(UN)LUCKY ONES

10. Prosedlý gauč

Nikolas

"Máš zpoždění 12 minut." Ana se opírala o skříňky a na telefonu mi ukazovala hodiny. "Promiň ta ženská furt chtěla dřepovat. A když jsem jí řekl že na to mě nepotřebuje tak furt omílala že jí musím kontrolovat jestli to dělá správně." Vyndal jsem si věci ze skříňky a šel se vysprchovat. "Jo občas jsem po vás hodila očkem. Ta ženská si doslova prochází krizí středního věku." Uchechtla se Ana.

"To ani není to nejhorší, chodí tu i staré babičky nebo 15. leté holky které si myslí jak jsou vysportované po 10. minutách na páse přitom jsou ploché jak přistávací dráha a sotva uběhnou 800 metrů." Omotal jsem si ručník kolem pasu a vylezl ze sprchy. Ana se na mě podívala a její oči sklouzly k mé potetované hrudi.

"Skončila jsi prohlídku?" S úsměvem na rtech jsem se optal. "Co?" Ana se probrala z transu. "Jestli už jsi skončila prohlídku." Zopakoval jsem svou otázku. Jako odpověď mi ukázala svůj vstyčený prostředníček a snažila se si udržet vážnou tvář. Ale i tak ji cukaly koutky do úsměvu.

"Taky jsem po tobě občas hodil očkem a dost si s těmi stroji bojovala." Konstatoval jsem když jsme se dali na odchod. "Je pravda že jsem z pár strojů maturovala, ale nebylo to tak strašný. Asi si někdy zajdu znova." Prošli jsme turnikety a vydali se na odchod domů.

Pak mi ale začal zvonit mobil. Vyndal jsem ho z kapsy a rozsvítilo se na mém popraskaném displeji jméno 'Shawníček🥰'

"Co to je?" Vybuchla smíchy Anastasie a já myslel že se asi za chvíli skácí k zemi. "To jsem byl jednou tak nalitej že jsem si změnil jména u poloviny kontaktů a týden jsem se do toho telefonu vůbec nedokázal dostat".

Zvedl jsem to a na druhé straně byl celý vysmátý a udýchaný Shawn. "Co je brácho? Zníš jak kdybys právě uběhl maraton." Konstatoval jsem a i když jsem ho neviděl, v hlavě se mi zjevil obraz Shawna po maratonu. "Hele, víš jak jste se ráno s Anou bavili o tom rozsedlém gauči? O tom jak ho Aaron při sexu s tou holkou loni prosedl?" Podíval jsem se na Anu která se se stejným nechápavým výrazem podívala na mě.

"Kam tím míříš Shawne?" "No, tak teď už se na něm sedět nedá. Pokud se teda nechceš propadnout až do pekla." Anastasie vedle mě se fakt držela aby nepropadla v další záchvat smíchu."Děláš si doufám prdel Shawne."Vyřkla Ana když jí došlo že teď nemá kde spát. "Ty mě máš na odposlech? A ne nedělám si prdel. Myslím to smrtelně vážně." "Jo. Doufám že máš našetřeno protože dohoda zněla jasně. Ten kdo ten gauč komplet rozbije, platí úplně novej." Připomněl jsem mu naší dohodu a on si jenom povzdechnul. "Dobře zacvakám ho." "A budem ho vybírat já s Anou, přece jen bude teď na nějakou dobu odsouzená na něm spát." Dřív než stihl odpovědět jsem zavěsil a strčil si mobil zpátky do kapsy.

"No, hádám že místo domova nás čeká malá zastávka v IKEI." "A jak se tam dostanem? Podle map je na druhém konci města" Zeptá se Ana. "Máme dvě možnosti. buď pojedeme metrem, což bude větší vzrůšo, anebo si stopneme taxík a potkáme cestou rapidně míň bezdomovců a feťáků." Nabídnul jsem dvě možnosti.

"Mou odpověď už stejně dávno znáš." Konstatovala Ana a já s povzdechem zabočil směrem k nejbližší zastávce metra.

~ ~ ~

Anastasia

"Slečno jste v životě šťastná?" Zastavil nás nějaký chlápek s letáčkama v ruce.

"V rámci možností, ano." Odpověděla jsem s otázkou v hlase. "A chtěla byste poznat pravý smysl živ..." "Nemáme zájem dík." Nik mu skočil do řeči dřív než stihl doříct větu a strčil do mě ve smyslu že mám pokračovat v cestě jakoby nic.

