(UN)LUCKY ONES

31. Sousedi se stěhují

Nikolas

"Ano?" Zeptal jsem se Any, která ale neodpovídala. Podíval jsem se na svoje rameno a uviděl rudovlásku jak si spokojeně oddychuje. A taky jsem měl krásný výhled na její nové tetování. Opatrně jsem se natáhl pro deku a přehodil ji přes ní. Trochu jsem se uvelebil a po chvíli usnul taky.

Probudilo mě jak se Ana vzbudila a začala sebou házet. "Co děláš, vždyť je strašně brzo. Zamumlal jsem a kouknul se na hodinky. Bylo teprve půl páté ráno. "Mám otlačenou hlavu." Zabručela. Lehnul jsem si příčně protože z toho sezení mě bolelo celé tělo. "Chápu tě." Pořádně jsem se roztáhl a snažil se znova usnout. "Šoupni se." Lehla si vedle mě a já jsem se namáčknul co nejvíc na opěrátko pohovky, co to šlo. Zabalil jsem si její malé tělo do medvědího objetí a rychle znovu usnul.

~ ~ ~

"Uuuu, hrdličky už nám zase usnuly na gauči." Zasmál se nahlas Aaron. "Jdi do prdele Aarone." Ana ho tam stihla poslat dřív než já. "Nebuď rozmrzelá Anastasie." Aaron zapnul mixér na plné obrátky a já jsem ho chtěl v tu chvíli namačkat do toho mixéru taky.

"Co to kurva děláš?" Zeptal jsem se Aarona, když konečně ten mixér vypnul. "Snažím se co nejvíc naštvat sousedy. Je 8:01 ráno, to znamená že ještě spí. A dneska se vystěhovávají z bytu, pamatuješ?" V tu chvíli mi to docvaklo. "To znamená že si z nich můžeme dělat prdel jak moc jen chceme že?" Zeptala se Ana. "Prakticky jo." Odpověděl jsem. Ana v tu chvíli vyskočila na nohy jako blesk a doběhla do kuchyně. Vytáhla hrnec a vařečku ze skříně a odešla do koupelny. Pomalu jsem se doloudal za ní a koukal, co se bude dít. Ona najednou začala mlátit dřevěnou vařečkou o ten hrnec a já jsem málem ohluchnul. Přestala a odběhla do pokoje. Vrátila se s jejíma a mýma sluchátkama a nasadila si je do uší. Já jsem udělal to samé a užíval si mlácení vařečkou o hrnec.

Zanedlouho potom se ozval dětský pláč a bušení na dveře. "Okamžitě s tím přestaňte!" Ozval se tlumený výkřik zpoza dveří a my jsme s Anou chytili totální záchvat smíchu. Na to že jsme vzhůru sotva deset minut už zase děláme bordel.

Najednou mi pípla zpráva na hodinkách a já jsem se tak musel zvednout a dojít si pro mobil. "Hele lidi, píše manažer z baru." Oba dva se na mě podívali ve stylu tak povídej. "Prý jestli můžeme hrát už tento pátek. Místo toho příštího." Přeříkal jsem jim tu zprávu. "Ale já mám v pátek směnu." Zděsila se Ana. "A v kolik končíš?" Zeptal se jí Aaron. "V šest večer." Odpověděla mu. "Tak řekneme že prostě budeme muset začínat o hodinu později." Řekl jsem a namířil si to do sprchy.

~ ~ ~

"Ty máš nové tetování?" Zeptal se Any Shawn, když jsme obědvali. "Jo. Ty mi koukáš na prsa?" Zeptala se se smíchem zase Ana Shawna. "Ne, jenom jsem se tak porozhlížel a najednou jsem si všiml toho tetování. Je pěkný mimochodem." "Díky." Poděkovala mu a s úsměvem na tváři pokračovala dál v jídle. Ale já jsem najednou cítil takový divný pocit. Že bych žárlil? Pomyslel jsem si. Né, to je blbost přece spolu nechodíme. Ale pořád jsem měl ten divný pocit.

"Někdo musí jít s tím košem. Už strašně zapáchá." Řekla po chvíli Ana. "JÁ NE!" Zakřičeli jsme se Shawnem naráz a Aaron si povzdychl. "Tak je to zase na mě." Zvedl se od stolu a posbíral od všech špinavé talíře od oběda. Svázal ten koš a šel ho vynést. Slyšel jsem vrznutí dveří a pak jen Aaronovo nadávání. "Na co tak nadává?" Zeptala se Ana a zvedla se z gauče, s námi v patách. Otevřeli jsme dveře a vyjevil se nám pohled na chodbu kompletně plnou krabic. "Už asi vím." Řekl jsem a podíval se na starou sousedku, která se snažila tím bordelem protáhnout ven.

"Pomůžu vám." Ana ladně přeskákala krabice a pomohla té staré paní, prokopat si cestu až ke schodům. Když se zrovna snažila skopnout jednu těžkou krabici z chodby, do schodů se vyškrábala ta otravná sousedka, která se vystěhovávala. "Co to tady sakra děláš? Vždyť to zničíš!" Začala po ní totálně ječet. "Tak se to nemá válet vprostřed chodby. Tady se má chodit a ne skladovat krabice." Řekla Ana a pořád pomáhala té paní projít. "A co je ti do toho. Ani tady pořádně nebydlíš." Vytáhla zase ten blbej argument s tím že tady Ana bydlí sotva pár měsíců. "A vy už vůbec ne." Řekla ta stará paní a kráčela si to spokojeně dál. Ana jí potom pomohla i sejít všechny schody a po chvíli se i s Aaronem vrátili zpět do bytu.