(UN)LUCKY ONES

37. When you show kindness, kindness comes to you

Anastasia

Čtyři dny uběhly jako voda a my už jsme si znovu balili kufry.
Za těch pár dní jsme toho stihli překvapivě hodně. Třeba jezdit po výletech s Poppy a s Edith. A nebo se málem zabít u hraní monopolů. Přiznávám, že jsme byli trochu přiopilí, ale já jsem vážně měla vyhrát!

"Posbíral sis všechno v koupelně?" Zeptala jsem se Nika a v ruce jsem držela svou kosmetickou taštičku a hřeben. "Jo!" Zakřičel na mě z pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře z koupelny a šla si ještě narvat do tašky zbytek svých věcí.

~ ~ ~

Předala jsem Nikovi svou velkou cestovní tašku a on ji i se svým kufrem šel zanést dolů do předsíně.
Pomalu jsem sešla schody a šla za Edith. "Chceš tady s něčím pomoct? Třeba posekat trávu, nebo spravit rozvyklaný stůl?" Nabídla jsem Edith ale ta jen zakroutila hlavou. "O všechno na zahradě se stará zahradník a uvnitř myslím nic spravit nepotřebuje.  A navíc už musíte jet má drahá. Nelámej si hlavu nad starou ženskou a užívej si dovolenou." Edith se postavila a objala mě. "Vážně? Kdybychom se spozdili, vůbec nic by se nestalo." Přesvědčovala jsem ji. "Vážně. Jsi mladá nádherná dívka, které život naházel klacky pod nohy. A teď děláš to co tě baví, budeš zpívat před několika tisícovým publikem. A na to se musíš pořádně vyspat." Usmála se na mě.
"A pamatuj si vždycky jednu věc. Když projevíš laskavost, laskavost se k tobě taky vrátí." Řekla mi a v tu chvíli jsem se málem rozbrečela. "Budu si to pamatovat navždy." Vzlykla jsem. Jak může být někdo až tak moc skvělý?

Společně jsme vyrazily ven, kde už na nás čekali kluci. "Ahoj!" Zakřičela jsem a přitáhla si je do objetí. S klukama jsme se za celé ty čtyři dny nepotkali ani jednou. Pustila jsem je a otočila se za Edith. V tu ránu mi do náručí skočila Poppy a pevně mě objala. "Budeš mi strašně chybět." Zavzlykala. "To ty mně taky." Řekla jsem a pohladila ji po vlasech. S Poppy jsme se za tak krátkou dobu hodně spřátelily. Zjistila jsem třeba, že má kluka. Z čehož byl Nik trošku nepříčetný, ale psss.

Se všemi jsme se rozloučili a nasedli do auta. Tentokrát řídil Nik, protože se ve městě vyznal a protože klukům se řídit v tomhle hicu nechtělo. Bylo teprve půl druhé odpoledne, ale venku už bylo 36 stupňů.

"Hele, nechceme si zajet na zmrzlinu?" Zeptal se Nik. "To si piš, že jo." Řekla jsem a napila se ze svého ledového kafe.
Zanedlouho potom jsme dorazili k pouličnímu stánku se zmrzlinou. Každý jsme si vzali jednu velkou meruňkovou a posadili se zpět do auta. V tom autě totiž, narozdíl od venku, byla klimatizace.

Vyrazili jsme dál a tentokrát už bez zastávek. Tedy kromě benzinek. Pořád mi ale hlavou běžela věta, kterou mi Edith řekla. Když projevíš laskavost, laskavost se k tobě taky vrátí.

~ ~ ~

Momentálně jsem řídila já, zatímco Shawn s Aaronem vzadu koukali na fotbal a Nik vedle mě spal. Bylo okolo půl desáté večer a všichni už jsme byli hrozně vyhladovělí.
Najednou jsem spatřila odbočku a velký nápis McDonald's. Okamžitě jsem hodila blinkr a zabočila. Kluků jsem se ani neptala, protože jsem věděla, že v tuhle chvíli bychom snědli prakticky cokoliv. Zaparkovala jsem na poloprázdném parkovišti a probudila Nika. "Vstávej, jdeme se najíst." Řekla jsem potichu a opatrně s ním třásla. "Jídlo!" Prudce se zvedl a začal si obouvat boty.

Zaúkolovali jsme s Nikem dvojčata, zatímco my jsme se snažili nějak poklidit v autě. Všude se válely papírky od proteinových tyčinek a plechovky od Red Bullu. Šla jsem asi s třetí várkou bordela ke koši, když se k nám kluci vrátili s třemi plnými taškami jídla. Okamžitě jsem si je vzala a sedla si vedle Nika na zem vedle auta. Začala jsem všechno jídlo vytahovat ven a už se rozhodovala, co si dám.

Nakonec jsme všichni užírali všem a měli jsme dobrou náladu. Smáli jsme se blbostem a v jednu chvíli mi i kluci hodnotili mé nehty. Na to, že jsem seděla 6 hodin v autě s třema klukama mi nehrabalo tak moc, jak jsem čekala.

Když jsme dojedli, chvíli jsme jen tak posedávali v příjemném chládku a povídali si. Opřela jsem si hlavu o Nikovo rameno, protože už jsem cítila, jak na mě jde únava.