(UN)LUCKY ONES

45. vážný vztah s koupelnou

Nikolas

"Dobré ráno." Špitnul jsem Aně do ucha, když se probudila. "Dobré." Pousmála se a otočila se ke mně čelem.
Včera jsme měli pěkně divokou noc a bylo to na nás dost poznat. Ale na naší obranu, nebyli jsme jediní. Z vedlejšího pokoje se ozývalo přerušované vzdychání už od půl dvanácté až do tří. Musím říct, že ti měli opravdu výdrž.

"Hele vstávejte. Chceme stihnout snídani!" Přiběhl nám do pokoje Aaron a roztáhl nám žaluzie v okně.
"Není ti to trochu blbý?" Zeptal jsem se ho, když jsem bojoval se sluncem. "Vůbec ne. Máte deset minut." Řekl a odešel pryč.

"To si ze mě děláš prdel." Zývla Ana a odvalila se z postele. Navlékla na sebe tepláky, uplý top a obula si své Conversky.

"Co vám sakra tak trvalo?" Řekl nedočkavě a naštvaně Shawn, když jsme nachystaní vyšli ven z pokoje. "Nik má asi vážný vztah s koupelnou." Řekla Ana a vydala se s klukama k výtahu, se mnou v patách. "To není pravda! Jen nemám důvod spěchat." Zakýval jsem rameny. "Máš minimálně tři důvody." Řekl naštvaně Aaron.

V tichosti jsme dorazili do restaurace a do nosu nás okamžitě praštila vůně čerstvě uvařeného jídla. Rovnou jsme popadli talíře a začali si nabírat všelijaké jídla.

S plnými talíři jsme se posadili ke stolu a začali dlabat. Měli tady snad úplně všechno. Bábovky, lívance, vajíčka na sto způsobů, fazole, slaninu, sýry, pečivo, saláty a tak podobně. Bylo tady prakticky všechno na co si dokážu vzpomenout.Na konverzaci nebyl moc čas, protože jsme si pořád chodili přidávat další jídlo.

"Páni já jsem přežraná!" Vzdychla Ana a zalehla pomalu celou postel. "Nevíš v kolik se otevírají brány festivalu?" Zeptala se mě po chvíli Ana. "V jedenáct. Říkali to na tom meetingu." Řekl jsem a přilehl si vedle ní. "Nedávala jsem moc pozor." Přiznala.

Najednou jsem začal vnímat hluk lynoucí se z venku. I když to dalo práci, zvedl jsem se a šel se podívat, co se venku děje.

Před hotelem stály davy lidí a několik autobusů. Lidi se cpali dovnitř co to šlo a pokřikovali po sobě.
"Co se to tam děje?" Zeptala se Ana a pokoušela se zvednout z postele. Přišel jsem k ní a pomohl jí se zvednout. "Díky." Poděkovala a doloudala se k oknu. "Páni." Překvapeně jsme se dívali z okna na křičící lidi, snažící se dostat do autobusu s velkým nápisem Outside Lands. "Neumím si představit že tenhle autobus staví u každého hotelu v okolí."

~ ~ ~

Bylo asi čtvrt na jedenáct a my jsme už měli všichni sbaleno a ve vestibulu jsme čekali na zbytek umělců a V.I.P. hostů. Všichni V.I.P. účastníci měli přistavěných několik autobusů před hotelem.

Když jsme se konečně dočkali příchodu všech V.I.P., postupně jsme vycházeli ven z hotelu, protože před vchodem už byla hromada paparazzi zachycujících každý náš pohyb.

Přehodili jsme si tašky s věcmi přes ramena a vydali se ven. Chytil jsem Anu za ruku, protože se viditelně třásla nervozitou. "Jdeme?" Zeptal jsem se jí. "Jasně." Pevněji mě chytila za ruku a vyšla ven z hotelu. Neviděli jsme prakticky nic jiného než blesky z fotoaparátů a telefonů. Nějaký muž v obleku nás navedl až ke vstupu do autobusu, kde jsme se s úlevou posadili. Ana, sedící vedle mě, si úlevou oddychla a uvolnila stisk své ruky.

Zanedlouho potom jsme vyjeli směrem k parku Golden Gate, který se od hotelu nacházel asi dvacet minut cesty.

Když autobus zaparkoval, bylo asi pět minut před jedenáctou. Spakovali jsme si svých pět švestek a postupně vyšli všichni z autobusu. V.I.P. měli naštěstí svůj vlastní vstup z jiné strany, takže jsme se vyhli nekonečným řadám a tlačenicím.

Postupně jsme všichni prošli bránou, kde jsme dostali V.I.P. náramek a prohledali nám tašky kvůli zbraním, alkoholu, kamerám a tak podobně. Vyfasovali jsme každý i plánek, podle kterého jsme se orientovali. Z druhé strany byl i časový harmonogram a rozpis umělců, se kterými bude interview. Jen jsem to letmo přejel očima a plánek si zastrčil do kapsy u kalhot

"Niku?" Zeptala se zmateně Ana, která šla asi dva metry za mnou a zkoumala onen plánek. "No?" Otočil jsem se směrem k ní a šel pozadu. "Tady píšou že s námi bude interview v jednu hodinu. Nevíš o tom náhodou něco?" V tu chvíli mi muselo proběnout na obličeji minimálně deset různých emocí. Tím že se vše domlouvalo před měsícem, jsem to úplně vypustil z hlavy. "Takže víš." Povzdychla si.