The Crawfords family✔️

21.

CARMEN

Cesta v autě probíhala v tichosti, dorazili jsme na letiště.

,,Zachránil jsi mě před těmi zlými muži a další mě našli." Zamumlala jsem směrem k Aideenovi a posadila se na plastovou sedačku vedle něho. ,,Prosím?" Ozval se Jason, který nejspíše zaslechl mou malou lež, to Aideen mě unesl, ale to kromě něho, Lea a mě  nikdo neví, budu tvrdit, že mě vysvobodil.  ,,To Aideen mě zachránil od mých únosců, ale ty jsi ho střelil." Řekla jsem otřeseně. Jasonův výraz vypovídal o tom, že mi to nevěřil: ,,Pozoruhodné. " Uchechtl se Jaxon.

Vystoupili jsme z letiště a dojeli do našeho zimního sídla.

Matka ke mně ihned přispěchala a vtáhla mě do pevného objetí, byla jsem ráda za její blízkost. Poté přišel i rozčílený otec.

,,Rusové napadli jeden z našich klubů." Vyplivl ze svých úst a ihned se zaměřil na mě a Aideena: ,,jak jsis to mohl dovolit!" Vyjel po něm: ,,otče to Aideen mě zachránil, tyhle jen postřelili Aideena ve špatné domněnce." Zaskuhrala jsem: ,,opravdu?" Věnoval mi otec zamračený pohled. Přikývla jsem na což odstoupil od něho bratra o dva kroky dozádu: ,,v tom případě Vám všem děkuji, za záchranu mé dcery." Věnoval jim svůj lhostejný úšklebek a drapl mé zápěstí.

Klopýtla jsem přitom náhlém nátlaku a síle, matka nás následovala do obývacího pokoje. Strčil mě dovnitř, díky tomu jsem ztratila svou rovnováhu a zapřela se o opěrku koženkového křesílka. 

,,nebudu chodit okolo horké kaše, ale co tvá počestnost?" Vykulila jsem oči a zaraženě se na něho podívala: ,,Samozřejmně, že jsem žádného může ani nepolíbila." Se vší sebejistostí jsem promluvila, otec přikývl a zlehka se pousmál.

Narovnala jsem svou postavu a chystala se jít za ním, ale matky varovný pohled mě zastavil. ,,dnes máš narozeniny." Pousmála se. ,,Carmen" do dveří vtrhla Sydney a silně mě objala.  ,,Syd." Mé oči se zaplnili slzami, byla jsem šťastná.

,,No a abychom to uspěchali, tak se zasnoubíš již dnes." Otec tleskl rukama a já se divila, kde se tu vzal. Sydneyin stisk na mé ruce zesílil, abych náhodou neomdlela. Tomuhle neuniknu, nedá se to. Přijaly to jiné ženy, dokonce i Melody, měla bych také. 

,,Dobře." Vyšlo z mých rtů.

Otec se vítězně usmál čímž byla má bitva prohraná, manželství nebylo pravdivé byla To pouhá fraška.

Jasona kroky směřovaly mým směrem, políbil ruku mé matky, která byla v popředí, také Sydney, která byla donucela opustit mou blízkost, poté nás zde zanechali v osamění.

,,Lžeš mi." Řekl pevně a jeho hlas byl velice autoritativní. ,,Nerozumím." Odvážila jsem zvednout svůj zrak do toho jeho propalujícího: ,,víš moc dobře, kdybych pro tebe nepřišel Já, tak nikdo. Aideen tě unesl." Jeho oči nabrali tmavé barvy, usmála jsem se čímž jsem ho možná i naštvala: ,,to není pravda." Má opovážlivost se pomaličku vytrácela pryč.  ,,Dobrá, pokud zjistím, že to celé byla pouhá lež, nedopadne to dobře." Mrkl se zlověstným úsměvem a mně spadl hřebínek společně se sebevědomím až pod podlahu. ,,příjmi tento prsten, budoucí Carmen McCann." S mým jménem si doslova pohrál na jazyku a nasadil mi prsten, který je symbolem lásky dvou lidí, jenže tohle láska není.

Tohle je povinnost.