TŘICÁTÁ SEDMÁ

286 26 5
                                    

Šedesátého pátého dne se konečně Ardel s Opetem začali normálně bavit. Ardel předvedl jeden nečekaný výpad mečem a Opeta zajímalo, jak to udělal. Bylo to vůbec poprvé, co Král podsvětí nějaký výpad neznal. Začali o tom diskutovat a nakonec se z toho vyklubala diskuze o Feramu.

Té noci jsem vklouzla k Opetovi do ložnice a vyžádala si od něj klíč od komnaty se zrcadlem. Svůj prsten mi ochotně předal, ale nedokázal si odpustit poznámku, zda u něj nechci zůstat přes zbytek noci. Jen jsem se na něj zamračila a odkráčela pryč dřív, než by mě mohl chtít přinutit.

Poté jsem několik hodin seděla před zrcadlem a pozorovala Zerela, jak je rozvalený na židli na poradě s Keernem, Toilen a několika dalšími zástupci skupin a oddílů. Vlasy měl spletené do copu mezi rohy a kruhy pod očima napovídaly, že toho za poslední dny moc nenaspal. Chtěla jsem ho obejmout a říct mu, že na to nebude sám. Pomohu mu. Já i Ardel.

Toilen do Zerela sem tam nenápadně strčila, nebo ho nakopla pod stolem do nohy. Čekala jsem, kdy se Zerel naštve, ale místo toho mu vždy zacukaly koutky rtů v nepatrném úsměvu. Věděla jsem, že i když ho nepředstavitelně štve, má pro ní slabost. Ať už se mu muži líbili víc, než ženy, tušila jsem, že Toilen je pro něj něčím novým. A ona to tušila též.

Také jsem pozorovala Gerla, který se vydal na severozápad k hlavnímu přístavu, kde se již téměř vylodil Konečný kontinent. Viděla jsem ho, jak leží za hřebenem kopce a nenápadně pozoruje ležení rozprostírající se dole pod ním. Byl zahalen v plášti s kápí staženou hluboko do obličeje. Sněhová pokrývka krajiny jasně zářila. Gerl se tam nacházel úplně sám. Nikoho si s sebou nevzal. A to ležení pod ním, nekonečné, strašlivé, se mi zarývalo do mozku jako nádor. Strach rostl a popadala mě nesmírná zoufalost a panika. Nemohla jsem vidět dovnitř, protože zrcadlo ukazovalo jen ty, které znám, ale i přesto mi to stačilo.

Raději jsem se zasoustřdila na Vasiliu. Seděla na balkoně v zimním chladu a hlavu si opírala o Taelovo rameno. Viděla jsem, jak Tael zahřívá její drobné dlaně v těch svých a urovnává tlustou deku na jejich klíně. Vypadali šťastně. Stahovala se mi hruď, když jsem je viděla spolu. Nebylo fér to, co jsem cítila. Zasloužili si to. Oba je zradili ti, které milovali. Hodili se k sobě. A když jsem nad tím zapřemýšlela, hodili se k sobě vždycky. Dokonalý pár. Pro Taela jsem byla moc rozbitá a vzpurná na to, aby se mnou byl kdy šťastný. A pro Vasiliu byl Tepo ve skutečnosti Opet. Démon, který jí využil. Vzala si monstrum a přihlížela, jak zabíjí našeho otce.

Dodala jsem si odvahy a požádala zrcadlo, aby mi ukázalo Anitu s Terrou. Bála jsem se, co se přede mnou objeví, ale zároveň jsem byla nesmírně zvědavá.

Spatřila jsem vojsko oděno v černém brnění jako moře temna. Helmy se pyšnily tepanými havraními křídly. Po volném prostranství se táhlo ležení s nespočtem stanů. Anita se zrovna bavila s mužem, který se jí dost podobal. Měl stejnou barvu vlasů, očí i pokožky. Ale výraz měl kamenný, tvrdý a nepřístupný. Vypadal proradně a zle. Anita vedle něj působila nesvá, ale snažila se to skrýt. Vítr jim oběma odnášel tmavé pláště od těl. Obloha byla zatažená a ze sněhu okolo zbyla jen od bot rozmočená břečka.

Terru jsem na druhou stranu našla v náručí muže s havraními vlasy a modrýma očima. Něčemu se zasmál a políbil jí, načež mu vrazila kolenem do žaludku a svalila ho k zemi. Dostala záchvat smíchu. Všimla jsem si, že mají na sobě oblečení prosáklé potem a tváře rudé a vlasy slepené k sobě. Tušila jsem, že cvičí. Terra si ho nejspíš dobírala, že se nechal rozptýlit. Dokonale by to k ní sedělo. Nato se k ní ale vyřítil, chytil ji za pas a strhl jí k sobě dolů, kde jí vtiskl další polibek.

Bylo úsměvné vědět, že je alespoň někdo šťastný. Svět se v objetí lásky zdál jako lepší, přístupnější místo.

Ani jedna z nich nevypadala jako zrádkyně, jako někdo, kdo měl důvod mi ublížit. Když jsem je takto viděla, připadaly mi stále stejné. Chtěla jsem je všechny u sebe. Zerela s Gerlem, Anitu s Terrou a dokonce i Toilen mi chyběla. Nemluvě o mé sestře, Taelovi a matce.

Plameny spásyWhere stories live. Discover now