(UN)LUCKY ONES

8. Ranní honička

Nikolas

Středa
"Dobré ráno." Popřál jsem Anastasii když jsem vyšel z pokoje. Byla zrovna v kuchyni a dělala si omeletu. "Vyspaný do růžova?" Zeptala se a nandala si omeletu na talíř. "Vyspaný jako miminko, a ty?" "Nic moc, fakt potřebuješ nový gauč." Posypala si omeletu pažitkou, posolila, opepřila a šla si sednout za mnou na gauč. "Jo, taky už mě štve. Támhle je dokonce prosedlý." Ukázal jsem na roh gauče kde Aaron rok zpátky prosedl ten gauč při jisté činnosti. "Jo občas se mi tam propadne hlava když spím. Je to fakt nep..."

"Dobré ráno." Ozval se hlas za námi a my jsme se leknutím otočili. Byl to Shawn který jen v trenkách vyšel z pokoje. "Bože běž se oblíknout, nejsme tady na tebe zvědaví." Otočil jsem hlavu a sklopil zrak. "Hele nikomu to tady doteď nevadilo tak nevím co děláš." Koukl se do ledničky a pak ji zase zavřel po zjištění že je prázdná jako injekční stříkačka pod Brooklynským mostem. "Ne vadilo to tady všem. Ty jsi to jen úspěšně ignoroval. A navíc, máme tady teďka i Anastasii která si podle jejího výrazu přeje radši oslepnout." Odvětil jsem. Ana se na mě otočila a zamumlala potiché "Díky." "Fajn, jdu se oblíknout." Povzdechnul si a odešel do pokoje. Ana mezitím dojedla svou omeletu, která mimochodem voněla strašně dobře, a šla umýt talíř. "Co máš dneska v plánu?" Zeptala se mě. "No musím dneska do práce  ." "A kde vlastně pracuješ? Za celou tu dobu co tu s vámi bydlím jsem to ještě nezjistila." Domyla talíř a vlastně všechno špinavé nádobí ze včerejška a otočila se na mě mezitím co si utírala ruce. "Tady nedaleko v jednom fitku jako trenér. Ta práce mě sice baví ale ti lidi jsou občas fakt na facku." "To chápu, a nemohla bych jít s tebou? Měla jsem v plánu si do fitka zajít už pěknou řádku dní ale neodvážila jsem se k tomu." Odhodila utěrku na linku. "Jasně, sice se ti asi nebudu moct věnovat ale klidně." Souhlasil jsem. Třeba tam konečně nebude taková nuda. Dneska mám trénovat jednu čtyřicetiletou paní která si tak trochu prochází krizí středního věku.

"Bezva! Tak kdy vyrážíme?" Kouknul jsem se na hodiny a trochu se zděsil. "Za půl hodiny tam mám být takže tak za patnáct minut." Ana se na mě podívala stylem to si ze mě děláš prdel a začala hledat všude po bytě batoh a věci.

"Co všechno potřebuju? V životě jsem ve fitku nebyla." Otočila se na mě s batohem v ruce a rozcuchanýma vlasama všude po tváři. "Boty, oblečení, deodorant, nějakou gumičku a hřeben, ručník ale ten ti dám klidně i ze šatny pro personál a zbytek věcí taky." "Dík." otočila se zpátky ke svojí cestovní tašce a začala se v ní hrabat. "Dobře tak za 10 minut dáme sraz u vchodu." Nečekal jsem na odpověď a šel si taky nachystat věci do pokoje.

Čekal jsem už u vchodu když z koupelny vyletěla Ana a běžela si pro batoh. "Tak už jsem. Můžeme jít." Postavila se celá vysmátá ke mně jako malá holka na škole v přírodě připravená jít na tůru do lesa ale s jedním rozdílem... "Jako nerad to říkám ale asi ti bude zima." Kývnul jsem hlavou na její pyžamové tílko s medvídkem Pů a kraťoučké šortky. Podívala se na sebe a zaklela. "блядь." Po té době co tu s námi bydlí už jsem zjistil že to znamená sakra nebo kurva.

Odhodila batoh a šla se opět hrabat v tašce. "Máš asi 4 minuty než musíme jít!" zakřičel jsem na ní a podíval se na hodinky. "Sorry vlastně 3 přepočítal jsem se." S hromádkou věcí mi zalezla do pokoje. "Hele to je můj pokoj!" "To máš blbý!" Ozvalo se zpátky a já se zašklebil.

"Hele co to tu řvete snažím se spát." Otevřel rozespalý Shawn dveře od pokoje a házel po mně vražedné pohledy. "Neměl jsi se náhodou převlíkat? Pokud vím tak sis dneska vyměnil směnu abys mohl být s tou tvojí milovanou." Popadl mi ruku a podíval se na hodinky. "Jaj to mám ještě času. A vlastně, odkdy posloucháš cizí rozhovory?" "Od doby co po sobě na celý barák řvete jak se milujete a jak se těšíte na odpoledne." "Má pravdu šlo to fakt dost slyšet. Řekla bych že to byla dobrá odplata sousedům za to uřvaný dítě a vrtačku." Přišla Anastasie a obouvala si boty. "My jdeme tak čau." Otevřel jsem dveře  a vyšli jsme ven. Důchodci se zrovna vraceli ze své pravidelné procházky. Mile jsme se pozdravili a paní zamumlala svému manželovi: "Podívej jak jsou krásný mladý pár, taky jsme takoví byli." Ale zapomněla že nejsme hluší a řekla to trochu nahlas. "Ale my nejsme pár, bydlím u něj jen než si najdu něco vlastního." Ana to začala vysvětlovat a já byl mezitím ponořený v myšlenkách. Jaká je asi v posteli? Ona si toho asi všimla a drcla do mě ramenem. "Jo nejsme spolu, špatně jste si to vyložila." Začal jsem doplňovat slova Anastasie. "Uvidíme děti. Uvidíme." Paní se otočila a i s manželem šla ke dveřím do svého bytu.

Koukli jsme se vzájemně na sebe a jako bychom si četli myšlenky jsme si oba dva uvědomili že jsme ztratili minuty a rozeběhli se po schodech dolů ke vchodu. Vyběhli jsme na ulici a rozeběhli jsme se směrem k fitku. Lépe řečeno jsem se já rozeběhnul k fitku a Ana mě s těžkým dechem doháněla.