(UN)LUCKY ONES

46. Nepříjemný rozhovor

Anastasia

"Myslím, že už jsme tady." Oddychnul si Shawn a posadil se na trávu. Už asi hodinu jsme hledali stan, kde se s námi bude konat to interview. "Snad." Vzdychla jsem a posadila se vedle něj.

"Páni, už jste tady. Tak pojďte, můžeme začít i trochu dřív." Odněkud se vynořila milá postarší paní a zvala nás dál. S pomocí Nika jsem se zvedla a následovala onu paní až do stanu s kluky hned v závěsu.

Celý stan byl z jedné strany otevřený a fungoval jako malé pódium. Před ním už stál dav lidí, který začal tleskat a jásat, když jsme vešli na ono pódium.

Paní si nás posadila na pohovky a chvíli něco řešila s kameramanem, jenž stál na levé straně s velkou profesionální kamerou. Potom už se řešily jenom nějaké malé blbosti, jako třeba osvětlení a každý z nás dostal do ruky mikrofon.

"3..., 2..., 1..., aaa akce!" Zakřičel kameraman a v tu chvíli začala mluvit do svého mikrofonu ona paní, která si mezitím i s tabletem sedla na volné křeslo.
"Já bych dnes chtěla pozdravit naše speciální hosty, kteří k nám přijeli až z New Yorku. Skupinu, která se proslavila přes noc. Arcadii!" Kamera se otočila na nás, dav začal jásat a já jsem v tu chvíli jsem patrně znervózněla.

"Děkujeme za pozvání." Zasmál se Nik do mikrofonu. "Jak jste se vlastně, jako skupina poznali?" Zeptala se paní.
"S dvojčaty se znám prakticky celý život. A s Anou jsme se potkali úplnou náhodou." Chopil se slova opět Nik. "A o jakou náhodu šlo?" Ptala se dál ta paní. "Usnula jsem v metru a tady můj princ na bílém koni se mě ujal, jako ztraceného psa." Promluvila jsem tentokrát já.

Chvíli jsme si povídali o tom, odkud jsme, jak vznikl ten nápad s kapelou, jak bydlíme, bla bla bla. Docela nuda, dokud nepřišla ta jedna otázka...

"Vzhledem k tomu, že jste mladí, bydlíte spolu a tak podobně, stalo se mezi vámi někdy něco? Třeba jen v opilosti?" Zeptala se ona paní a mě olil studený pot. Chvíli jsme mlčeli a přemýšleli, jakou lež vyplivneme.
"Na to nebudeme odpovídat." Řekl Nik malinko naštvaně do mikrofonu. Mně se viditelně ulevilo, když ona paní přešla na další otázku. Tedy, dokud jsem si jí neposlechla.

"Dostala se nám do ruk jistá fotka, pořízená dnes ráno. Řekli byste nám její pozadí?" Zeptala se a na papíře ukázala fotky, jak jsme vycházeli z hotelu a drželi se při tom za ruce.

Když se nikdo k ničemu neměl, chopila jsem se mikrofonu já. "Byla jsem dost nervózní, protože před hotelem stálo minimálně padesát novinářů. A když jsme vycházeli, vůbec nic jsme neviděli. Tak jsem Nika popadla za ruku, abych věděla kde je." Snažila jsem se to nějak vysvětlit, ale bylo to zbytečné, protože ona paní už si mnula ruce nad další otázkou.

"Nikolas má hodně tetování, máte nějaké tetování společné?" Položila onu otázku, a z toho už se nedalo vyvlíknout. "Ano, máme vytetovaný nápis 'Born to die' zezadu na krku." Řekl pyšně Nik a ukázal při tom na místo, kde se nachází to tetování. "A jak jste k němu přišli?" Zeptala se znovu.

"Chtěl jsem nové tetování, ale neměl jsem žádný nápad. Tak jsem řekl Aně, ať mi něco vymyslí. A ona přišla s nápadem, že si ho dáme oba dva za krk." Vysvětlil Nik a celý dav zajásal.

~ ~ ~

"Tak tohle bylo vyčerpávající." Vzdychnul Aaron. "To mi povídej, vás se ptala na normální otázky. Nás dvou se ptala na soukromé otázky. Jako třeba jestli jsme se spolu někdy vyspali? Co to je za hovno? Proč jí to zajímá?" Fuňel naštvaně Nik.

Před chvíli jsme skončili s rozhovorem a teď jsme se šli schovat do zákulisí stage, kde máme za pár hodin vystupovat. Bylo tady kompletní soukromí od všech poblázněných fanoušků a to nám více než vyhovovalo.

Zkoumal jsem časový harmonogram všech vystoupení a rozhovorů. "Lana Del Rey má vystoupení až zítra večer." Zamračil jsem se.