(UN)LUCKY ONES

6. Pizza s feferony

Neděle
Po dni stráveném v práci jako trenér v posilovně jsem došel celý unavený domů. Před dveřmi jsem slyšel hlasy Aarona, Shawna a dvou dívek vycházející z našeho bytu. Otevřel jsem dveře a tam mě překvapila Ana stojící v chodbě.
"Co se tu děje?" Zeptal jsem se a ona se na mě otočila. "Kluci mají návštěvu a my je nebudeme rušit." Řekla Ana a podívala se na mě takovým tím pohledem Dělej něco, nenechávej mě v tom samotnou!
"Jasně tak já si jenom zanesu věci, převleču se a my jdem ať vám tu neděláme křeny." Rychle jsem zalezl do pokoje, shodil ze sebe spocené oblečení, převlékl se a strčil si klíče a peněženku do kapes u kalhot.
"Tak my jdeme ať tu máte soukromí." Řekla Ana a vylezla ven z bytu. Já vylezl hned za ní a zavřel za sebou dveře.

"Tak kam máme v plánu jít?" Zeptal jsem se když jsme vycházeli z budovy. "Co takhle na pizzu? Mám docela hlad." "Dobře." Vyrazili jsme směrem k italskému bistru asi 3 bloky od bytu.

"Co to mělo vlastně být?" Zeptal jsem se po cestě Anastasie. "Nevím. Seděla jsem na gauči a zkoušela psát slova k písničce když se rozezněl zvonek. Otevřela jsem dveře a stály tam dvě holky které hledaly Aarona se Shawnem. Později jsem se už jenom dozvěděla že se jmenují Sarah a Eva a že mají dvojité rande. A ve chvíli kdy jsem se chtěla vypařit jsi se objevil ty. To je všechno co vím." Dořekla svůj monolog. "Ok. Radši napíšu Aaronovi kdy se máme vrátit, pokud vůbec abychom jim tam nenarušili nějaké hromadné orgie." Vytáhl jsem z kapsy telefon a začal psát. Chvíli jsem čekal než se dostaví odpověď ale ta nedorazila. "Neodepisuje, asi má vybitý telefon." Vložil jsem si telefon zpátky kapsy.

Když jsme dorazili do bistra, přicupitala k nám blonďatá servírka a vyšpulila na mě svůj výstřih. "Prosím, co si dáte?" Vypískla a Ana protočila oči v sloup. Culila se na mě jako sluníčko na hnoji a čekala až vyslovím svou objednávku. Anastasie si nevšímala, koukala upřeně na mě.  "Co si dáme miláčku?" Otočil jsem se k Anastasii a hodil po ní pohled Hraj to se mnou. Ona hned pochopila a vzala si do ruky jídelní lístek. "Nevím lásko, mám chuť na tu pizzu s fefferony co ty na to?" "To zní skvěle." Otočil jsem se k servírce a řekl: "Dvě pizzy s fefferonkama a dvě Coly." Servírka beze slova odkráčela pryč do kuchyně a my jsme oba propukli v záchvat smíchu. "Ta holka nám to sežrala i s navijákem." Málem jsme se tam připochcali smíchy že jsme potom nemohli skoro dýchat. "Myslíš že jsme byli tak přesvědčivý?" Zeptala s mě Ana. "Rozhodně, normálně Oscarový výkon jsme podali." Smích už nás pomalu přešel a jen tak jsme si povídali o tom jaký byl náš den.

"Ne vážně, myslela jsem že mi vypadnou oči z důlků když jsem to viděla..." "Prosím zde je vaše objednávka."  Anastasii přerušila hraně milá servírka s naší objednávkou a pořád na mě špulila svůj výstřih. Poděkovali jsme a pustili se do jídla.

"Mňam. Servírku mají sice na nic ale ta pizza je fakt skvělá." "Máš pravdu, je fakt vynikající." Rozplývali jsme se nad pizzou a u toho probírali snad všechno možné. Od místa kam bychom se chtěli podívat ze všeho nejvíc až po soukromou lekci Ruštiny. Zaplatili jsme a vyšli z bistra spokojení a najezení jako malé miminka.

