(UN)LUCKY ONES

41. Poslintaný dekolt a ponorka

Nikolas

Vzbudilo mě klepání na okýnko auta. Rozlepil jsem svá oční víčka a v tu chvíli oslepnul přímým paprskem slunce. Ana se musela vzbudit taky, protože sebou začala házet. Což bohuožel znamenalo, že jsem musel vstát.

Klepání se ozvalo znovu a trochu silněji. Byla za ním nějaká postarší žena, asi ve svých čtyřiceti letech. Ana se nějak zvedla, mě odsunula pryč a rozevřela okýnko.
"Co potřebujete?" Zeptala se ospale. "Nemáte tampón?" Zeptala se ta paní a Ana, která měla trochu delší vedení, po chvíli odpověděla. "Jo, jasně." Odvětila a hrábla do přihrádky ve dveřích na mé straně. V tu chvíli jsem si všiml, že jsem jí v noci malinko poslintal dekolt. Jujky.

Ana vytáhla tampón a zabalenou vložku a podala to paní v okýnku. "Moc vám děkuji. Zachránila jste mi kůži. Co za to chcete?" Zeptala se paní a Ana okamžitě začala kývat hlavou na znamení, že nic nechce.
"Nic za to nechci. My ženy si musíme pomáhat." Řekla a paní v okýnku poděkovala a odběhla pryč.

"Eehhmm..." Zabručel jsem a Ana se na mě zvědavě podívala. "Asi jsem ti poslintal dekolt." Řekl jsem a už se psychicky připravoval na ránu pěstí. Ana si rukávem své mikiny otřela mé sliny a lehla si zpátky. Mně se značně ulevilo, protože Ana je schopná takhle po ránu i zabíjet.

"Kolik je hodin?" Zazývala. "Půl šesté." Podíval jsem se na telefon, kde už se mi jako obvykle ukazovalo přes sto oznámení od Instagramu.
"Tyvole. Naspali jsme jen tři hodiny." Zabrblala už v polospánku. "My jo. Ti dva vepředu spí jako zabití." Ukázal jsem na spící dvojčata, polámané v sedačkách. "Jak jinak." Řekla a popadla svůj telefon. "Co děláš?" Zeptal jsem se jí, když se otevřel foťák. "Fotím si je. Bude to dobré stories na instagram."

~ ~ ~

Jsme na cestě už devět hodin a začínám přemýšlet nad tím, že vyskočím z okýnka ven. Momentálně jsme už měli být dávno v Kalifornii, jenže na hranicích byla ohromná kolona. Čekali jsme asi dvě a půl hodiny, než jsme se tam vůbec dostali.

Před hodinou jsme se střídali, takže teď řídí Ana, vedle ní je spící Shawn a já s Aaronem se vzadu kopeme do nohou, abychom měli alespoň trochu místa.
Co nikoho z nás nenapadlo bylo to, že když strávíme deset dní spolu v autě, začne nám z toho hrabat. Doslova. Za poslední hodinu nepadlo ani slovo, taky protože momentálně se už docela nemůžeme vystát.

Každý, až na chrnícího Shawna, má v uších zaražené sluchátka a snaží se nepobodat plastovou vydličkou svého spolusedícího.

Myslím, že jakmile dorazíme do L.A., dáme si každý přestávku sami od sebe.

Ana najednou zastavila na benzínce a vyšla ven z auta. Asi došlo palivo.
Odházel jsem všechny deky a polštáře ode dveří a vyšel ven. "Chceš pomoct?" Zeptal jsem se očividně unavené Any. "Jo, prosím natankuj plnou. Já musím na záchod." Řekla mi a odběhla do malé osvětlené budovy. Zrovna když jsem dotankoval, Ana se vrátila i s pitím a dvěma párky v rohlíku.

"Děkuju." Poděkoval jsem, když mi jeden předala. "Není zač." Řekla a šla se posadit na lavičku nedaleko odsud. Vzhledem k tomu že momentálně bylo půl osmé večer, byl krásný západ slunce. Sednul jsem si vedle ní a jen mlčel.

"Chceme ještě dnes dojet do L.A.?" Zeptala se mě najednou Ana. "Proč se ptáš mě?" Optal jsem se nazpátek. "Protože po mně řídíš ty." Řekla a šla vyhodit papírek od jídla.
"Tak tím pádem jo. Stejně jsem se dost prospal v té koloně." Řekl jsem, když se vrátila.

Momentálně jsme byli někde těsně za hranicemi s Kalifornií, takže cesta do L.A. bude trvat maximálně 3 až 4 hodiny. A na to jsem se vyspal dost.

Když už slunce úplně zapadlo, vyrazili jsme zpátky k autu. Ana za posledních dvacet minut zazývala už asi pětkrát a byla očividně dost unavená.
"Jestli chceš, můžeš se jít prospat. Já to odřídím." Nabídnul jsem jí a ona mi v tu chvíli skočila kolem krku. "Děkuju!" Zazývala znovu. "Nemáš zač." Pousmál jsem se a políbil ji. Ona okamžitě začala spolupracovat a přitáhla si mě k sobě ještě blíž.

"Hele, chcete se tam líbat ještě dlouho?" Zakřičel na nás otráveně Aaron z auta. "Jdi do prdele." Řekla Ana, když se ode mě odlepila.

Zasedli jsme každý na své místo, naklikal jsem do navigace cílovou adresu a vyjel zpět na cestu.

"Dobrou noc." Řekla Ana unaveně. "Dobrou noc." Zasmál jsem se a dál se věnoval řízení. V zrcátku jsem potom už jen pozoroval, jak spokojeně oddychuje.