(UN)LUCKY ONES

acknowledgements

Jako první bych chtěla poděkovat Aničce, která mi pomáhala psát a mám pocit, že bez ní bych to ani nedopsala.

Jako další bych chtěla poděkovat Zdeňkovi, který se mnou ne vždycky měl nervy.

A samozřejmě bych chtěla poděkovat Vaness a všem svým skvělým čtenářům. Každý vote, každé jedno přečtení, každý koment mi strašně zvedá náladu. Děkuji že jste se mnou vydrželi až do konce a doufám, že vás příběh Any a Nika bavil stejně tak, jako mě.

~ ~ ~

Celý tento nápad vznikl už někdy v listopadu loňského roku, kdy jsem si do poznámek v telefonu začala psát jména a základní příběhy postav.

Celou zimu jsem to potom domýšlela a v dubnu jsem se odhodlala napsat první kapitolu. Přesněji 15.4. 2023

Do května vzniklo těch kapitol 11 a přišel konec školního roku. Mě zavalily písemky, čtvrtletky a učitelé se slovy "Příjmačky už jsou za dveřmi!". A tak jsem od příběhu upustila.

Pak přišel tábor, léto a já jsem neměla co dělat. Tak jsem se k příběhu vrátila a trochu ho poupravila. Pár kapitol jsem pospojovala, něco dopsala a vydala první tři kapitoly.

Šlo to sice pomalu, ale nasbírala jsem prvních 150 přečtení a dostala jsem ránu. To mě nakoplo a začala jsem psát 1-2 kapitoly denně. Denně jsem vydávala jednu kapitolu a to mi hodně pomohlo se rozjet.

Začal nový školní rok a já jsem začala vydávat 1 kapitolu za 2 dny. Začala jsem nabírat více a více přečtení a to mi vnuklo nový nápad. Napíšu nový příběh!

Takže jsem v půlce září upustila od Any a Nika a zažrala se do Belly a Jacka. Napsala jsem 7 kapitol a došlo mi že vlastně nemám co vydávat. Takže jsem se vrátila zase zpátky.

Čím dál častěji jsem měla blok, kdy jsem třeba čtyři dny nic nenapsala. A i když vy jste to nepocítili, já hodně.

Každopádně jsem si v pátek sedla a začala psát kapitolu s číslem 46. No a v neděli (dneska) už jsem dopsala epilog.

~ ~ ~

Celý příběh jsem psala podle pravdy, takže pokud se někde objevila nějaká informace, nejspíš jsem jí minimálně 10 minut vyhledávala. Kompletně celá část s festivalem je založená na pravdě takže merch, umělci, místo, vstupy, vše je pravdivé a nevymyslela jsem si to jen tak z patra. A pokud jsem tu informaci nikde nedohledala, v tu chvíli jsem až zapojila fantazii.

Doufám, že toto není poslední příběh, který jsem kdy vydala. Moc mě to bavilo a zjistila jsem, že psaní je moje guilty pleasure.

A tak vám děkuji, že jste se mnou vydrželi až do úplného konce.

ARRIVEDERCI👋