(UN)LUCKY ONES

26. Vzpomínky na školu

Nikolas

Ucítil jsem obrovský záblesk světla a pak slyšel kluky jak se hihňají. Otevřel jsem oči a zjistil že stojí ve dveřích s telefonem v ruce a hihňají se něčemu. Pak jsem si uvědomil že Ana je okolo mě obtočená jako had a že stále ještě spí. Povzdychnul jsem si a nechal to být. Kokoti. Pomyslel jsem si a snažil se znovu usnout. Dokud jsem neuslyšel pípnutí mého a vzápětí i od Any telefonu. Dalo mi to sice trošku práce, ale nakonec se mi povedlo vzít můj telefon z nočního stolku. Otevřel jsem oznámení od Instagramu a rázem na mě vyjelo Story od Aarona. Byla to fotka mě a Any jak spolu spíme v posteli, zamotaní jako hadi a u toho bylo velké červené srdíčko.

"Já je zabiju." Zaklel jsem a ucítil jak se Ana začala hýbat. "Co se zase děje?" Zamumlala a odlepila svoje oční víčka. "Ale nic. Běž znovu spát." Odpověděl jsem a zvedl se z postele. Rozsvítil jsem lampičku na nočním stolku a rozešel se opatrně ke dveřím. "A pro.." Podívala se na můj mobil a rázem zmlkla a zvedla se z postele rychlostí blesku. Nic neřekla a vyletěla z pokoje jak střela. Mířila si to rovnou do vedlejšího pokoje, se mnou v patách. Začala jim bušit na dveře a dělala to dokud neotevřeli.

"Děje se něco?" Zeptal se 'nevinně' Shawn a Ana už se napřahovala mu dát ránu pěstí. Radši jsem jí chytil za pas a stáhnul zpátky. "Nač být tak agresivní." Uklidňoval jsem jí zatímco se mi snažila vypáčit ze sevření. Když se konečně uklidnila, pustil jsem jí a šli jsme radši spát. Na pomstu bude dost času zítra.

~ ~ ~

"Dej mi svátek!" Zachraptěla po mě Ana a sedla si na zem celá zadýchaná. "Ale no ták. Už zase? Co jsi měla z tělocviku. 4-?" Zeptal jsem se Any když už po třetí dneska rezignovala ze cvičení. "U nás skončil tělocvik v páté třídě." Řekla a dopila si poslední zbytek vody z lahve. "Co? Tak to bych se zabil. U nás by to nikdo nepřežil." Sedl jsem si vedle ní a napil se ze své lahve. Po třetí už jí nebudu tahat zpátky nahoru. Na to už nemám dostatek energie. A mám hlad. "Nás se ale nikdo neptal." Řekla a podívala se na mě. "To muselo být hrozné." "Ani ne. Škola u nás trvá jenom jedenáct let. Teď už vlastně dvanáct." Hypnotizovala pořád tu prázdnou lahev od vody. "Tak to bych chtěl taky. U nás trpíš třináct let. A pak se zadlužíš do konce života abys šel na vysokou." Začal jsem pro změnu hypnotizovat já svojí lahev s vodou a vzpomínat na svou střední školu.

"A I tak jsme chytřejší." Řekla najednou a usmála se. "To není pravda." Vyvracel jsem jí to. "Vážně? Vyjmenuj mi tři země v Africe." Donutila mě přemýšlet. "Co já vím, Wakanda?" Tipnul jsem první věc co mě napadla. "To je vymyšlená země. Dál?" V duchu jsem zaklel a přemýšlel dál. "Egypt. Tunis. Jižní Afrika. Rwanda. Tanzánie. Senegal. Maroko. Ghana. Uganda. Madagaskar. Takhle bych mohla pokračovat dál a dál." Začala vyjmenovávat různé země a já se v duchu mlátil hlavou o zeď. "Fajn. Tak jste možná chytřejší." Přiznal jsem a vstal. Pomohl jsem Aně na nohy, posbírali jsme si věci a vypadli dřív než se tady ukáže Agnes. Měli jsme dneska ohromné štěstí že tady nebyla.

"Doufám že u východu nenarazíme na Agnes. Už tak mi dalo práci tě uklidnit abys v noci nevrazila Shawnovi pěstí. Bojím se, že znova už bych tě neudržel." Povídal jsem si s Anou zatímco se sprchovala. Jako obvykle jí to zase trvalo. "Mám fakt páru když jsem naštvaná. A ona mě štve až moc často." Odpověděla a vylezla ze sprchy, zamotaná jen v osušce. Podal jsem jí hromádku s oblečením, kterou mi před tím svěřila a vydala se rovnou do převlékacích kabinek. O chvíli později se vrátila už oblečená a vyrazili jsme k východu. Turniketama jsme prolezli rychlostí blesku, protože jsme zahlídli blonďatou kštici u recepce a vyběhli jsme rychle ven. "Tak a teď na oběd, protože umírám hlady.

Došli jsme do nejbližší pizzerie a objednali si velkou sýrovou pizzu. "Řekni mi něco o tvojí škole. Chci vědět co za Americký sen jste to žili." Nastražila uši Ana a podepřela si hlavu lokty. "No, zase tak moc Americký sen to nebyl. Na střední jsem nastoupil v Richmondu. Všude byly roztleskávačky a namakaní fotbalisti. Bylo tam plno párů, který se konstantě líbali na přeplněných chodbách. A pak jsme tam byli my. Tři kluci kteří rádi poslouchali hudbu a měli sen že si někdy založí vlastní skupinu. Nebyli jsme jako teďka, namakaní potetovaní kluci. Třeba já jsem byl docela tyčinka a kluci naopak při těle. Ty čtyři roky jsme se drželi v koutě a snažili se přežít bez povšimnutí. A pak jsme dokončili školu a řekli si: 'Co budeme dělat dál?'. Všichni jsme se schodli že na vysokou nechceme. No a tak jsem přišel s nápadem že vybereme naše peníze na vysokou a přestěhujeme se do New Yorku. Tam si založíme kapelu a možná to někam dotáhneme." Skončil jsem svůj monolog a napil se vody.

"A co na to rodiče?" Zeptala se a vypadala že jí to doopravdy zajímá. "Táta se naštval, řekl mi ať si sbalím kufry a jdu si kam chci. Naše rodina patřila vždycky do té lepší třídy, hlavně můj táta. Celý život mi vkládal do hlavy jak vystuduju na Yale a stanu se právníkem jako on, můj děda a jeho děda. Jenže mě to nikdy nebralo. Vždycky jsem chtěl být umělec a to ho sžíralo. Nedokázal unést tu myšlenku že by jeho jediný syn nebyl právníkem. Vykopnul mě z baráku, odstřihl mě od všech peněz a řekl že když nepůjdu na vysokou, nebudu mít peníze. Máma se nade mnou ale slitovala a po částech mi naposílala ty peníze ze studijního fondu. S těma mýma penězma a tím co měli kluci jsme si mohli pronajmout byt v New Yorku a začít pracovat sami na sobě a na naší kapele. Já jsem si zamiloval tetování a stal se fitness trenérem." Když jsem dokončil své vyprávění, přinesli nám pizzu a my se dali do práce. Přece jen nás pořád ještě čekala ta pomsta na kluky za tu fotku co v noci zveřejnili.