(UN)LUCKY ONES

14. Oscarový výkon

Anastasia

"Dobré ráno." Rozlepila jsem oční víčka a podívala se nahoru. "Dobré ráno." Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval. "Tak co, je ti líp?" "Mnohem." Rozmotali jsme se ze sebe, protože jsme celou noc spali zamotaní jako hadi a zvedli se. Pobrala jsem ze země nějaké náhodné oblečení, a spodní prádlo a zalezla do koupelny. 

Podívala jsem se do zrcadla a zjistila, nejen že je špinavé a zaprášené, ale že mám taky řasenku a linky rozmazané po celém obličeji a taky obtisknuté na levé paži. Odlíčila jsem se a dala si přímo vařící sprchu. Pořádně jsem si umyla vlasy a konečně jsem si asi po týdnu oholila nohy. Oblékla jsem na sebe tu obří mikinu, šortky a s mokrou hlavou vylezla ven z koupelny.

"Snídani máš v kuchyni." Řekl Aaron, který spolu s klukama seděl na zemi v obýváku. Vzala jsem si misku s ovesnou kaší a šla si sednout za nimi. "Tak co, už z tebe odpadla ta včerejší depka?" Zeptal se Shawn a Nik do něj drcl ramenem na znamení že s tímhle tématem nemá radši začínat. "Jo, po té horké sprše se cítím jako znovuzrozená." Odvětila jsem s úsměvem. "A mimochodem, kolik je vlastně hodin?" Zeptala jsem se jenom tak orientačně. Nik se podíval a hodinky a řekl: "Půl jedenácté.". "Co?! Už hodinu mám být v práci!" Položila jsem misku s nesnězenou kaší chtěla se zvednout ale Nik mě chytil za ruku a škubnul se mnou abych se zpátky posadila. "Klid Aaron tam ráno zavolal a řekl že ti není dobře." Vysvětlil mi Shawn a já mu skočila kolem krku. "Děkujuuu!" "Celý zaražený Aaron mi jen přidušeně odvětil "Není zač." a já ho radši pustila. 

"Napadlo mě, že když máš dneska to volno tak bys mohla jít se mnou do práce. Mám tam dneska zase tu paní co si prochází krizí středního věku a pak jednu důchodkyni." Navrhl mi Nik když jsme uklízeli v pokoji ten bordel, který tu po nás z předvčerejška zbyl. "Moc ráda půjdu. Aspoň ze sebe dneska zase vypotím duši." Odpověděla jsem mu když jsem se zrovna snažila sundat tu podprsenku ze dveří. Jenže jsem na ní vůbec nemohla dosáhnout. No jo, já a mých 160 centimetrů.

"Ukaž." Přiskočil ke mě Nik a se svými skoro 190. centimetry ji sundal levou zadní. "Tady máš." Podal mi ji a koukal se na mě jako bych byla trpaslík. "A kdy vyrážíme?" Zeptala jsem se když jsem se přehrabovala v tašce s oblečením. "V jednu mám první klientku, tak asi v půl jedné." Podívala jsem se na mobil a zjistila že je skoro 12 hodin. Začala jsem si tedy pomalu balit věci a tentokrát jsem nezapomněla na pití. V půl jedné jsme se sešli u hlavních dveří a mohli vyrazit. 

"Jo, zapomněl jsem ti říct že jdu dneska na další tetování." Zmínil se Nik asi v půlce cesty do posilovny. "A co si necháš vytetovat?" "Nevím. Vymysli mi něco. Máš na to..." Podíval se na hodinky. "...čtyři a půl hodiny." Vykulila jsem na něj oči. "Děláš si srandu?" Zeptala jsem se, ale jeho výraz se nezměnil. "Ani trochu." Odpověděl mi a pokračoval v cestě dál jakoby nic. 

