28. Typický pracháč

559 22 0
                                    

Nikolas

"Haló! Ano, jsi tam?" Před obličejem jsem jí mával rukou. "Co?" Probrala se konečně z transu. "Asi na pět minut jsi absolutně nevnímala. Už jsem myslel že ti přeskočilo." Řekl jsem. "Tak kde jsem to skončila?" Zeptala se s úsměvem. "Dopis na stole." Připomenul jsem jí. 

"Jo. Když jsem to otevřela, byl tam dopis a 1000 dolarů." Řekla a koukla se na mě. "To je konec. Pak už to znáš." Řekla. Chvíli jsme mlčeli a jen koukali z okna. "Je mi docela zima." Klepala se Ana. "Skočím nám pro deky." Seskočil jsem dolů a ze skříňky vytáhl dvě deky. Podal jsem jí jednu a ona se do ní zabambušila jako housenka do kokonu. To stejné jsem po chvíli udělal ale i já. 

~ ~ ~

"Mého tátu zabili." Vymáčkl jsem ze sebei. "Co?" Zeptala se překvapeně Ana. "On, obhajoval nějakého blázna. A potom co prohráli se naštval a postřílel před budovou asi pět lidí. A jeden z nich byl právě i můj táta." "Panebože." Ana měla ruku před pusou a byla úplně ohromená. "A kdy se to stalo?" Optala se. "Asi před dvěma lety." Řekl jsem a po tváři mi stekla jedna zbloudilá slza. "To ale není všechno. Ta horší část teprve přijde." "Poslouchám." Koukala se na mě a zaznamenávala si v hlavě každé slovo co jsem řekl.

"Po tom co táta po pár dnech v nemocnici zemřel se máma totálně zhroutila. Její manžel zemřel, syn byl až v New Yorku a jediný koho měla u sebe byla moje sestra Poppy. Po pohřbu začala hodně pít a brát drogy aby zahnala tu bolest ze ztráty manžela. Jednou to ale přehnala a tím mixem Alkoholu a drog se předávkovala. A v tu chvíli se zhroutil svět i mně. Nejen že jsem už neměl tátu, už jsem neměl ani mámu. Tu jedinou osobu z mé rodiny, která za mnou vždycky stála. Po tom co jsme pohřbili i jí jsem se snažil dostat Poppy do svojí péče, ale úřady rozhodly že bude lepší když zůstane u babičky. Tak jsem jí slíbil že kdykoliv bude chtít, může za mnou přijet a bude tu bydlet s námi." Ana mě objala tak silně že jsem se málem udusil. "Je mi to moc líto." Zakňučela a pustila mě. 

"A kolik jí je let?" Zeptala se najednou. "Když se to všechno stalo tak jí bylo jen 15. Potom co zemřela i máma připadly všechny peníze mně, protože jsem byl jako jediný plnoletý. Přišlo mi ale nefér, abych já měl všechno a Poppy s babičkou neměly nic. A tak jsem ty peníze rozdělil. Koupil tenhle byt, trochu ho zrekonstruoval a Poppy s babičkou jsem nastěhoval do našeho starého domu. Polovinu peněz jsem odložil pro Poppy a babičce posílám každý měsíc peníze, aby si žily dobře." Dokončil jsem svůj monolog a Ana na mě smutně koukala. 

"Vůbec nevypadáš na to že máš tolik peněz." Usmála se. Je pravda že spíše vypadám jako zblázněný puberťák než jako typický pracháč. "Nerad dávám na sobě věci znát. A navíc ty peníze jsou mi ukradené. Jediné co jsem si za to koupil je tenhle byt. A na zbytek si vydělávám jako trenér. Nechci žít typický zazobaný život jako můj táta. Chci žít ten normální život, s normálními kamarády a holkou co mě bude milovat pro to jaký jsem, ne pro to co mám." Dořekl jsem to a usmál se. Konečně jsem to někomu řekl. Jediný kdo to věděl byli kluci.

Ana se na mě dívala tak zvláštně, lítostně a zároveň sexy. Nemohl jsem si pomoct než si jí přitáhnout k sobě a přitisknout se na její rty. Ona okamžitě začala spolupracovat a chytila mě za tváře. Pohladil jsem jí jazykem po spodním rtu a ona mě pustila dovnitř. Vášnivě jsme se líbali na parapetu u otevřeného okna. Kdokoliv nás mohl zahlédnout a vyfotit, ale nám to bylo jedno. V tu chvíli mě zajímala jen Ana a nic jiného. Když nám došel kyslík odtáhli jsme se celý udýchaní od sebe.

 "Kdyby nás teď viděla Agnes. Ta už by byla na vývrat." Zasmála se Ana a opřela se čelem o to mé. "Nevím jak ty, ale jsem strašně unavený." Zavřel jsem oči a jen odpočíval. "Jdeme spát." Zvedli jsme se a zavřeli okno. Poskládal jsem deky mezitím co Ana proběhla ledovou sprchou, protože s elektřinou nefungoval ani boiler a to znamená studenou vodu. Vystřídal jsem jí potom já a rychle si umyl zuby. "Ano? Která z těch všech věcí se používá na čištění obličeje?" Zakřičel jsem na ní z koupelny. "Ta modrá tuba!" Zakřičela na mě zpátky z ložnice. Umyl jsem si pořádně obličej, jak mě to učila a šel si lehnout za ní. Lehnul jsem si do postele a ona se ke mně automaticky přitulila. Přijde mi že už se z toho stala taková tradice, bez které neusneme.

(UN)LUCKY ONESKde žijí příběhy. Začni objevovat