"Hele píše Aaron." Viděl jsem oznámení na hodinkách a vytáhnul si mobil z kapsy. "A co píše?" Zeptala se Ana. "Že si berou můj pokoj a že bude lepší když se dneska vracet nebudeme pokud nechceme poslouchat jisté zvuky." Podívali jsme se jeden na druhého a chytili další záchvat smíchu. Málem jsme se tam začali válet po zemi. "Aaaahhh... stačí, už mě bolí břicho." Procházeli jsme zrovna Central Parkem a tak jsme došli k nejbližší lavičce a posadili se na ni. "Mě taky, každopádně ale nejspíš nemáme kde spát." Došlo mi když jsem konečně rozdýchal ten záchvat. "Co takhle zajít do metra, dělat že spíme a doufat že přijde nějaký princ na bílém koni a zachrání nás?" Navrhla Ana. "Podruhé už to nejspíš nevyjde. Kouknu se na nějaké hotely poblíž." "Dobře."

Po chvíli hledání jsem našel hotel 2 bloky odsud. "Hele něco mám, je to docela pěkný a kousek odsud." Ukázal jsem ho Anastasii a ona kývala hlavou že to je docela pěkný. "Nic lepšího asi nenajdeme v tuhle hodinu, tak pojď jdem." Už se začínalo stmívat. Zvedli jsme se z lavičky a šli podle Google map směrem k hotelu. Nebyl zrovna daleko od Times Square.

Když jsme ho konečně našli, vešli jsme dovnitř a já jsem z toho dostal blbý pocit. "Tady je něco špatně." Zašeptal jsem jí do ucha a ona zakývala na souhlas. Došli jsme k recepci pozdravili a pochvíli zapisování jmen a ukazování občanek se nás paní zeptala na jak dlouho se chceme ubytovat. Když jsme řekli že na noc, hodila po nás zvláštním pohledem a zapsala si to do počítače. Po zaplacení jsme dostali klíč od pokoje číslo 37 a šli jsme hledat. Nakonec jsme ho našli až úplně nahoře vzadu. Když Ana odemkla, vešli jsme dovnitř a rozsvítili světla. Vešli jsme do otevřené chodby kterou následovala místnost s obrovskou postelí. Všechno bylo laděné do červeno-růžova včetně světel a okna byly zatažené. Ana vešla do koupelny kterou oddělovaly posuvné dveře a já šel zkoumat zbytek.

"Už asi vím proč se na nás ta recepční koukala jako na blázny." Ozvalo se z koupelny a vzápětí vyšla Ana ven s poutama a bičíkem v ruce. A najednou mi všechno začalo dávat smysl. "Myslím že jsme si zařídili noc v jednom z těch hotelů které využívají levné dámy a osamělí muži." Řekl jsem a podíval se na noční stolek. Připravená krabička kondomů, bezva. "My spíme v hotelu kde si to v patrech pod náma lidi rozdávají za prachy." Rozesmála se Ana a já se k ní musel přidat. "A to jsme z jedné podobné situace utekli." Uklidnili jsme se trochu a postupně jsme se jeden po druhém vystřídali v koupelně.

"Je tu jenom jedna postel takže tu si vezmeš ty a já se vyspím na gauči." Navrhl jsem a vzal si jeden z polštářů, kterých bylo na té posteli nejmíň 10. "Tak to ne platil jsi půlku stejně jako já takže mi pomoz zahodit všechny ty polštáře a spát tu budeme oba dva." Anastasie nahodila svůj přísný tón a já se radši nepokoušel vzdorovat. Vyházeli jsme z té postele všechny polštáře až na dva poměrně normální velikosti. Vysvlékl jsem si tričko a lehnul si do deky. Anastasie tam jen stála a koukala zamyšleně na mě ležícího v posteli. "Víš co? Já si jdu lehnout na ten gauč." Chňapla po polštáři a otočila se směrem k chodbičce kde se nacházel onen gauč.

"Tak to teda ne, když tam nemůžu spát já tak ty taky ne." Chytil jsem jí za ruku a zatáhnul zpátky. Tím jak můj výpad nečekala se otočila a spadla přímo na mě a polštářem mi dala mírnou facku. Trochu nezdravě dlouhou chvíli jsme na sebe jen tak koukali a zkoumali každý záhyb na našich tvářích. Až teď jsem měl příležitost si prohlédnout a uvědomit si jak nádherná je. Její dlouhé havraní vlasy ladily s jejíma téměř černýma očima a rty které by jí mohla závidět kdejaká novodobá celebrita. Usmála se a řekla: "Tak jo." a skutálela se na druhou půlku postele. Přikryla se dekou, otočila se mým směrem a já udělal totéž. Povídali jsme si asi do půl dvanácté než jsme oba dva usnuli únavou.