(UN)LUCKY ONES

5. Vrtačka

"Ahhh v životě jsem si nic tak neužila." Hodila jsem batohem o roh gauče a šla se do pokoje převléknout a odlíčit. Když jsem tak udělala šla jsem zpátky do obýváku kde už ale nikdo nebyl. Padla jsem sebou na gauč a usnula jsem.

Nikolas

Vyšel jsem z koupelny a šel si ještě pro mobil, který jsem si nechal v obýváku. Anastasie už spala a tak jsem ji jen přikryl dekou a šel spát taky.

~ ~ ~

Vzbudil jsem se asi okolo osmé ráno a očividně jsem byl první. Ptáte se jak jsem to poznal? Už od rána bývá v naší kuchyni rachot od hrnků, talířů, hrnců a obecně nádobí od toho jak si Aaron dělá smoothie a pak jde do fitka. Takže buď už šel a nebo ještě spí.
V tu ránu se však začaly ozívat zvuky vrtačky z vedlejšího bytu a já myslel že ty sousedy brzo zabiju. Nastěhoval se tam nedávno mladý pár s miminem které furt jenom řve a když už konečně spí, začnou vysávat, vrtat, a myslím že si to tam jednou i rozdávali podle těch zvuků co od tamať vycházely. Každopádně jsem teda vstal a šel si do kuchyně dát něco k snědku. Na gauči seděla Ana a vypadala že jí zvuky vrtačky taky vzbudily, stejně jako celé patro v téhle bytovce. A místní sousedy si naštvat nechceš.
Dovolte mi je představit. Máme tady dva důchodce, markeťáka z nějaké dost známé firmy, domovníka, páreček s dítětem a nás, mladé kluky s kapelou. Naštěstí na nás domovník už nemůže protože jsem před půl rokem náš byt koupil.

"Asi je zabiju." Vyšel z pokoje Aaron a držel se za hlavu. Kluci to včera trochu přehnali s alkoholem takže ranní kocovina byla jistá.
"Jdu na ně."  Zvedla se Anastasie z gauče a ve svých opravdu krátkých šortkách a rozcuchaných dlouhých vlasech docupitala ke hlavnímu vchodu. Já jsem šel opatrně za ní a opřel se o zeď vedle otevřených dveří. Klepala na sousedy tak dlouho než se vrtačka přerušila a dveře jí otevřela žena asi o 10 let starší než my.

"Máte nějaký problém?" Zeptala se nevrle.
"Ta vrtačka je můj problém." Odpověděla jí se skříženýma rukama Anastasie. "To máte blbý, vždyť tady ani nebydlíte, není to váš problém." Paní už skoro řvala. Poočku jsem si všimnul že se otevřely dveře do bytu důchodců a myslím že i u domovníka. "Zatím ano. A přísahám že pokud s tím vrtáním hned nepřestanete a to svoje neustále plačící děcko si neuklidníte, narvu vám tu vrtačku do otvorů kde by vrtačka neměla co dělat." Sám bych to neřekl líp. "Blafujete, neudělala byste to." Vysmála se jí ta ženská, ale výraz ve tváři Anastasie se nijak nezměnil. "Je to Ukrajinka, radši bych to nezkoušel trumfnout." Přidal jsem se do konverzace i já. Paní se v očích mihl strach a dveře s prásknutím zavřela.
"Vyřešeno." To je jediné co Anastasie řekla a zalezla zpět do našeho bytu. Usmál jsem se a zavřel dveře. "Jestli se po těchto tvých výhružkách odváží vrtat v ranních nebo hůř nočních hodinách myslím že si hodně dlouho nesedne." Řekl Shawn který seděl na baru se sklenicí vody a aspirinem v ruce.
"Snad." To je vše co na to odpověděla. A po zbytek dne se už vrtačka ani brek dítěte neozval.