Vešli jsme do velké budovy s nápisem GYM a ihned si všimli že na recepci byla řada. "Co je dneska za den?" Vytáhla jsem mobil z kapsy a rozsvítila displej. "Čtvrtek." "To je divný, normálně tady ve čtvrtky, v tuto dobu bývá pusto prázdno." Vysvětlil mi Nik a vydal se, i se mnou v patách, přeskočit celou řadu a rovnou k recepci. "Co se to tu dneska děje?" Zeptal se Nik recepční a u toho jí ještě požádal o jednu vstupenku pro mě. "Dneska je přece ta sleva." Nik vypadal že mu něco došlo a dal mi do ruky vstupenku. Prošel turniketem a naznačil mi abych šla taky. "Počkej, já za ní nemusím platit?" Zeptala jsem se ho když jsem prošla turniketem za ním. "Ne, dneska je sleva 1+1 zdarma a platí to i pro zaměstnance. To znamená že když přijdu já jakožto zaměstnanec s tebou jakožto návštěvníkem, máš vstup zdarma. Ale platí to jenom když tady mám dneska zákazníka. A taky to platí že si můžeš koupit dvě celodenní vstupenky a využít je kdykoliv chceš." 

Nik otevřel dveře od šatny pro personál a vešli jsme dovnitř. Bylo tady poměrně plno a tak jsme se domluvili že půjdu do normálních šaten a sejdeme se u běžících pásů. Opustila jsem tedy šatnu pro personál a vydala se na druhou stranu chodby. Otevřela jsem dveře a vyskytl se mi pohled na absolutně plnou místnost lidí. Nenápadně jsem dveře zase zavřela a šla zpátky. Vešla jsem do dveří a všichni v místnosti se na mě otočili. "Ty šatny jsou úplně plné." Řekla jsem a vydala se najít volnou skříňku.

Vyšli jsme s Nikem už převlečení oba dva ven z šatny a zhrozili se. "Přísahám že tady nikdy nebyla ani polovina lidí co teď." Řekl Nik. "Tak to věřím." Odvětila jsem a podívala se na něj. "No, zavolám ti až skončím dobře?" "Jasně." Rozešli jsme se každý svou cestou. 

Běžela jsem zrovna na běžícím páse když jsem si všimla Nika a postarší paní. Chvíli jsem je sledovala a zjistila jsem že se k němu ta paní velice má. Pořád se k němu tlačila, vyšpulovala zadek a prsa a myslela si jak je to sexy. Naštvaně jsem vypla pás a kráčela si to přímo za nimi. Vyndala jsem si sluchátka z uší a hned jsem uslyšela, jak ho balí. "Nezajdeme si někam na oběd až tady skončíme? Moc ráda bych tě poznala osobně. Když už tady spolu trávíme tolik ča..." "Ahoj zlato." Vytasila jsem ten nejvíce Americký úsměv a milý hlásek který jsem uměla. Nik naštěstí tuhle hru rychle pochopil a začal hrát se mnou. "Ahoj puso." nik měl chytil za pas, já se mu pověsila za krk a políbili jsme se. A zapojili jsme do hry i jazyky. Když to má být uvěřitelné, tak už se vším všudy. A bylo to úžasné. Připadala jsem si jako v sedmém nebi. A podali jsme doslova Oscarový výkon. Odtáhli jsme se od sebe a podívali se na tu ženskou která se na mě dívala úplně se zabijáckým pohledem. Škoda že jsem si jí nemohla vyfotit. 

"Promiňte říkala jste něco?" Mile jsem se zeptala a opět vytasila ten otravný úsměv. "Vlastně ano." Podívala se naštvaně na Nika. "Končím. Chci jiného trenéra." Pobrala si svých pět švestek a oddupala do šaten. "Děkuju. Zachránila jsi mě od toho nejtrapnějšího odmítnutí." "Já vím." Pousmála jsem se na něj a on pustil můj pas. "No, znamená to ale i to že už mám pro dnešek volno." "Bezva alespoň si konečně zajdeme na oběd. Už šilhám hlady."