(UN)LUCKY ONES

11. Divná trčící kost

Nikolas

*o 2 týdny později*

Probudil jsem se asi v půl páté ráno v důsledku nějaké obrovské rány. "Auuu. Asi jsem si nabila tu divnou trčící kost." Otočil jsem se k straně kde spala Ana a ale nemohl jsem jí nahmatat. Rozsvítil jsem teda lampičku na mém nočním stolku a podívám se na podlahu vedle postele. "Myslíš kostrč?" Vybuchl jsem v ten nejbouřlivější záchvat smíchu. "Nesměj se mi. Ono to fakt bolí!" Hodila mi do obličeje polštář který spolu s dekou musela vzít při tom pádu dolů. Obratem jsem ho chytil a dal zpátky na postel. Seděla tam na zemi zabalená v peřině s koutkama dolů, totálně rozcuchanýma vlasama a byla strašně roztomilá že bych na ní mohl koukat hodiny ale chtělo se mi hrozně spát.

"Tak pojď." Nastavil jsem jí ruku a ona místo toho aby se zvedla mě zatáhla k ní dolů. "Aauuu!" Měla pravdu fakt to bolí. "Ty seš strašná mrcha." "Já vím." Vykouzlila ten nejnevinnější úsměv co dokázala.

~ ~ ~

"Co to bylo v noci za randál?" Držel se za hlavu Shawn když vešel v odpoledne do kuchyně. Hodili jsme po sobě s Anou pohled. "Aaa šípková růženka se vzbudila. Dobré odpoledne Shawne." Pousmála se Ana s hrnkem čaje a aspirinem v ruce. "Tak co už jsi našla nějaký byt? Nebo most?" Zeptal se sarkasticky Shawn nazpět Anastasie. "Ne vůbec nic. Byty jsou drahé a podmosty plné." Předala mu hrnek čaje a aspirin který mu v krku zmizel rychleji než včerejší panáky vodky. Ptáte se jak to vím? No..Nadraný Shawn si rád hraje na influencera a tak skončily jeho opilecké videa ve stories na Instagramu. 

"Jo mimochodem, volal mi majitel toho baru kde vystupujeme že mu hodně zvyšujeme prodeje a že nás tam chce mít častěji." "A to znamená?" Zeptal se Shawn. "Že máme dneska v baru koncert." "Co?!" Zaječeli jednohlasně a podívali se na sebe s vražedným výrazem. "Zabírám si koupelnu!" Zaječeli opět naráz a vyběhli směrem ke koupelně. Tam se chvíli prali ale po pár kousancích to Shawn vzdal. "Ale pohni si!"

"Vy jste jak malé holky." To je jediné co jsem stihl okomentovat než mi v obličeji přistál zbytek čaje. "Teď tu koupelnu budeš potřebovat taky." Vysmál se mi. "Ano? Pohni si v té koupelně!" "No jo!"

~ ~ ~

"Neviděli jste někde moji druhou botu?" Vyšilovala Ana když už po třetí na poslední půlhodinu nemohla něco najít. "Myslíš tuhle?" Zvedne Aaron jednu dlouhou kozačku s vysokým podpatkem. "Jo!" Docupitala k němu a začala si ji obouvat."Jak na tom můžeš vůbec chodit?" Zeptal jsem se jí. "Není to tak těžký když to umíš." Podívala se na mě hříšným pohledem a pak se obrátila pryč. Co to bylo?

"Máte osm minut." Vešla sem číšnice a hned zase zavřela. "Potřebuju si ještě zkusit hlas." Řekla najednou Ana. "A co chceš pustit?" Zeptal se Aaron který už hledal na YouTube. "Cokoliv od Lany Del Rey." Rázem se šatnou rozezněla písnička 'Cola' a Ana začala dráždit své hlasivky. Zpívala tak hlasitě že to museli slyšet až lidé na záchodech. Když písnička skončila, Ana mi lapnula po vlašce na pití a zase mi vyslemtala skoro půlku.

"Děkuju." Vykouzlila na tváři zase ten nevinný úsměv protože ví že na mně zabírá.

Vyšli jsme na pódium a já se nestačil divit. "Asi se otočím, zahodím boty a uteču." Zašeptala mi do ucha Ana a já se jen zasmál. Chopila se mikrofonu a začala promlouvat k davu mezitím co my ostatní jsme se dostávali za své nástroje. "Páni vás tady ale je. Doufám že si to dneska s námi užijete. A mimochodem, vytáhněte si všichni své telefony a natáčejte, foťte a sdílejte ať se dneškem můžete chlubit všem svým přátelům." A pak už jsme začali hrát a zpívat a užívat si večer jak jen to šlo.

"Doufám že jste se dnes bavili protože my rozhodně!" Celá zadýchaná mi Ana předala mikrofon ať to ukončím protože ona už je nejspíš bez hlasu.
"Poprosil bych vás o potlesk pro naší úchvatnou zpěvačku Anastasii, skvělého bubeníka Shawna a ještě lepšího kytaristu Aarona!" Každý dostal obrovský potlesk a já jsem nemohl být víc hrdý. Ana si ale vzala další mikrofon který byl ve stojanu nachystaný, kdyby jsme zpívali duo a začala zase mluvit k davu. "A nemůžeme zapomenou našeho nejlepšího kytaristu a zpěcáka Nikolase! Ten si z nás všech zaslouží největší potlesk." Všichni mi začali nadšeně tleskat a mně se chtělo brečet.

"My jsme Arcadia a přejeme vám dobrou noc!" Zakřičeli jsme oba dva do mikrofonů a pak zalezli do zákulisí. Hned na to se mi spustily slzy z očí. Udělali jsme si hromadné objetí a pak už šli jen pít.

(Naučné okénko: anglicky se kostrč řekne 'coccyx'😆)