"Co to bylo?!" Podívala jsem se na Nika který jen upřeně hleděl před sebe. Už jsem říkala jak má strašně sexy tetování na krku? Ne? Tak teď už jo.

"Znamení od boha, že jsme si měli vzít toho taxíka." Odpověděl mi stručně. Když jsme došli k onomu metru zrovna se otvíraly dveře a tak jsme rychle vlezli dovnitř ve snaze najít volné sedadla.

~ ~ ~

"Aaaahhh, tak tohle bych si jako svou postel dokázala představit." Ponořila jsem se do gauče. "Asi za chvíli usnu." Konstatovala jsem fakt když se mi začali zavírat oční víčka. "Tak ukaž." Sedl si vedle mě Nik a zakňučel. "V životě jsem neseděl na tak pohodlným gauči."

Zvedla jsem se z něj a koukla na cedulku. "3500 dolarů." Nik se vymrštil zpět na nohy rychlostí blesku a jakoby nic pokračoval dál v chůzi. Zvedla jsem se za ním a dělala jakoby ten gauč nebyl předmětem mých snů pro další týden.

"A co tenhle?" Ukázala jsem na malý rohový gauč po mé pravé straně. "Tak zaprvé, potřebujeme gauč na který se posadí alespoň tři lidi. A zadruhé, viděla jsi tu barvu?!" Otočil se na mě Nik a já se jen pousmála.

"A tento?" Opět jsem ukázala na pohovku, tentokrát po naší levici. "Chceme rohový ne?" "Máš pravdu."

Po dlouhém dohadování a hledání jsme konečně našli pohovku která vyhovuje našim požadavkům. Jenže jsme zjistili že je na skladě jen v pár obchodech a nejbližší je asi 12 hodin cesty. A tu vystavenou jsme si pochopitelně vzít nemohli. "A kdy bude na skladě zde?"Zeptal se Nik zaměstnance u počítače. "Nejdříve hádám asi za měsíc, možná za dva." Obličej mu upadl do zklamané grimasy. "Dobře, a dá se alespoň rezervovat?" Zeptala jsem se pro změnu já. "Ano. Udělám vám na něj rezervaci, ale potřebuju vaše telefonní číslo." Dala jsem mu svoje číslo protože Nik to své nevěděl z paměti.

Po procházce v IKEI jsme vyšli ven s taškou plnou věcí a dekorací do bytu protože byt od kluků připomínal spíš chlív než místo kde bydlí lidé. Na cestu zpátky jsme si vzali taxík protože ani jeden z nás už nechtěl riskovat znova riskovat nějakou nemoc od lidí z metra.

"Vyhodíte nás tady prosím?" řekla jsem řidičovi, který hned na to zastavil u krajnice. "Děkuju." Dala jsem řidičovi peníze a i s Nikem, který po mně celou dobu házel nechápavé pohledy, vylezla z auta ven. Taxík hned na to odjel.

"Proč jsme vystoupili tady, uprostřed ulice?" "Protože potřebujeme jít nakoupit. Vaše lednička nepoznala jídlo už hodně dlouho. Doslova se živíte jenom. toastama a čínskýma polívkama." Vlezla jsem do obchodu s Nikam v patách. "Náhodou. Dneska ráno tam byly vajíčka a myslím že jsem tam viděl jablko a mrkev." Ohradil se Nik. "Vajíčka jsem spotřebovala na snídani a Mrkev s Jablkem padly na Aaronův smoothie. Který je mimochodem fakt dobrý." Po mém argumentu už byl ticho a celou dobu jen sledoval jak do vozíku házím potraviny.

Z obchodu jsme vylezli asi po půl hodině a domů se vrátili někdy okolo půl páté. Celý zbytek dne se nesl v duchu uklízení, stěhování a organizování a když jsme skončili byly asi dvě ráno.

"Víš na co jsem si teď vzpomněla?" Zeptala jsem se Nika když jsem vylezla z koupelny. Seděl na zemi se sandwichem v ruce a koukal do blba. "Co?" Ozval se asi po minutě. "Co se děje?" Chováš se divně. Vždycky když na tebe promluvím, trvá než mi odpovíš." Přisednu si zaoblená jen v osušce k němu. "Ale nic. A co jsi to vlastně říkala před tím?" "Chtěla jsem se tě zeptat jestli nemůžu spát s tebou v posteli protože jaksi nemám kde spát, když Shawn s tou svou holkou rozsedli ten gauč." Uchechtla jsem se. "Jasně, ale být tebou obleču se pokud nechceš spát v té ručníkové róbě." Podívala jsem se na sebe a jen se pousmála. "Jasně."