(UN)LUCKY ONES

19. Hra pokračuje

Nikolas

Pátek
Do fitka jsme dorazili něco málo po desáté ráno a rovnou prošli turniketem. Ana už si zařídila měsíční vstupenku takže se už nemusíme zdržovat na recepci s tou nevrlou recepční. "Jak může být někdo pořád tak protivný? Ještě k tomu když denně pracuje s lidmi." Zeptala se mě Ana když jsme si soukali věci do skříněk. "To nevím, ale tu holku tady nemá nikdo rád. Pořád si jen n všechno stěžuje a říká, jak jí ta práce nebaví." Odpověděl jsem a šel se převléknout. "Jak se vlastně jmenuje?" Zeptala se Ana, která podle zvuků vrzajících dveří, zalezla do druhé kabinky. "Myslím že Darla. Nebo tak něco." Odpověděl jsem a vylezl už převlečený z kabinky ven.

"Tak jo, prvně se protáhneme a pak ze sebe půjdeme vypotit duši." Řekl jsem a namířil si to do rohu obrovské místnosti, kde byly zrcadla, podložky, nějaké míče, malé činky a podobně. "Asi jsem si to rozmyslela hele." Snažila se z toho vykroutit a zabočila směrem k východu. "Tak to ani náhodou." Popadl jsem jí za ruku a přitáhnul zase zpátky k sobě. "Aahhh!" Zapištěla a spadla na zem jak se jí zamotaly nohy. Propukl jsem v záchvat smíchu a skácel se taky. "Ty máš fakt hroznou rovnová..." Smích mě okamžitě přešel když jsem uviděl jistou paní ve středním věku jak vyšla z šaten.

"Co?" Zeptala se Ana s nechápavým pohledem. Pokýval jsem hlavou směrem k oné paní. Ana otočila hlavou a strnula. "Co ta tady dělá? Myslela jsem že ten sen o vaší svatbě a pěti dětech už dávno pohřbila." Řekla a podívala se zpátky na mě. "Jo, tak to já taky. Obzvlášť po tom jaké jsme předvedli divadýlko." Když si mě Agnes, alias paní s krizí středního věku všimla tak si to okamžitě štrádovala k nám se zabijáckým výrazem ve tváři. "Ahoj! Dlouho jsem tě tady neviděla Nikolasi. Co se stalo?" Začala na mě mluvit a Anu úplně odignorovala. "Nic co by tě mělo zajímat." Zabrblala si Ana pro sebe. "Ale nic moc. Jen se mi nechtělo nic dělat." Řekl jsem a snažil se si udržet ten nejfalešnější úsměv co jsem svedl. "To je škoda, chyběl si mi tady." Mrkla po mě 'nenápadně' očkem a odešla.

"Co to mělo sakra být?" "To nemám ponětí." Zvedl jsem se a napřáhl jsem ruku k Aně. "Tak co, jdem na to?" "Mám na výběr?" "Ne." Povzdechla si a s mou pomocí se zvedla.

"Dáme si chvilku pauzu." Řekl jsem když jsem viděl mrtvou Anu jak se skoro plazí pro pití. "Děkuju!" V sedě se opřela o zeď a těžce dýchala. "Jsi v pohodě?" Sedl jsem si vedle ní a napil se ze své flašky. Náhle jsem ale zjistil že mi voda ve flašce už zteplala. "Bolí mě celý člověk, jsem spocená jako tlouštík když vyšlape dvě patra, mám akutně málo kyslíku, zteplalou vodu v lahvi a celou dobu mě vraždí pohledem nějaká bláznivá ženská. Co myslíš?" Podívala se na mě s ironií v hlase. "Bezva takže v pohodě." Zvedl jsem se a nohy a napřáhl k ní ruku. "Děláš si prdel? Je ti jasné že už nevstanu že jo?" "A když ti zajdu vyměnit vodu za krásně ledovou?" "Tak si to rozmyslím." Řekla a podala mi svojí flašku.

Anastasia

Podala jsem Nikovi svojí flašku a on v zápětí odešel do šaten. Už jsem popadala malinko dech když se za mnou přiřítila Agnes. Aspoň se tak myslím jmenuje.

"Zdravím." Hraně jsem se na ní usmála a doufala že se brzy zase odřítí pryč. "Co na tobě ten Nikolas vidí? Na takové vychrtlince." Začala a já jsem na ní jen udiveně koukala. "Prosím?" Zamrkala jsem a ona se na mě zhnuseně podívala. "Vždyť ani nejsi jeho typ." Usmála se zlomyslně. "A co je teda jeho typ?" Zeptala jsem se. "No přeci já. Krásné blonďaté vlasy a modré oči. Kdyby sis zkusila odbarvit vlasy a kontaktní čočky, určitě by ses někomu zalíbila. A mě můžeš nechat Nikolase." Podívala jsem se na ní ve stylu 'Děláš si ze mě prdel?', ale vypadalo to že to myslí vážně.

"Kde to jsme? V Německu v roce 1940? Vám může být u prdele co budu dělat se svými vlasy nebo jakou barvu mají moje oči. Konec konců jsem já ta se kterou chodí a né vy. Asi to bude mít svůj důvod." Mrkla jsem na ní a ona se naštvala a oddupala pryč jako naštvaný býk.

"Co to bylo?" Ve stejnou chvíli přišel zpátky Nik s flaškami v ruce. Jednu mi podal a já jsem v tu ránu vyslemtala skoro půlku jejího obsahu. "Ale nic moc. Přišla sem, začala mě urážet a říkat jak jsem vychrtlá. Pak mi řekla že ani nejsem tvůj typ, že tvůj typ jsou blonďaté modrooké čtyřicátnice a že tě mám nechat jí. Bla bla bla, pak jsem jí řekla že to má asi svůj důvod proč sis vybral mě a né jí a ona se naštvala a odběhla pryč." Skončila jsem svůj monolog a vší silou se snažila postavit zpět na nohy.

"Tyvole. Ta ženská to bere vážně." Řekl a pomohl mi vstát. "No já každopádně už mám dneska padla" Posbírala jsem si věci a dala se na odchod. "Jo tak to vidím." Řekl Nik a vydal se za mnou.

"Jo a mimochodem. Když ses hádala s Agnes tak mi volal Shawn že s Aaronem mají nějakého kámoše co nám pomůže s tím songem!" Zakřičel na mě Nik když jsem se sprchovala. V té sprše jsem byla už pět minut, protože ta horká voda byla strašně příjemná. "To je bezva. A říkal i kdy má čas?!" Zakřičela jsem na něj zpátky a vypla přívod vody. "Jo. Za 2 hodiny tam máme být!" "CO?!" Vystrčila jsem hlavu ze závěsu a uviděla vysmátého Nika jak se opírá o skříňky. Zamračila jsem se a strčila hlavu zase zpátky. V tu chvíli jsem si ale všimla že jsem si nechala ručník na batohu.
"Podáš mi prosím ručník?" Zakřičela jsem a Nik byl v tu ránu u mě. "Prosím." Přehodil mi ručník přes tyč na které je závěs. "Děkuju!" Zakřičela jsem svým sladkým hláskem. "A pohni si." Odešel se smíchem. "No jo pořád." Odpověděla jsem a vylezla ze sprchy zabalená v ručníku a sprchovým gelem v ruce.