(UN)LUCKY ONES

17. Spí jako zabití

Nikolas

Vzbudilo mě jak se Ana vymrštila z ničeho nic do sedu. "Co se sakra děje?" Zabrblal jsem a protřel si oční víčka. "Nic, jen mě bolí břicho. Můžeš jít znova spát, promiň že jsem tě vzbudila." Zachraptěla Ana a zvedla se z postele. "Tak proč se zvedáš když ti je špatně?" Zeptal jsem se a pomalu se posadil. "Protože si potřebuju něco ověřit." Zahrabala v tašce a pak držela něco v pěsti. Nejsem si jistý co to bylo ale myslím že tampón. "Co, jsi to dostala?" Zeptal jsem se s úsměvem ve tváři. "Asi jo. Hned jsem zpátky." Opatrně cupitala po špičkách ke dveřím a já se musel zasmát. "Můžeš jít normálně. Ti dva spí jako zabití." Postavila se zase normálně a odešla směrem do koupelny.

"Niku?" Zašeptal někdo mým směrem. "No?" Zabručel jsem a otevřel oči. Byla to Ana která stála ve dveřích a vypadala že se za chvíli vybulí. Vymrštil jsem se na nohy tak rychle že jsem to málem neustál. Došel jsem k ní a podebral jí ramena. "Co se děje?" "Došly prášky proti bolesti. Shawn mívá až moc často kocoviny." Pomohl jsem jí došlapat k posteli a lehnout si do ní. "A pomáhá kromě toho něco?" "Zeptal jsem se když jsem si lehal vedle ní. "Jen zahřívací podložka ale tu nemám. Vždycky jsem přežívala jenom na prášcích proti bolesti." Zakuňkala. Přisunul jsem si jí blíž ke mně a dal svojí horkou ruku na její podbřišek. "Děkuju." Zašeptala a bylo vidět že se jí hodně ulevilo. "Nemáš zač. Poprvé za celý život se mi vyplatilo to že mi je pořád horko."

~ ~ ~

"Co že jsi tak brzo vzhůru?" Zeptal se mě Aaron, který si už tradičně ráno dělal v kuchyni smoothie. "Ana mě v noci vzbudila že jí není dobře a že nám došly prášky od bolesti. A tak jdu nějaký koupit. A navíc jsem nemohl znova usnout." Odpověděl jsem mu a sednul si na gauč s jablkem v ruce. "Tobě na ní nějak moc záleží. Normálně by ses s holkou jenom vyspal a konec, ale s ní? S tou ses vyspal a  furt se o ní staráš jakoby jste spolu chodili." Přisednul si ke mě. "My jsme spolu nespali Aarone." Řekl jsem a podíval se na něj. "Počkej fakt?" Ujišťoval se. "Jo. A co je ještě zvrácenější je to, že mi to nepřijde divný. Jako jo, je strašně krásná, chytrá, ten její přízvuk mě vždycky úplně odrovná a občas si třeba představuju jaká asi je, ale přijde mi že bych jí měl víc poznat než s ní rovnou skočit do postele." Aaron po mně hodil nechápavý pohled. "Co se s tebou sakra stalo?" "Asi jsem dospěl."

Po tom co jsem domluvil s Aaronem a dojedl svoje jablko jsem se vydal do nejbližšího Wallmartu pro léky od bolesti a hromadu sladkostí. "Dobrý den." "Dobrý." Pozdravil jsem se s prodavačkou, která v zápětí začala markovat všechny věci. "Přítelkyně dostala své dny?" Zeptala se najednou a já se na ní podíval ve stylu 'COŽE?!' . "Ne přítelkyně, ale spolubydlící." Vychrlil jsem ze sebe a dal prodavačce peníze. "Tak to hodně štěstí. Bude teď nejspíš hodně náladová." Trochu jsem se zhrozil, pobral tašku s věcmi, poděkoval a vystřelil z obchodu rychleji než blesk.

Když jsem došel domů Ana stála v kuchyni a vařila si čaj. Měla na sobě obří tepláky a vytahané tričko s Barbie. Na hlavě měla rozcuchaný drdol a pod očima kruhy."Dobré ráno." "Moc dobré teda není, už jsem zažila i lepší. Co to máš?" Zeptala se mě když si zalila čaj. "Byl jsem v obchodě a koupil hromadu sladkostí a prášky proti bolesti. Dneska si uděláme líný den." Odpověděl jsem a Ana se rozzářila jako sluníčko. "A co jsi nám koupil?" Byla úplně jako malé dítě když rodiče přišli z nákupu. Začala vybalovat všechny věci z tašky a hned do sebe hodila jeden ten prášek. Pak za mnou přiběhla jako stíhačka a obejmula mě. "Děkujuuu!" Zapištěla. Vypadala strašně šťastně a to mě přimělo se usmívat taky. Už jsem říkal že má strašně nakažlivý smích? 

~ ~ ~

"A co třeba 'It's all a lie, honestly, it's eating me alive'?" "Jo, to je dobrý." Připsal jsem to do sešitu který vypadá jako kdyby prošel trávicím traktem krávy, ale pak to přepíšeme a nějak seskládáme i s klukama dohromady. Teď jsou to jen naše nápady, co by znělo dobře a co ne v písničce. "Právě jsem vymyslela ten nejlepší název." Vystřelila do sedu a podívala se na mě. "Jaký?"Zeptal jsem se a čekal co z ní vypadne. Neberte mě špatně, zajímalo mě co za název to bude, ale s takovými už přišla asi pětkrát. "Dying on the Inside." Zapištěla a čekala co na to řeknu. "To je dobrý. To je hodně dobrý." Nečekal jsem že z ní vypadne něco kladného, protože před tím vymýšlela samé kraviny. Už asi chápu, co myslela ta prodavačka tím že bude náladová. V jednu chvíli má totiž chuť jít si zaběhat a v druhou leží v posteli s brekem že je prý hnusná.

"Už vím na co se podíváme." Řekla a zkoumala při tom svoje tričko. "A na co?" "Na Barbie a tajemství víl." Podívala se na mě zase s tím nadšeným výrazem a já jsem prostě nemohl říct ne. Další chvilkovou depresi bych už ani nezvládnul.

(Na závěr malá lekce angličtiny s Betty. Prášky proti bolesti se řeknou PAINKILLERS😆)