(UN)LUCKY ONES

20. Hyperaktivní psychopat

Nikolas

Dorazili jsme před studio toho kámoše od Aarona s Shawnem a zazvonili jsme. Po tom co jsme odešli z fitka jsme se ještě stavili doma, protože jsem si musel vzít kytaru a Ana se prý nutně potřebovala převléknout.

"No konečně, to vám to trvalo." Otevřely se dveře a v nich stál Shawn. "Taky tě rádi vidíme." Řekla ironicky Ana. Vešla dovnitř a já jsem jí byl hned v patách. "Čau lidi! Já jsem Nate." Přiběhl za námi kluk a hned se s námi začal zdravit. "Ahoj. Já jsem Anastasie, ale všichni mi říkají Ana a tohle je Nik." Představila nás jedním dechem Ana. "Mohla bych poprosit o vodu? Docela jsme spěchali." "Jasně!" Řekl Nate a přihrál jí flašku vodou.

Pak jsme asi 3 hodiny vymýšleli melodii a hodinu a půl nahrávali kytary a bubny. Ana se, mezitím co jsme nahrávali, rozezpívávala v jiné místnosti a o chvilkách kdy jsme vyčerpaní jenom seděli na gauči jsme poslouchali jak zpívá. Byla to úplná nádhera. Zrovna jsme měli chvilkovou pauzu když přestala a vylezla ze dveří. "Potřebuju vodu." Řekla s trošku chraplavým hlasem. Popadl jsem pet lahev s vodou a hodil jí ji. Za celou tu dobu co jsme tady  jsme jich dohromady vypili asi dvacet.

"Děkuju." Vypila jí celou na jeden nádech a mezitím došla k onomu gauči na kterém jsem seděl já s Aaronem. "Suňte se." Zavelela a my jsme se, jako na povel armádního generála, odsunuli. Zapadla do gauče jako do oblaku a opřela se hlavou o mé rameno.

"Mám hlad." Zakňučela. "Já taky, co kdybychom si pro něco zašli." Navrhnul jsem a ona vystřelila jako raketa rovnou ke dveřím. "Co je tady nejbližší fakt food?" Zeptal jsem se Nata když jsem se snažil vstát. "Na konci ulice je Mekáč." Vydal jsem se pomalu ke dveřím kde už stála Ana celá natěšená jako dítě když má narozeninovou oslavu. "Za chvilku jsme zpátky!" Zakřičela Ana a vyšla ven ze studia.

"Kde jsi nabrala najednou tolik energie?" Zeptal jsem se jí když jsme vycházeli z budovy. "Nikdy nesmíš holce říct že bude jídlo pokud nechceš aby se z ní stal hyperaktivní psychopat." Odpověděla mi a 'nenápadně' zrychlila krok.

Otevřel jsem jí dveře a ona vešla nadšeně dovnitř. Přišli jsme k prvnímu volnému kiosku a Ana do něj hned začala přidávat věci. "Co si dáš?" "Nevím, něco mi tam hoď. Mám takový hlad, že bych snědl i šutry." Uchechtla se a řekla: "Dobře."

Když to tam všechno naklikala, rychle jsem k terminálu přiložil svojí platební kartu a nenechal si nic vymlouvat. "Helee. Já jsem vybírala, tak plat..." "Ani to nezkoušej. Jsem muž a taky gentleman, takže platím já." Přerušil jsem jí dřív než tu větu stihla dokončit. "Ty tak." Uchechtla se a odtrhla účtenku s číslem naší objednávky. "Co jsi to řekla?" "Ale nic!" Utekla dřív než jsem stihl jí stihnul chytit. Ta holka je schopná utéct tak rychle ,že se za ní ještě práší.

Zanedlouho poté už volali naše číslo a tak jsem to šel vzít. Paní mi předala dvě velké papírové tašky plné jídla a já jsem se vydal k odchodu. "Cos tam všechno naházela?" Zeptal jsem se jí když jsme vyšli ze dveří. "Neříkal jsi náhodou že máš hlad?"

~ ~ ~

"Jídlo se nese!" Zakřičeli jsme s Anou sborově když jsme dorazili do studia. "No konečně, už tady umíráme hlady." Shawn se na to okamžitě vrhnul na tašky a začal je rozbalovat. "Vemte si každý co chcete. Vzala jsem od všeho něco." Řekla Ana a vytáhla hranolky a nuggetkama.

Celé jsme to snědli do hodiny a všude okolo nás se povalovaly papírky a krabičky. "Tak co jdeme nazpívat ty slova?" Zeptal se Nate Any a ona zakývala hlavou na souhlas. Přesedla si na židli k mikrofonu a z telefonu si AirDropla text do počítače co byl před ní na stojanu. Nasadila si sluchátka a zanedlouho poté začala zpívat. Chvíli trvalo než dozpívala celou píseň,  protože zpívala po částech. Pak už jen dozpívala vokály a hlasy v pozadí a bylo to.

"Děcka! Máme hotovo!" Zakřičel Nate a my jsme si všichni ulevili. "Konečně!" Řekla Ana a šla si sednout zase zpátky na gauč. "Jo a taky je deset hodin večer. Touhle dobou už jsou v metru jen bezďáci, turisti, opilci a drogoví dealeři a já bych nerad riskoval kulku v zádech nebo zvratky v klíně. Je tady nějaká možnost že bychom tady mohli přespat?" Poprosil Aaron a Nate pokýval na souhlas. "Jasně. Vy dvě hrdličky můžete spát na gauči a my se vyspíme v pokoji. Ta postel je dost velká aby se na ní vešli tři lidi." Řekl Nate a já už jsem byl moc unavený na to, abych mu rozmlouval to že s spolu s Anou nejsme. Nate nám hodil deku s tím že se musíme podělit a zmizel v koupelně.

"Ano?" "No?" Zabrblala s hlavou opřenou o mé rameno. "Nespi." Řekl jsem a roztahoval jsem přitom deku. "Pozdě." To byla jediná odpověď co se mi dostavila.