(UN)LUCKY ONES

2. Anděl v metru

Až po chvíli mi vlastně došlo co jsem to provedla.
Jsem v úplně jiném městě, státě a vlastně na úplně jiném kontinentě než kde jsem vyrůstala celý svůj život. Teď jsem fakt nelitovala toho že jsem uměla tak dobře anglicky protože Američani a jejich vědomosti o jazycích jsou na bodě mrazu.

Tak jo, přemýšlej Anastasie co by udělal táta... Najdi si místo kde budeš spát než si najdeš práci a přestěhuješ se do pronájmu. Vytáhla jsem si z batohu telefon a začala vyhledávat. V okolí jsem ale nenašla žádné cenově dostupné hotely nebo alespoň motely které by nevypadaly jako by si to tam rozdávala plíseň s infekčními nemocemi.

Nakonec jsem to vzdala, zaplatila jsem a šla se procházet jen tak po ulicích New Yorku s nadějí že osud přestane být taková kurva alespoň jednou a já si najdu něco k bydlení. Nejhůř skončím někde pod mostem s feťákama co mě zabijou a já konečně budu mít pokoj.

~ ~ ~

Celý den jsem šmatlala po ulicích New Yorku a když už jsem myslela že mi upadnou nohy, doloudala jsem se do metra kde jsem chytla první co někam jelo a sedla si na poslední volné místo. Asi jsem ale musela usnout protože si potom toho už moc nepamatuju až do chvíle kdy...

Nikolas

Vešel jsem do metra celý vyšťavený asi v půl
dvanáctý. Celý poražený jsem se vybulil na sedadlo a porozhlédnul se kolem sebe.
Všude bylo plno lidí jedoucích z párty, klubů, lidí co jeli pozdě z práce, bezdomovců nebo turistů kteří skončili s objevováním krásy nočního New Yorku. Jakožto člověk který tu žije už pěknou řádku let jsem si na tolik turistů i bezďáků zvyknul.

Jen jedna osoba mi padla do oka. Byla to holka která nejspíš usla na své cestovní tašce. Na sobě měla šedé tepláky a tílko, které překrývalo pootevřená černá mikina na zip. Své dlouhé havraní vlasy měla v copu který byl očividně už dlouho neupravený. Lidi se na ní divně koukali a mně to nedalo, přešel jsem k ní a jemně jí pohladil po rameni. Ona sebou cukla a podívala se na mě rozespalýma očima.

"Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se jí když na mě civěla jako vyoraná myš. "Ehh, promiň chvíli mi trvalo než jsem si to přeložila. Co se stalo?"
Mluvila se zvláštním ale sexy přízvukem. "Usnula jsi v metru. Lidi na tebe divně koukali tak jsem tě raději vzbudil." Odpověděl jsem jí a ona se porozhlédla kolem sebe. "бляты." Zanadávala si asi. "Co?" "Promiň já jen...jsem totálně v prdeli." Sedl jsem si vedle ní na sedačku. "Proč? Máma tě vyhodila z domu protože u tebe našla trávu a ty nemáš kam jít?" Tipnul jsem si. "Když bys přirovnal mámu k Putinovi a trávu v pokoji k bombardování tvé země tak máš v podstatě pravdu. Snažila jsem se něco najít ale v mým cenovým rozpočtu tu nic kladnýho není." Tak to bylo moc informací na dvě věty. "To je mi líto." Hlavou mi probleskl sebevražedný nápad.

"Nechceš ke mně? Zeptal jsem se a ona po mě hodila výraz že jsem se snad zbláznil. "Jak víš že tě nechci třeba vykrást nebo zabít?" "Cítím to v kostech. A navíc ve tvé situaci moc na výběr nemáš pokud je to cos tu na mě vychrlila pravda." Odpověděl jsem. "Fajn ale jen na jednu noc, nechci tě otravovat." "Bezva." Až mě zaráží jakou jsem z toho měl radost. "Mimochodem jsem Nikolas, zkráceně Nik" "Já Anastasie, ráda tě poznávám Niku." "To i já tebe Anastasie."

Pípla naše stanice a my se zvedli a vydali se směrem k mému bytu. Cestou jsme si povídali o všem možném a mě se začala Anastasie docela zamlouvat.