(UN)LUCKY ONES

13. nejsem a nikdy nebudu

...hovor zvedl.  Začala jsem do něj mluvit Ukrajinsky a snažila se mu naznačit že mě někdo sleduje. Naštěstí to po chvíli pochopil ale dřív než jsem mu stihla sdělit ulici po které jdu se mi vybil telefon a hovor se vypnul. Najednou jsem slyšela jak se za mnou kroky zrychlily a tak jsem zrychlila taky. Zahnula jsem doprava a s hrůzou zjistila že nevím kde jsem. Nedala jsem na sobě ale nic znát a pokračovala dál. Po asi deseti minutách neustálého chození dokola a zrychlování chůze jsem skoro běžela.

Když už byl ten chlap skoro u mě tak jsem rychle zabočila vlevo a v plné rychlosti jsem narazila do silné hrudi. Podívala jsem se nahoru a chtěla jsem se omluvit ve chvíli kdy jsem spatřila ty známé tetování.

Nikolas

Seděl jsem zrovna na posteli u kluků v pokoji a probírali jsme s jakou MARVEL herečkou bychom se vyspali. "Já bych bral Elizabeth Olsen." Řekl Shawn. "Hmmm já nevím, já bych bral asi Brie Lar..." Přestal jsem vnímat když mi přišla zpráva od Any a následný hovor. Okamžitě jsem ho zvedl a chtěl něco říct jenže jsem na druhé slyšel vystrašený hlas Any která něco mluvila Ukrajinsky. Pak jsem si vzpomněl na tu lekci Ukrajinštiny co mi jednou dala v té pizzerii a že mě učila jak se řekne pomoc. Snažil jsem se z ní dostat kde je když se najednou hovor vypnul.

Vystartoval jsem z postele jako velká voda a z pokoje si běžel rovnou obout boty. Kluky a tričko jsem nechal ten tam a vyběhnul z baráku ven. Snažil jsem se jí najít po cestě do baru kde pracuje ale asi musela někde blbě zabočit, protože nikde po ní nebyla ani stopa. Hledal jsem úplně všude ale Ana nebyla k nalezení. Už jsem chtěl volat policii když jsem ucítil prudký náraz. Podíval jsem se dolů na obličej rozcuchané tmavovlásky a spatřil v něm Anu. Celý nadšený jsem jí obejmul ale ona se odtáhla a políbila mě. Okamžitě jsem začal spolupracovat a i když to bylo jen na pár vteřin, bylo to skvělé.

Odtáhli jsme se od sebe ve chvíli kdy přiběhl postarší muž při těle a celý udýchaný začal mluvit na Anastasii. "Zlato prosimtě co to děláš. Moc se omlouvám, občas takhle vyvádí." Začal se 'omlouvat' ten chlap a já už jsem se neudržel. "Jestli se na ní ještě jednou jenom podíváš tak ti zlámu kosti že tě ani doktoři nesloží zpátky do kupy!" Zařval jsem to tak že se lidi žijící v bytech okolo podívali z oken a kontrolovali, co se tu děje. V tu chvíli jsem si všiml že mu z kapsy trčí rukojeť od pistole a automaticky jsem jednou rukou bránil Anu.

"Nevím o čem to mluvíte, tohle je má přítelkyně. Tak pojď zlato, pojedeme domů." Zkoušel to znovu a Anastasie, která se celou dobu tlačila ze zadu na mě, vylezla a vrazila mu pěstí do nosu. Chlap se zamotal a spadl na zem. "Ty krávo, asi jsi mi zlomila nos!" Zaječel a držel se za nos. "Přestaň mi říkat zlato a 'tvoje přítelkyně', nejsem ani jedno z toho a ani jedno z toho nikdy nebudu..." Pak mu tam ukrajinsky zanadávala do těch největších debilů a píčusů a odešla se mnou v patách.

Za celou cestu domů ani jeden z nás nepromluvil. Ale nebylo to trapné ticho, spíš uklidňující. I když jsme se oba dva ohlíželi, jestli za náma někdo není. Vešli jsme do bytu a aniž by si Ana sundala boty nás všechny obejmula, poděkovala mi, popřála nám dobrou noc a šla spát. Byla jako vyměněná. A já taky. Myslím že nám oboum došlo že kdybych třeba v jednu chvíli nezabočil doleva, nebo ona doprava, ležela by teď někde v temné uličce znásilněná a pobodaná.

Vyčistil jsem si zuby a šel si lehnout taky. A bylo mi jedno že je teprve půl jedenácté a že jsme si s klukama dneska chtěli dát 24 hodinovku. Popřál jsem jim dobrou noc a zalezl do ložnice. Ana ležela v posteli a celá se třásla. Pořád se bála a je to pochopitelné, bůh ví jak dlouho jí ten magor sledoval. Přilehl jsem si k ní a objal ji kolem pasu. Ona se ke mně otočila čelem a až teď jsem si všiml že má slzy v očích. "Děkuju." Zašeptala. "Za co?" Zeptal jsem se, protože jsem nevěděl jak to myslí. "Za to že jsi mě vzal tehdy k sobě. A že mě tu necháváš bydlet zadarmo. Že ti není jedno když jsem v nebezpečí." Odvětila a mně se zjevil úsměv na rtech. "Však to by měla být samozřejmost." "Divil by ses kolik lidí u nás doma by se na tebe jen podívalo a řeklo 'To je tvůj problém.' kdybych jim řekla že mě někdo sledoval."  Podívala se mi do obličeje a já měl sto chutí jí políbit znovu. "To je mi líto." "Nemusí." Odpověděla mi a víc se ke mně přitulila. Byl to skvělý pocit, vědět že jí už nikdo neublíží. "Dobrou noc." Popřáli jsme si navzájem a po chvíli už jsem slyšel jak klidně oddychovala.