(UN)LUCKY ONES

38. Boj o koupelnu

"Dobré ráno." Popřál mi Nik, když jsem se vzbudila. Z nějakého důvodu jsem měla hlavu na jeho stehni, ale neříkám že to nebylo pohodlné.
Bylo už ráno a slunce se mi snažilo vypálit i ty poslední mozkové buňky, co mi ještě zbyly. Celou noc jsme totiž jeli po nějaké staré dálnici a strašně to s tím autem házelo.

"Dobré." Řekla jsem a ucítila, jak mi smrdí z pusy. Včera večer jsem si sice na záchodcích v McDonald's myla zuby, ale když nám došla pasta, bylo to prakticky zbytečné.

"Máte někdo žvýkačky?" Zeptala jsem se a v tu chvíli mi Shawn podal plnou krabičku. "Co, smrdí ti z pusy?" Zasmál se Aaron, který řídil. "Strašně." Řekla jsem a dala jsem si rovnou dvě. "To nám taky, nemusíš se bát, že bys byla jediná." Řekl Nik a v tu chvíli jsem si všimla, jak urputně žvýkal.

Nějakým způsobem jsem se protáhla, pořádně si prokřupla záda a normálně se posadila. Dívala jsem se chvíli z okna, když jsme projeli kolem značky hlásící 'Vítejte v Oklahomě!' To už jsme ujeli tak moc? Proběhlo mi hlavou. Zastavili jsme na odpočívadle a šli si rovnou koupit do místního pidi obchůdku zubní pastu a zásoby žvýkaček.
Nakonec jsme si rovnou šli i umýt na záchody a najedli se. Sice se mi z baleného pečiva poměrně vzteká žaludek, nechci mít hlad.

~ ~ ~

"Hele lidi, nevím jak vy, ale já to cítím na jednu pořádnou noc v hotelu, s teplým jídlem a sprchou. Co vy na to?" Navrhnul Nik a my ostatní jsme bezmyšlenkovitě zakývali hlavami. Už se nemůžu dočkat, až vlezu pod horkou sprchu a smyju ze sebe všechen pot a mastnotu z vlasů.

Aaron naklikal do navigace nějaký hotel, který byl první v dohledu a nasadil telefon zpět do držáku. Teď jsem řídila já, protože klukům už zase hrál fotbal. Jsou fakt hrozný.

Netrvalo dlouho a dorazili jsme do nějakého malého městečka. Zastavila jsem před krásnou opravenou budovou a začala si sbírat věci.
Do batohu jsme si každý naházeli jen ty nejnutnější věci a šli se ubytovat. Už na nás šlo dost poznat že jsme dva dny proseděli v autě a vypadali jsme jako chodící zombie.

Milá paní na recepci nám dala tři pokoje, protože zbytek byl buď obsazený, nebo se ještě rekonstruoval. Dostali jsme přístupové karty a vydali se hledat. Nakonec byly ty pokoje na stejném patře, jen daleko od sebe. "Tak kdo se bude dělit?" Zeptal se Shawn, když jsme prolezli všechny tři pokoje. Ve všech byla manželská postel a byly moderně a útulně zařízené. "Já ne! Už tak se s tímhle dělím o pokoj. Chci mít i vlastní prostor." Řekl Aaron a Shawn jen zakýval rameny. Podala jsem mu jedny klíče a on už si to odpochodoval pryč.
"Tak my dva se budeme dělit." Řekla jsem, když se ani jeden z nás k ničemu neměl.
Nik se na mě zaraženě podíval.
"Nech mu taky trochu prostoru. A navíc? Já toho moc nezaberu." Podala jsem Shawnovi jeho klíče a on si radostně odcupital do svého pokoje. Popadla jsem svůj těžký batoh a vydala se do našeho pokoje, který byl na úplně opačné straně chodby. Nik mi byl samozřejmě hned v patách.

Oba dva jsme 'nenápadně' zrychlovali krok za jediným účelem. "Zabírám si koupelnu!" Zakřičela jsem a rozběhla se přímo do našeho pokoje. "Tak to ani náhodou!" Nik mě okamžitě dohnal a chytil za boky, abych mu neutekla. "Nech mě!" Kopala jsem nohama a snažila se vyprostit z jeho sevření. Jenže jsem se tak smála, že mi dělalo trable vůbec dýchat."Ne. Koupelna je moje!" Smál se a táhnul mě k pokoji.
Z protějších dveří vykoukla ženská hlava a vypadala zmateně. "Jste v pořádku?" Zeptala se. "Jo je." Odpověděl Nik, když se snažil odemknout dveře. Já jsem těžce popadala dech a už se ani nesnažila vyprostit. Najednou mě Nik rychle zatáhnul dovnitř. "Pardon!" Zakřičela jsem ještě na ženu z protějších dveří, dřív než Nik stihl zabouchnout ty naše. Nějak jsem se .z posledních sil, dokázala vyprostit a rychle jsem i se svým těžkým batohem vběhla do koupelny. Zamkla jsem za sebou zrovna ve chvíli, kdy mě dohnal Nik.
"Pohni si!" Zakřičel a odešel od dveří. "Jasně!"

~ ~ ~

Došli jsme do restaurace, kde jsme měli s klukama sraz. Celá restaurace byla laděná do červeno-béžové barvy a všechno jídlo bylo podávané ve stylu Švédského stolu. Chvíli jsme se rozhlíželi a potom si to zamířili rovnou ke stolu, u kterého kluci netrpělivě seděli a čekali.
"No konečně!" Řekl nadšeně Shawn a rozběhl se k pultům. "Co vám tak trvalo?" Zeptal se Aaron, když jsme i s ním šli objevovat krásy místní kuchyně. Musím uznat že na malý hotel v zapadlém městečku měli skvělý výběr. Tři druhy těstovin, saláty, burgery, omáčky. Měli tady prakticky všechno.

Shawn si nabíral na talíř pořád víc a víc a já už jsem se začala malinko obávat. "Kam to do sebe nacpe?" Zeptala jsem se zděšeně Nika. "Ten si to klidně nacpe i do kapes, když je to zdarma." Zasmál se a nabíral si při tom zeleninový salát. "Je to oficiální. Neznám ho." Mávla jsem rukou a rozmíšlela si, co si dám. Nakonec jsem si nabrala volské oko, brambory vepřové.
Přisedla jsem si k ostatním a rovnou se dala do jídla. Už jsem šilhala hlady.