(UN)LUCKY ONES

18. paní Brownová

(Pozor tato kapitola obsahuje hodně vulgarizmů a nadávek.)

Anastasia

"Tak co, už je ti líp?" Zeptal se mě Aaron když jsem vyšla ráno z pokoje. Bylo poměrně brzo, asi osm. "Cítím se, jako by mi v podbřišku jezdil bagr." Přišla jsem rovnou do kuchyně a kopla do sebe aspirin spolu s hrnkem vody. "Tak co jste včera dělali?" Zeptal se mě Aaron. Koutkem oka jsem zahlédla jak se otevřely dveře do našeho pokoje. "Sežrali asi kilo bonbónů, zhlédli pět Barbie filmů a vymýšleli slova k písničce." Řekl Nik, který docupital k baru a sedl si vedle mě. "To zní docela zábavně."

Vedli jsme konverzaci dál dokud nás nepřerušil zvuk vysavače z vedlejšího bytu. "Tak a dost. To že jim furt vyřvává to debilní děcko se dá jakž takž přežít a pochopit. Ale to že začnou vysávat v osm ráno už vážně ne." Zvedla jsem se ze židle, otřepala se z křeče, která mě chytla v podbřišku a napochodovala si to ke dveřím. Byla jsem tak naštvaná že se mi pomalu kouřilo z uší.

Začala jsem jim bušit na dveře dokud neotevřeli. "Je kurva osm ráno. Lidi chtějí spát, nebo alespoň v poklidu přežít kocovinu." Zabručela jsem naštvaně a podívala se na tu nevrlou paní. "No a co. To není můj problém." Zabouchla mi dveře před nosem a to mě rozzuřilo ještě víc.

Otočila jsem se ke klukům, kteří stáli ve dveřích od našeho bytu. "Kde bydlí domovník?" Současně ukázali na dveře naproti přes chodbu. Zaklepala jsem a otevřel mi postarší pán. "Dobrý den. Jsem z bytu naproti přes chodbu a jdu si postěžovat. Z vedlejšího bytu se pořád ozývá dětský pláč, zvuky vrtačky a vysavače a už se to doopravdy nedá vydržet. Zkoušeli jsme se s nimi domluvit, ale jsou strašně tvrdohlaví a namyšlení. Nedá se s tím něco udělat?" Byla jsem tak milá jak jen to šlo. "Jasně. Na ty nájemníky mi přichází několik stížností týdně a už nemám jinou možnost než je vystěhovat." Pán vyšel ze dveří a kráčel si to ke dveřím bytu 3A se mnou v patách. Zaklepal a rázem jsem slyšela dupot a následný řev té paní. "Už jsem ti jednou říkala že mě to nezajímá ty krávo pitomá." Dveře se rozletěly dokořán a já se musela fakt držet abych nevybuchla smíchy. Ten překvapený výraz byl nezapomenutelný.

"Taky vám přeji dobré ráno paní Brownová. Neustále mi chodí stížnosti na hluk z vašeho bytu, za vaše neustálé vulgární připomínky, neuposlechnutí upomínek a neplacení včas nájmu. Nemám jinou možnost než vás nechat vystěhovat. Máte na to čas do konce měsíce." Domovník byl celý vyklidněný a věděl přesně co říct. Rozhodně to nedělal poprvé. "To si ze mě děláte prdel! Tady tahle nána nám neustále buší na dveře a vyhrožuje nám a vy chcete vystěhovat nás? Vždyť to ani není Američanka, tak ať si táhne na tu svojí zasranou Ukrajinu, nebo odkaď že to je a nemotá se nám pravým Američanům do žití." Začala po něm křičet a narážet na mě a to mě rozžhavilo do běla. "Co prosím? Ty zasraná sebestředná svině. Jak vůbec můžeš narážet na to odkud pocházím když ani nevíš kde to je? Nemáš nejmenší ponětí jaké to je když ti domov bombardují rusáci a nevíš jestli tvůj vlastní táta ještě žije..." Pak jsem už začala nadávat Ukrajinsky. Paní po nás hodila nasraný pohled a práskla dveřmi tak silně že to otřáslo celým patrem.

"Děkuji za pomoc." "Není zač, slečno." Poděkovala jsem a zalezla do našeho bytu. "Konečně bude klid." Řekl Aaron. Jenomže to zakřikl protože se zvuk vysavače a brečícího dítěte ozval znovu. Tentokrát jsme nad tím jen protočili očima a nechali to být.

~ ~ ~

"Hotovo! Teď už jen sehnat místo kde to zpatláme do sebe." Řekla jsem a napila se své Coly s rumem. Celý den jsme dělali na té písničce a až teď jsme ji dokončili. Bylo asi půl dvanácté večer. "Dá si někdo ještě drink?" Zvedl se Shawn ze země a vysbíral si od nás skleničky. "Už poslední. Zítra jdu do fitka, protože ze sebe musím shodit všechen ten bordel a tuk co jsem za těch pár dní sežral. A navíc jsem tam dlouho nebyl jen tak." Řekl Nik a začal si znova pročítat text naší písně. "Můžu jít s tebou? Už mi vadí pořád jenom sedět doma." Zeptala jsem se a Nik mi pokýval hlavou na souhlas.

Dopili jsme všichni svůj poslední drink a popřáli si dobrou noc. Já jsem se pak ještě v podnapilém stavu nějak zvládla osprchovat a umýt si zuby. Do postele jsem se pak zabořila jako do obláčku a ihned usnula.