozval se slabý hlas plačící ženy, která se krčila: ,,To mě nezajímá, jsi normální zasraná děvka." Netýkalo se mě to, ale měla jsem potřebu té ubohé ženě pomoc. 

Odhodlaně jsem se zvedla a vytáhla obě ruce z kapes, žena se chystala zvednout, ale dostala od muže ránu, která jí znovu skosila na prašnou cestičku, byla jsem skoro u nich, když mě ten neznámí muž drapl za paži: ,,Vidíte tu couru tady?" Promluvím klidným a zřetelným hlasem, musela jsem se ušklíbnout, cigaretový závan se na mě vydral: ,,Nechte mě být i tu ženu." řekla jsem pevným hlasem a chtěla se vytrhnout, nešlo mi to: ,,Dej ty zasraný ruce od mé ženy pryč." Ozval se naštvaný hlas mého manžela. 

Nebudu lhát, byla jsem vděčná za jeho přítomnost: ,,A ty jsi jako kdo?" Uchechtl se, což bych tipovala, že Jasona naštvalo. Ohnal se po muži a odtrhl ho odemně. ,,Jaxone, víš co dělat." Zákeřně se ušklíbl na svého bratra, který toho muže patrně šel dovléct k autu a do kufru, aby si ho Jason mohl brzy podat.

Přispěchala jsem k ženě, která se válela na zemi a snažila se zvednout, pomohla jsem jí: ,,Jste v pořádku?" Oprášila jsem její záda: ,,Asi ano, jen mě bolí hlava," Zadívala se za mě: ,,Prosím omluvte mého přítele, je to hrubián, nemohu se ho zbavit."  Vypustila z úst bezhlavě. 

Už vás trápit nebude, pomyslela jsem si: ,,To je v pořádku." Pousmála jsem se: ,,Nepotřebujete nějak pomoct?" Ohlédla jsem se opatrně přes své rameno a spatřila tam stát Jasona. ,,Ne to je v pořádku, děkuji." Byla milá a neznala mafii, normální holka,měla jsem zájem se sní poznat, ale to by Jason nikdy nedovolil.  

Vytáhla jsem maličký lístek se svým číslem a podala ho, ženě, která s úsměvem přikývla.