(UN)LUCKY ONES

15. Nové tetování

Nikolas

"Tak co, už máš vymyšlené mé nové tetování?" Zeptal jsem se Any s plnou pusou špaget. "Naše tetování. A ano už ho mám vymyšlené." Odvětila mi a strčila si do pusy plnou vidličku špaget. "Jak jako naše tetování?" "No napadlo mě že když už mám tu příležitost někomu vymyslet tetování, nechám si ho udělat taky." "A co to teda bude?" Zeptal jsem se. "To je tajemství." Pousmála se a já jen zavrtěl hlavou a neřešil to. 

Dal jsem servírce svojí platební kartu, při čemž Ana protestovala že si za jídlo zaplatí sama, a ona s ní odběhla dozadu.  "Počkej, a nebojíš se že ti z ní třeba ukradnou peníze?" Zeptala se Ana. "Ne a proč by to dělali?" Optal jsem se nazpátek. Nikdy mě nenapadlo že by mi z ní mohli ukrást peníze. "No, v Evropě to chodí většinou tak, že servírka přinese ten platební terminál ke stolu. Tam pak jenom pípneš kartu a ona poděkuje a odejde." "A co dýško?" Zeptal jsem se. "No, není to povinnost jako tady. Když platíš kartou, dýško se nedává vůbec. A když hotově, tak jsou to většinou jen mince." Vysvětlila mi Evropský způsob placení Ana. Když větu dořekla, přiběhla znovu servírka s mou kartou, poděkovala za návštěvu a odběhla zase pryč. 

"Máte to tam divný." Řekl jsem když jsme se zvedali od stolu. "Ne to vy to máte divný. Na co bych v kavárně platila 7 dolarů za donut a další 3 jako dýško. Vždyť to je poloviční hodnota toho donutu." Vyšli jsme ze dveří a namířili si to k tetovacímu salónu mé kamarádky. "Máš pravdu je to trochu na hlavu." "Jen trochu?" Optala se nazpátek s úsměvem. "Což mi připomíná, že vaše ceny v obchodech jsou taky dost divné. A taky to proč je ve všem tolik cukru. Vy se strašně divíte že jste obézní ale do kávy si nasypete cukru jako do celé bábovky. Doslova všechno tady chutná jako cukr, a to i věci které jako cukr chutnat fakt nemají." Vysvětlovala mi Ana s tím sexy přízvukem a já se měl pořád potřebu smát. Zbytek cesty jsme už jen konverzovali o tom jak Američani neumí vařit, neznají absolutně nic z geografie a tak podobně. 

Dorazili jsme před studio asi o půl hodiny později. Otevřel jsem dveře vešli jsme dovnitř. Bylo to tu celé laděné do tmavě červené a po pravé straně byla černá kožená pohovka. Vždycky mi to tady přišlo takové autentické. 

Zpoza rohu najednou vykukla hlava blondýnky s úsměvem na tváři od ucha k uchu. "Niku!" Vykřikla a přišla mě obejmout. "Ahoj Nicole." Pozravil jsem ji a přitáhl jsem si ji do obětí. "Jak už je to dlouho co jsme se neviděli?" "Minimálně rok." Odvětil jsem jí s úsměvem na tváři. "A mimochodem, tohle je má kámoška a spolubydlící Ana. Ano tohle je má skvělá kamarádka a autorka asi 80% procent mých tetování, Nicole." Představil jsem je a Nicole se úplně rozzářily oči. "Tak spolubydlící jo?" Nicole si Anu přitáhla do obětí a něco jí zašeptala do ucha. Pak se odtáhla a zavedla nás do místnosti kde se dějí ta kouzla. "Tak co budu tetovat a kam to bude?" Zeptala se Nicole a otevřela si svůj iPad. "No ono je to trochu komplikované, protože tady Ana se rozhodla mi to neříct." Vysvětlil jsem a Nicole vypadala, jakoby luštila hieroglyfy. "No prostě mi Nik řekl že mu mám vymyslet tetování a mě napadlo že si ho nechám dát taky, ale neřeknu mu co to bude." Začala vysvětlovat Ana a Nicole už to konečně pochopila. Pak jsem asi hodinu seděl na gauči v čekárně, zatímco ty dvě vytvářely to tetování. 

"Už můžeš!" Zakřičela Ana. Došel jsem tam a lehl si na lehátko zády nahoru. "Neřeknete mi alespoň jaký druh tetování to bude?" Zeptal jsem se když mi Nicole lepila předlohu ke krku. "Bude to nápis." To je jediné co mi Ana vyzradila. Pak už začala Nicole tetovat.

"Hotovo!" Řekla Nicole a uhla mi abych se mohl zvednout. Podíval jsem se do zrcadla a uviděl červený nápis 'Born to Die'. "Wow. Tak tohle by mě nenapadlo, díky." Podíval jsem se na Anu která se úplně křenila. "Líbí?" "Moc." Nicole nás celou dobu upřeně sledovala a vypadalo to že jí chybí už jen popcorn a Cola. "Tak další pán na holení." Ana si lehla do lehátka a Nicole začala lepit a tetovat úplně odznova. 

Rozloučili jsme se s Nicole asi o hodinu a půl později a vyrazili zpět domů. "Tak jaký máš pocit z prvního tetování?" "Skvělý. Rozhodně to není poslední." Řekla celá šťastná Ana a to mi udělalo hroznou radost. Ta holka má strašně nakažlivý úsměv.