(UN)LUCKY ONES

34. Přípravy v plném proudu

O měsíc později...

Nikolas

"Co si mám sakra vzít?" Ana stála už deset minut v šatně a jen koukala na oblečení. "Víš, že to je moje půlka šatny že?" Koukal jsem na ní z postele kde jsem se válel, protože jsem byl líný vstávat. Pozítří odjíždíme takže Ana už schýzuje a balí jako o život od rána až do večera.
"Jo vím. V té mojí už mi došly nápady." Řekla a vyndala moje staré tričko s kapelou 'Pink Floyd'. Sundala ho z věšáku a hodila na cestovní tašku. Chvíli se tam ještě hrabala a potom to vzdala a posadila se na postel s mobilem v ruce.

"Jsme tady!" Zakřičel Shawn když i se Sarah vešli do bytu. Byli vyzvednout naše vypůjčené auto. Bylo docela peklo shánět prostorné auto pro čtyři, protože všechny rodinky teď jezdí na prázdniny, ale nakonec se nám to povedlo. Konečně jsem se odhodlal vylézt z postele, když už bylo asi půl dvanácté. Pobalil jsem si pár věcí a pak si dal rychlou sprchu.

Vylezl jsem z koupelny ve chvíli kdy se v našem obýváku setkala celá naše skupina. Aaron s Avou seděli na gauči, Shawn se Sarah na baru a Ana stála v kuchyni. "Už šilhám hlady" Řekla Ana a podívala se při tom do lednice. "Já taky."Přitakal Shawn a napil se ze sklenice s vodou, co měl před sebou. Ana nakonec z lednice vyndala nějaké smetany a sýr a během chvíle už přede mnou přistál talíř plný špaget se sýrovou omáčkou.

"Tak jak se těšíte na road trip?" Zeptala se Ava s plnou pusou. Sarah s Avou s námi nakonec nepojedou, protože nedostaly v práci volno. Ale prý přijedou až přímo na festival nás podpořit.
"Já se hrozně těším." Řekla Ana. "Já taky. V Richmondu jsem nebyl už hrozně dlouho." Přitakal jsem a vzpomněl si přitom na loňské Vánoce. Babičku s Poppy jsem navštívil jen o Vánocích a Narozeninách a tak je to dost vzácná situace. Ne že bych je neměl rád nebo tak něco, jen je pro mě dost těžké tam přijet a připomenout si tu bolest, která je tím domem prosáknutá skrz na skrz. Tolik probrečených nocí a tolik hádek. Tolik ztráty a nepochopení. A je zároveň dost těžké nevzpomínat na všechny ty šťastné chvilky, kdy jsme jako rodina seděli u vánočního stromku, nebo stáli na terase a koukali na novoroční ohňostroj. Ale cítím, že když tam bude i Ana, tak se tam budu cítit mnohem lépe. Tedy, snad.

Naskládal jsem špinavé nádobí do myčky a šel si dobalit zbytek věcí. Naštěstí nejsme moc omezení na zavazadla, protože cestujeme autem, ale i tak jsme se domluvili že každý může mít max dvě velká zavazadla. A zbytek se prostě někam vmáčkne. Hlavně ale musíme zajet nakoupit různé prášky a energydrinky, protože se budeme střídat při řízení max po třech hodinách, ať se každý může vyspat, tak potřebujeme energii. A to jdeme právě s Anou udělat.

Vešli jsme do obrovského obchodu a rovnou se vydali do sekce s kávami. Každý z nás si napsal co chce a teď to jdeme naráz koupit.
Já s Anou jsme se zřekli Energetických nápojů a tak si jdeme vybrat nějaké už hotové kávy. "Já si vezmu asi tohle." Řekla Ana a z lednice vytáhla několik malých, už předem udělaných ledových kav Starbucks. "Přihoď mi jich tam pár taky." Poprosil jsem jí a vydal se dál uličkou s cílem najít proteinové tyčinky. Ana mě rychle doběhla i s vozíkem a naházela tam plno proteinových a Müsli tyčinek.

Po zdlouhavém nákupu už nám zbývala jen jediná ulička, a to se sladkostmi. Naházeli jsme do vozíku hromadu Reeses, bonbónů a čokolád. "Už teď chytám cukrovku." Řekla Ana když se koukala na všechen ten výběr. "Já taky." Přitakal jsem jí a vydal jsem se i s košíkem směrem k pokladnám.

"Proč na nás všichni tak čumí?" Zeptala se Ana, když vykládala potraviny na pás. "Mám tři teorie. Za A, máme slavnou písničku. Za B, jsem celý potetovaný a ty máš vínové vlasy a za C, jsme neodolatelní," Řekl jsem svou teorii a ona se zasmála. "Podle mě C, ale nejsem si jistá." Usmála se a začala potraviny skládat do tašek, když je prodavačka markovala.
"Dělá to 183 dolarů a 95 centů." Řekla otráveně prodavačka a žvýkala při tom agresivně svou žvýkačku. Zaplatil jsem a odešli jsme směrem k autu.
Věděli jsme že náš nákup bude velký a tak jsme se rozhodli vzít si auto, když už ho máme k dispozici.

~ ~ ~

Doma jsme pak vybalili celý nákup a šli si opět dobalovat věci. Říkal jsem, že poslední dobou neděláme nic jiného.

Únavou jsme padli do postele a já jsem okamžitě zabalil Anu do svého medvědího obětí. To už je spíš automatický reflex než něco, co se občas omylem stane.