(UN)LUCKY ONES

27. Spadl celý New York

Anastasie

"Tak co myslíš?" Zeptala jsem se Nika a zvedla lahev od šampónu co patřila Shawnovi. "Vypadá to skvěle." Usmál se Nik a zašrouboval při tom lahev od šampónu od Aarona. Když jsme šli nakoupit nějaké jídlo tak jsme omylem zabloudili a zašli do regálů s vlasovými potřebami. Koukala jsem se tak různě okolo a uviděla jsem zářivě červenou barvu a modrou barvu. V tu chvíli mě napadla dokonalá pomsta pro kluky a obě dvě jsem přihodila do košíku.

"Tomuhle říkám dokonalá pomsta. Každý ví jak se Aaron stará a své odbarvené blonďaté vlasy jako o vlastní děti. Jak moc ho asi naštve taková sytě červená barva v šampónu?" Zahladili jsme všechny stopy a vrátili šampóny na svá místa. "Tak to se asi brzo dozvíme." Řekla jsem škodolibě, když jsem uslyšela šrachtění klíče v zámku od vchodových dveří.

"Jsem doma!" Zakřičel Aaron a vešel do obýváku. "Jdu si jenom dát rychlou sprchu a zase padám. Dneska spím u Avy." Oznámil nám celý nadšený a zalezl do pokoje. "Tak hlavně použijte ochranu!" Zakřičel Nik a rozesmál se. "Hahaha. Fakt vtipný Nikolasi. Kolik ti je, deset?" Řekl Aaron a zalezl do koupelny.Když jsme uslyšeli zvuk tekoucí vody, usoudili jsme že je čas se zamknout v pokoji. Pobrali jsme nějaké piva, chipsy a věci co potřebujeme k životu a opatrně zalezli do našeho pokoje. Otočila jsem klíčem v zámku a oddychla si. Sedla jsem si na postel a otevřela si rozečtenou knížku.

Zvuk sprchy po chvíli skončil a následoval obrovský výkřik. "A jejda." Řekl Nik a posadil se vedle mě na postel. "Já vás zabiju!" Začal nám Aaron bušit na dveře a křičet. "Hodně štěstí!" Zakřičela jsem na něj zpátky se smíchem. Bušil a křičel nám na dveře dalších deset minut, ale pak to vzdal a odešel pryč. Teď už jen počkat dokud nepřijde Shawn a celá situace se nebude opakovat. Vylezli jsme z pokoje a já jsem šla dělat večeři. Vyndala jsem si ze skříňky pánev a nalila na ní trochu oleje. Chtěla jsem zapnout plotýnku ale nešlo to. Přešla jsem k vypínači a párkrát s ním zacvakala, ale nic se nestalo. "Asi nám vypadly pojistky." Řekla jsem a šla je znovu nahodit. "Tak to těžko. Spadl celý New York." Řekl Nik a díval se přitom z okna na postupně zhasínající město. Když už jsem nemohla vařit, vyndala jsem z lednice dva jogurty, vzala dvě lžičky a šla za Nikem.

Otevřeli jsme okno a sedli si na parapet, naproti sobě. Koukali jsme na byty v protější budově. V každém okně se svítilo svíčkami a baterkami. Dívali jsme se na to, jak pomalu zapadá slunce a na New York najednou padla obrovská tma. "Ani nechci vědět, kolik se za tuhle noc stane vloupaček, vražd a znásilnění." Řekl Nik a koukal se při tom dolů na ulici. "Co kamery nevidí, to se nestalo." Řekla jsem a koukala při tom na pobíhající postavičky dole po ulici.

"A jaká byla tvoje střední a obecně život před tím, než ses přestěhovala sem?" Zeptal se mě po chvíli Nik. "Nic moc. Kamarády jsem neměla protože jsem až moc vyčnívala z řady. Místo Make-upu a kluků jsem se starala o svoje známky a o to, jestli máme s tátou z čeho vyjít. Místo toho abych chodila na víkendové párty jsem seděla doma s tátou u televize a koukala na devadesátkový seriály. Táta si nemohl dovolit mi platit předražené kurzy zpěvu až v o 2 hodiny autem vzdáleném Kyjevě. A tak jsem si vždycky večer sedla před vanu a zpívala si písničky od Billie Eilish a Lany Del Rey. No a po několika letech jsem odmaturovala a začala vypomáhat tátovi v dílně. Pomáhala jsem mu spravovat staré auta a u toho jsme si vždycky zpívali staré písničky v rádiu. Čas od času jsem si našla nějakou malou brigádu nebo jsem vypomáhala na policejní stanici. Obecně jsem si žila docela dobrý život, dokud nezačala válka a tátu do ní nepovolali. V ten den jsem přišla domů z policejní stanice a na stole našla vzkaz. 

"Tati, jsem doma!" Zakřičela jsem z chodby, když jsem si vyzouvala boty. Nikdo se mi ale neozýval, což bylo zvláštní, protože touhle dobou už měl být táta dávno doma. "Tati?!" Prošla jsem celý dům a volala na něj, ale nikde nebyl. Vešla jsem do kuchyně a sedla si ke stolu. Povzdychla jsem si a podívala se na prostírání. Ležela tam obálka s mým jménem. Popadla jsem ji a rozlepila. Byl tam dopis a balíček peněz. Na peníze jsem se vykašlala a rovnou rozevřela onen papír.

"Má milá dceruško. Když ses mě včera ptala. co za papír jsem si to četl, nebyl jsem k tobě upřímný. Včera mi přišel povolávací rozkaz do armády. Nechtěl jsem ti to říkat, aby ses o mě nestrachovala a neudělala náhodou to stejné co Mulan. Odjel jsem dneska, chvíli po tom co jsi odešla do práce. To znamená že touhle dobou už jsem nejspíš na cestě do tábora. Nemusíš se o mě bát, slibuju ti že až to skončí tak zase zkoukneme všechny řady přátel společně. Právě teď mám na tebe ale prosbu. Slib mi že odleťíš někam hodně daleko. V obálce jsem ti nechal svoje našetřené peníze. Není to nějaká obrovská suma peněz, ale vystačí to na letenku a první nájem. Prosím, vykašli se na tenhle starý barák a práci a odleť někam do bezpečí, dokud máš ještě čas. Mám tě moc rád a slibuju že tě nikdy neopustím. Táta."

"Slibuju." Se slzami v očích jsem dočetla ten dopis a psychicky jsem se zhroutila. Neměla jsem už absolutně nikoho na tomhle světě. Nevěděla jsem, co bude s mým tátou a co bude s naším starým domem až o opustím. Jedno jsem ale věděla jistě. To že mou cílovou destinací bude New York.